Élam: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| hnasl = Élat | | hnasl = Élat | ||
}} | }} | ||
1. Označení území na sev. a sv. od Perského zálivu v povodí řek Kárún a Kercha v dnešních íránských provinciích Chúzistán a Fárs a jeho Arméncům blízkého obyvatelstva (dle Gn 10,22 to byli semité), odvozeno ze sumerského ''elama'' <q>vysočina</q>. Historické označení Susiana je známe ze zpráv o tažení Alexandra Velikého. Hlavním městam bylo Šúšan. | 1. Označení území na sev. a sv. od Perského zálivu v povodí řek Kárún a Kercha v dnešních íránských provinciích Chúzistán a Fárs a jeho Arméncům blízkého obyvatelstva (dle <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Gn_10,22 Gn 10,22]</span> to byli semité – Élam byl synem Šéma), odvozeno ze sumerského ''elama'' <q>vysočina</q>. Historické označení Susiana je známe ze zpráv o tažení Alexandra Velikého. Hlavním městam bylo Šúšan. | ||
Biblické doklady pocházejí až z pozdní doby a jsou spojovány s perskou nadvládou na Předním východě od r. 539 př. n. l. (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Iz_21,2 Iz 21,2]</span>; <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Jr_25,25 Jr 25,25]</span> | Biblické doklady pocházejí až z pozdní doby a jsou spojovány s perskou nadvládou na Předním východě od r. 539 př. n. l. (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Iz_21,2 Iz 21,2]</span>; <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Jr_25,25;_49,34-39 Jr 25,25; 49,34-39]</span>; <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Ez_32,24 Ez 32,24]</span>; <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Da_8,2 Da 8,2]</span>; <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Ezd_4,9 Ezd 4,9]</span>; <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Sk_2,9 Sk 2,9]</span>. Dále srovnej <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Est_6,1 Est 6,1]</span>). | ||
Élamská jména se objevují v [[Sumer|Sumeru]] již od 23. st. př. n. l | Élamská jména se objevují v [[Sumer|Sumeru]] již od 23. st. př. n. l. | ||
2. V průběhu celého 3. tis. př. n. l. byl Élam rivalem sumerských městských států (Uruk, Lagaš) a králů staroakkadské říše (24. – 23. st. př. n. l.). | 2. V průběhu celého 3. tis. př. n. l. byl Élam rivalem sumerských městských států (Uruk, Lagaš) a králů staroakkadské říše (24. – 23. st. př. n. l.). | ||
| Řádek 24: | Řádek 24: | ||
Élamské náboženství bylo antropomorfní a polyteistické, v élamštině se nedochovaly žádné literární a kultovní texty, takže élamský panteon známe jen z akkad. (babyl. a asyr.) skladeb. Hlavní božstva Jabru (nebesa), Humbam (vzduch, země), Napruša (vodstva) a Lahuratil (podsvětí) odpovídají čtveřici nevyšších mezopotamských bohů (Anu, Enlil, Enki/Ea a Nergal). | Élamské náboženství bylo antropomorfní a polyteistické, v élamštině se nedochovaly žádné literární a kultovní texty, takže élamský panteon známe jen z akkad. (babyl. a asyr.) skladeb. Hlavní božstva Jabru (nebesa), Humbam (vzduch, země), Napruša (vodstva) a Lahuratil (podsvětí) odpovídají čtveřici nevyšších mezopotamských bohů (Anu, Enlil, Enki/Ea a Nergal). | ||
Poměrně málo známou élamštinu, zaznamenanou klínovým písmem na hliněných tabulkách, řadíme (podobně jako sumerštinu) mezi aglutinační jazyky neznámého původu. Podle Sk 2,8 se jí mluvilo ještě v 1. st. n. l. | Poměrně málo známou élamštinu, zaznamenanou klínovým písmem na hliněných tabulkách, řadíme (podobně jako sumerštinu) mezi aglutinační jazyky neznámého původu. Podle <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Sk_2,8-9 Sk 2,8-9]</span> se jí mluvilo ještě v 1. st. n. l. | ||
[[Kategorie: národy]] | [[Kategorie: národy]] | ||
[[Kategorie: národy, jazyky]] | [[Kategorie: národy, jazyky]] | ||
Aktuální verze z 15. 12. 2023, 14:52
heslo: Élam
autor: Hruška Blahoslav
autor: Pokorný Petr
předcházející heslo: Ela
následující heslo: Élat
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. Označení území na sev. a sv. od Perského zálivu v povodí řek Kárún a Kercha v dnešních íránských provinciích Chúzistán a Fárs a jeho Arméncům blízkého obyvatelstva (dle Gn 10,22 to byli semité – Élam byl synem Šéma), odvozeno ze sumerského elama vysočina
. Historické označení Susiana je známe ze zpráv o tažení Alexandra Velikého. Hlavním městam bylo Šúšan.
Biblické doklady pocházejí až z pozdní doby a jsou spojovány s perskou nadvládou na Předním východě od r. 539 př. n. l. (Iz 21,2; Jr 25,25; 49,34-39; Ez 32,24; Da 8,2; Ezd 4,9; Sk 2,9. Dále srovnej Est 6,1).
Élamská jména se objevují v Sumeru již od 23. st. př. n. l.
2. V průběhu celého 3. tis. př. n. l. byl Élam rivalem sumerských městských států (Uruk, Lagaš) a králů staroakkadské říše (24. – 23. st. př. n. l.).
Na přechodnou dobu (21. st. př. n. l.) byl pod navládou sumerských králů 3. dynastie z města Uru, svou samostatnost potom Élam obnovil v čase tzv. triumvirátu sukkalmachů
, kteří si rozdělili světské funkce a kontrolovali i kultovní život.
Élamský král Šutruk-nachchunte (1185 – 1155 př. n. l.) podnikl úspěšnou invazi do Babylónie. Za vlády Aššurbanipala a Sinacheriba byli někteří Élamci deportováni do Samaří a naopak se skupiny Izraelců dostaly do Élamu.
Achaimenovský perský král Dareios I. (521 – 486 př. n. l.) potom Élam začlenil do své říše jako jednu ze satrapií (provincií) a učinil ze Sús svou nížinnou rezidenci (jinak vládl z metropole v Persepoli).
3. Élam byl v pohledu biblických autorů nevyrovnanou a nešťastnou zemí, kterou Izajáš vyzval ke zničení Babylónu, k němuž i podle zmínky u Daniela nakonec došlo. V prorockých textech (Jr, Ez) je Élam i se svými slavnými lučištníky nakonec odsouzen k zániku. V novozákonní knize Sk jsou Élamci zmiňováni mezi zástupy cizinců, kteří se v Jeruzalémě účastnili svátků letnic.
Élamské náboženství bylo antropomorfní a polyteistické, v élamštině se nedochovaly žádné literární a kultovní texty, takže élamský panteon známe jen z akkad. (babyl. a asyr.) skladeb. Hlavní božstva Jabru (nebesa), Humbam (vzduch, země), Napruša (vodstva) a Lahuratil (podsvětí) odpovídají čtveřici nevyšších mezopotamských bohů (Anu, Enlil, Enki/Ea a Nergal).
Poměrně málo známou élamštinu, zaznamenanou klínovým písmem na hliněných tabulkách, řadíme (podobně jako sumerštinu) mezi aglutinační jazyky neznámého původu. Podle Sk 2,8-9 se jí mluvilo ještě v 1. st. n. l.