Tichý, tichost

heslo: tichý, tichost

autor: Tichý Ladislav    
       
předcházející heslo: Tigris        
následující heslo: Tilgat-pilneser

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků v českých překladech Bible asi nejběžnějším ekvivalentem řec. výrazu praytés (nebo variantního tvaru praotés). Tento výraz označuje v řec. tradici postoj toho, kdo se nenechává strhnout hněvem. Aristoteles v něm viděl střed mezi vznětlivostí a netečností či liknavostí. Jiný možný překlad je mírnost nebo i laskavost, vlídnost. Toto substantivum spolu s odpovídajícím adjektivem prays – s var. tvarem práos – (tichý, mírný) sloužilo však v LXX jako překlad hebr. `anwá (subst.), popř. adj. `ánáw a (méně často) `ání. Tyto hebr. výrazy patří svým významem ovšem také do sémantického okruhu termínů pokora, chudoba, resp. pokorný, chudý. Toto překrytí významů aspoň zčásti ovlivnilo také užití uvedených řeckých výrazů v NZ.

1. Ve SZ je možné hledat místa, kde je vhodné i v překladu užít termínu tichost, popř. tichý, a potom hlavně ta místa, která ovlivnila NZ. Určení míst první skupiny může být však jen přibližné, protože už LXX nepřekládá odpovídající hebr. výrazy systematicky a přesný význam hebr. slova je v daném kontextu někdy sporný. K této první skupině lze podle ČEP počítat např. Jb 24,4 (utištění v zemi) nebo Sf 3,12 (utištěný a nuzný lid). Sporné může být Nu 12,3 (ČEP patrně správně: Mojžíš však byl nejpokornější... [LXX: prays]). Ke druhé skupině pak patří Ž 37,11 (ČEP: pokorní obdrží zemi) a důležitý mesiášský text Za 9,9. Širší prostor má praytés, popř. prays v mudroslovné literatuře, jak je vidět z řeckého překladu knihy Sírachovcovy, kde jsou tyto výrazy 6krát, resp. 2krát. ČEP má pouze Sír 3,17; 10,28 a Sír 10,14 tiší (jinak např. 1,27 mírnost, 45,4 pokora).

2. V NZ je užito subst. (včetně synonyma praypathia v 1Tm 6,11) 12krát, adj. prays se vyskytuje jen 4krát. Rozložení na jednotlivé nz. spisy je nerovnoměrné. Z evv. je to jen Mt (3krát adj.), dále Pavlovy listy (1K, 2K, Ga; Ef, Ko, 1Tm, 2Tm, Tt) a katolické epištoly Jk a 1Pt. Překlad také bývá podle kontextu různý. V ČEP je např. na 10 místech zastoupen kmen tich-, třikrát mírnost, dvakrát vlídn-, jednou pokora.

Důležitá jsou všechna tři místa u Mt. Třetí blahoslavenství Mt 5,5, které se dotýká tichých, jimž se slibuje, že dostanou zemi za dědictví, se právě opírá o Ž 37,11. Mt 11,29 Ježíš říká sám o sobě, že je tichý a pokorný srdcem, čímž ukazuje, že je možné přijmout jeho požadavky, jeho jho, protože za nimi stojí jeho mírnost a pokora. Mt 21,5 je Ježíš při svém vjezdu do Jeruzaléma označen podle Za 9,9 v LXX jako tichý král, který nepřichází soudit a trestat, ale přináší nabídku spásy.

T. se objevuje také jako součást pareneze nz. listů. V Ga 5,23 je jmenována t. ve významném katalogu ctností, v jehož čele stojí láska, a to na (předposledním) 8. místě za věrností a před zdrženlivostí/sebeovládáním. Tiché, pokorné a mírné jednání křesťanů má být potvrzením toho, že v nich působí Duch. Podle Ga 6,1 se stejné chování musí uplatňovat i vůči bližním, kteří chybují.

Stejný postoj lásky a mírnosti chce ukázat apoštol Pavel korintským křesťanům při své návštěvě, i když jejich jednání by možná vyžadovalo tvrdost a přísnost (1K 4,21). Jak se Pavel řídil příkladem Kristovy tichosti a mírnosti (srv. Mt 11,29), dosvědčuje sám na začátku své bojovné obhajoby proti odpůrcům v Korintu (2K 10,1).

T. je obsažena jako dědictví Pavlovy teologie také v pravděpodobně deuteropavlovských listech Ko 3,12 a Ef 4,2 ve výčtu nezbytných vlastností křesťanů. Patří rovněž k požadavkům pastorálních epištol na církevní představené (1Tm 6,11; 2Tm 2,25). Ti mají vést i ostatní věřící k vlídnému chování vůči všem lidem (Tt 3,2).

T. nechybí ani v parenetickém listu Jakubově (viz Jakubova epištola, Jk 1,21; 3,13). Na prvním místě je patrný původní klasický význam tohoto pojmu, když t. je postavena do protikladu ke hněvu (Jk 1,19), ale druhé místo ukazuje, že Jk navazuje na mudroslovnou biblickou tradici (srv. Sír 3,17).

Pro autora 1Pt má být t. (1Pt 3,4; adj.) důležitou známkou chování žen. Ale také všichni věřící mají s tichostí a uctivostí odpovídat na otázky, které jsou jim kladeny ohledně jejich křesťanské naděje (1Pt 3,16).

3. Biblická t., ačkoli má tolik významových odstínů, rozhodně zdaleka neznamená pouze trpný postoj, ale označuje chování toho, kdo přijímá soužení, utrpení, chudobu, avšak protože se ho ujímá Bůh svou milostí, dovede svým jednáním aktivně dosvědčovat působení Ducha.