Pes

heslo: pes

autor: Lukeš Jiří    
       
předcházející heslo: Persie, Peršané        
následující heslo: Pesach

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. kelev, řec. kyón. Domestikovaná psovitá šelma patřící do čeledi psovitých (canidae). Proces domestikace p. sahá hluboko do lidské historie a známy jsou obrazy ze stěn hrobek v Thébách. Již z těchto maleb lze usuzovat, jaké role p. v soužití s člověkem zastával. Kromě štvaní gazel, hlídání stád a plemen, jež byla chována pro potěchu majitele, byl p. zvířetem, které mělo pevné místo v mytologii a náboženství. Dochovaly se psí mumie a známá je existence psích pohřebišť. Svou roli sehrával p. i v náboženském životě Řeků. Posvátní p. byli chováni ve svatyních boha Asklépia, jejichž olíznutí a sliny měly léčivý účinek. V mytologii plnil významnou roli tříhlavý pes Cerberus, jenž hlídal podsvětí. O lovu, v němž sehrávali stěžejní roli p., píší řečtí pisatelé Xenofón a Arrian, přičemž zmínky o p. nacházíme i ve spisech římských autorů Julia Caesara a Cicera. Psi bojovali v římských legiích a starší zprávy o bojovém využití p. pocházejí již od řeckého dějepisce Hérodota. V bojových akcích se uplatňovali i u Peršanů a r. 525 př. n. l. využil král Kambyses velkých bojových p. při dobývání Egypta.

Zcela jiný postoj však měli ke psům Židé. V bibl. podání je pes líčen jako zvíře potulné (L 16,21) a kulticky nečisté, které je do určité míry potravním konkurentem člověka a jsou mu tedy vyhrazeny odpadky a mršiny (Ex 22,31). Smečky toulavých psů nebyly zřejmě ve městech výjimkou (1Kr 14,11; Ž 22,17.21) a jejich chování i způsob života (Př 26,11) přispěly k tomu, že se slovo p. užívá jako hanlivé označení pro člověka (2Kr 8,13; Iz 56,10-11; Fp 3,2; 2Pt 2,22). Negativní obraz je zdůrazněn i v prorockých výpovědích, které se naplnily na Achabovi a Jezábel, kdy sežrání psy bylo naplněním přísného Božího soudu (1Kr 21,19.23-24; Jr 15,3). Varování před podáváním svatého p. zaznívá v Mt 7,6, kde v kontextu neodsuzování druhých má učedník bedlivě zvážit, komu svaté předloží a komu ne. Z Mk 7,27.28 (Mt 15,26.27) vyplývá, že p. (kynarion) byli chováni i v domácnostech a p. respektive dítěti je přisouzeno přežití ze zbytků. Celá epizoda je však zajímavá metaforickými výroky Ježíše a syrofenické ženy, z jejichž úst zaznívá velmi specifické vyznání víry v Ježíše. V metaforickém významu je p. (spolu s kouzelníky, smilníky, vrahy a modloslužebníky) zmiňován i ve Zj 22,15, kde značí ty, kteří nebyli shledáni čistými pro vstup do svatého města (v. t. Chazael).