Oltář: Porovnání verzí

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ebs>Moravec
Bez shrnutí editace
 
m (naimportována 1 revize)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:21

heslo: oltář

autor: Horák Ladislav    
       
předcházející heslo: olovo        
následující heslo: ómega

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
Název je z latinského altus – vysoký, altaría – oltář, hebr.mizbeach, řec. thysiastérion.

1. Často to bylo jen vyvýšené skalisko (Sd 6,25n; 13,19n) nebo velký balvan (Ez 14,33). Oltáře z neotesaných kamenů bývaly budovány na místech, kde mluvil Bůh (Gn 12,7; 13,4; 18; 22,9; 26,5; 35,1; Ex 17,15; 24,4 Sd 2,5), nejen pro oběti, ale i jako vyznavačské znamení. Někdy býval oltář chápán jako stůl, na nějž se kladly pokrmy pro božstvo. Když někteří navrátilci z Babylóna obětovali na oltářích z cihel (z nich byly budovány oltáře v Babylóně – srv. Gn 11,2), prorok jim to vytýkal (Iz 65,3). Oltáře mívaly rohy, jejichž význam je nejistý: při svěcení kněží (Ex 29,12) a při obětech za hřích byly rohy kropeny krví obětí (Lv 4,7n). Rohy oltářů byly při některých proviněních místem, zaručujícím útočiště a bezpečí (Ex 21,13n 1Kr 1,51; 2,28). Byly znamením božské síly (připomínaly snad býčí rohy nebo měsíční srpek). Je však možné myslet i na miniaturní maseby – posvátné sloupy. Ty však Izrael neměl stavět (Lv 26,1; Dt 16,22; Mi 5,13). Proto je oltář v Šalomounově chrámě neměl, ale ve vidění Ezechielově na oltáři opět jsou (Ez 43,15).

2. V jeruzalémském chrámu i ve stanu setkávání byly oltáře dva. Na nádvoří před chrámem byl oltář pro oběti zápalné, který měl rozměry 10,5 x 10,5 x 5,25 m, měděný (1Kr 8,64), k němu vedly schody s odpočívadly. V chrámu Zerubábelově byl oltář z neotesaných kamenů 8,87 x 8,87 x 4,43 m, v Herodově chrámu byl rovněž z neotesaných kamenů, ale podstatně větší (22,5 x 22,5 x 6,75 m). Protože oltář byl tak vyvýšený, musel kněz, když k němu vystupoval, mít lněné spodky, které zakrývaly jeho nahotu (Ex 28,42). Oltář ve vidění Ezechielově je popsán v Ez 43,13-17, ten ovšem nebyl nikdy vybudován. Oltář při stanu setkávání byl přenosný z dříví akáciového a obložen mědí. Jeho rozměry byly 2,62 x 2,62 x 1,57 m. Druhý oltář rovněž přenosný byl umístěn ve svatyni. Byl zhotoven rovněž z dříví akácivého a obložen zlatem. Jeho rozměry byly 0,53 x 0,53 x 1,04 m a sloužil k pálení kadidla,jehož kouř stoupající vzhůru symbolizoval vysílané modlitby. V chrámě Šalomounově byl druhý oltář určený k pálení kadidla rovněž obložen zlatem, a proto se o něm mluvilo jako o oltáři zlatém (1Kr 7,48).

3. Oltář byl později – podobně jako chrám – jedním z opisů jména Božího. Přísahat při oltáři bylo totéž jako přísahat při Bohu (Mt 5,34). Přitom zákoníci rozlišovali platnost přísahy při oltáři (bez oběti na něm), ta nebyla tak závazná jako přísaha při oltáři s obětí (Mt 23,18nn). Oltář s obětí pokojnou byl středem společenství (1K 10,18)- proto Žd mluví o neslučitelnosti našeho oltáře (zřejmě myslí na večeři Páně) – s účastí těch, kteří přinášejí oběti stánku a zřejmě nemyslí jen na Židy (Žd 13,10). Zj mluví o nebeském oltáři, pod nímž jsou chovány duše spravedlivých učedníků v mimořádné blízkosti Boží (Zj 6,9).