Dům

heslo: dům

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: důkaz z Písma
následující odkazové heslo: Dům rozkoše      
následující heslo: Dura Europos

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. většinou bajit; řec. oíkos (v NZ 115x), oikia (v NZ 94x), – základní význam obydlí, společenství d-u, všechen majetek. D-y si začali Izraelci stavět, když se usazovali v Palestině a opouštěli kočovný život. Jen v dobách nebezpečí se uchylovali do jeskyní (Sd 6,2; 15,8; 1Ma 2,31) a v dobách sklizně přebývali v chýších a stáncích na polích.

1. D-y měly většinou obdélníkový půdorys s jednou místností. Byly vystavěny z hlíny, vepřovic nebo hlínou zpevněné konstrukce z proplétaných prutů. Rovná střecha byla zhotovena z kulatých trámů (palem) a větví, povrch byl hliněný. Byla obývaná a sloužila i jako skladiště různého materiálu. Schody na ni vedly z vnějšku. Dům sloužil především ke spaní, pracovalo a většinou i vařilo se venku. K domu přiléhal dvorek. Uvnitř byla vyvýšená místa pro spaní (proto měly domy vysoké prahy), v některých jsou dochovaná vyhloubená místa po ohništích. Zámožnější lidé měli domy kamenné nebo alespoň s kamennou podezdívkou a s komorami či pokojíky na střeše (2Kr 4,10). Nábytek zčásti nahrazovaly keramické nádoby a schrány. Tak tomu bylo již koncem doby královské a až do doby Ježíšovy. Spalo se na houních (řec. krabattos; např. Mk 2,9 par), které bylo možno přenášet, jen zámožnější spali na postelích (řec. kliné; např. Mt 9,2; 7,30 par).

Patrové domy si mohli stavět jen zámožní: Sd 3,20 – dům moábského krále; Jr 22,14 – král Jojakím; Mk 14,15 (horní místnost pro poslední večeři Ježíšovu).

V řecké oblasti měly domy šikmé střechy, kryté často keramickými taškami. Podobně jako prosté domy na Blízkém východě, směřovala okna tehdejších řeckých a římských domů dovnitř do dvora nebo do atria, i když v Izraeli sz. doby jsou doloženy i domy otevřené do ulice.

2. V přeneseném smyslu se o d. mluví jako o domácnosti a třígenerační rodině včetně otroků, v NZ i včetně klientů Pána domu (spravovat dům = starat se o rodinu a domácnost – 1Tm 3,4 – zde oíkos – či pokolení (Gn 7,1), v NZ o nejužším křesťanském společenství rozšířené rodiny (1K 1,16; Fm 2; Sk 11,14; 2Tm 4,19). Tyto skupiny tvořily základ křesťanské obce (církev). D. Boží je chrám (Mk 2,26) a křesťanská obec je chrámem Božím (1K 3,16; 1Pt 4,17), a proto lze v 1Tm 3,15; Žd 3,3-6 i o křesťanské obci mluvit jako o (duchovním) d. Božím. Věčný d. v nebesích (2K 5,1) je nebeské nové tělo a celé prostředí, kterému jde víra vstříc jako naplnění své naděje.