Naamán
heslo: Naamán
autor: Balabán Milan
předcházející heslo: Naama
následující heslo: Naamatský Sófar
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
vojenský velitel aramejského krále Ben-hadada (2Kr 5,1), jehož kultickou povinností bylo doprovázet svého pána do svatyně božstva Rimón (2Kr 5,18). S tím snad souvisí i jeho syrské jméno, které znamená patrně vůni či vonnost, líbeznost v náboženském a kultickém smyslu. Obměnou tohoto jména je jméno Noemi, tchyně moábské ženy Rút (Rt 1nn). Do této řady jmen, v jejichž pozadí je uctívání přírodních jevů, patří Lámechova dcera Naama (Gn 4,22). Byl-li Naamán určen ke komunikaci s božstvy, bylo pro něj tím trýznivější, že byl postižen malomocenstvím. To bylo závadné jak společensky, tak kulticky. Aramejci zajatá izraelská služtička odkáže N. k izr. prorokovi Elíšovi, jehož jméno ohlašuje Boží záchranu. Po jednání mezi králi obou států se N. setkává s prorokem, který nepoužil očekávané magie, nýbrž nařídil symbolickou terapii: sedmero ponoření do Jordánu. Pro tento akt používá zde LXX výrazu baptizein – což nám připomíná křest (srv. J 3,22n). Podivuhodně uzdravený Syřan se vrací zpět a odváží si na mezcích množství prsti, aby na té zemi (připomínající mu zemi izr.) přinášel oběti Hospodinu (2Kr 5,17nn), i když bude doprovázet i nadále Ben-hadada do domu Rimónova (2Kr 5,18). V Naamánově příběhu se vyskytuje i postava Géchazího jako výstražný model nesprávného jednání (2Kr 5,19nn).