Epištola

heslo: epištola

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: epikurejci        
následující heslo: Er

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků řec. epistolé, hebr. 'iggeret, dopis, list (Sk 9,2; 23,25).

1. Německý badatel Adolf Deißmann (+1937) navrhoval, aby tento termín byl užíván pro křesťanské listy s obecným určením, kdežto výraz dopis měl být vyhrazen pro listy příležitostné. Vzhledem k tomu, že hranice mezi oběma skupinami je plynulá, nebylo toto rozdělení obecně přijato. V české literatuře termín e. často naznačuje, že jde o list psaný v dávné, především biblické minulosti.

2. Epištola se stala literárním žánrem druhé části křesťanského kánonu pro své zvláštní postavení v kultuře: Na jedné straně jde o důverné sdělení od autora k adresátovi (k adresátům), které může mít silný osobní emoční náboj. Současně však tím, že jde o písemně fixovaný text, vyvstává možnost jeho uchování a přímého či nepřímého zveřejnění, jímž se i původní osobní vztah může stát majetkem širšího až světového okruhu čtenářů. Toto napětí mezi příležitostí k napsání, která vytváří nebo upevňuje konkrétní vztahy, a zápisem, jenž tento vnitřní vztah objektivizuje a konzervuje, zakládá přitažlivost zveřejněné korespondence. Ta roste s dosahem jejího obsahu. Většina novozákonních epištol je mnohem delší, než dopisy známé z té doby, a to i než dopisy literární.

3. Základ k mimořádnému vlivu e. v NZ (epištoly tvoří většinu textů, kterou jsou v kánonu NZ zuahrnuty) položil apoštol Pavel, který své listy psal pro širší společenství jedné nebo několika křesťanských obcí nebo pro křesťanské společenství v domě (Fm), jeho žáci, napodobitelé i stoupenci psali jeho jménem deuteropavlovské listy, které tvoří skupiny Kol, Ef, pastorální epištoly, 2Te, Žd.

3. Většina nz. e., včetně obecných epištol byla koncipována s vědomím tohoto následného nepřímého působení, jen 3J byla osobním listem, který se teprve druhotně stal liturgickým čtením. U nz. epištol bylo zveřejněním již jejich bohoslužené předčítání a jejich výměna mezi jednotlivými obcemi (Ko 4,16).

I některé další spisy NZ mají epistolární prvky (Žd, Zj), nebo kratší dopisy zahrnují (Sk, Zj).

4. Soubor Pavlových listů vznikl již koncem 1. st. (2Pt 3,16). Blíže o epištolách v NZ a v raném křesťanství viz dopis.