Kámen

heslo: kámen

autor: Pokorný Joel    
       
předcházející heslo: Kalvárie        
následující heslo: kameník

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků pevná hornina a její úlomky. V Palestině a na Blízkém východě jsou hojné výchozy hornin a kamenité sutě, zvláště v kamenitých pouštích (hamadách). Uplatňují se zvláště vápence a dolomity, místy vulkanické čediče. Kámen užíván v denním životě ve stavebnictví (domy, chrámy, hradby), byl pracně vybírán z obdělávaných polí a měl mnohé použití (sedátka, závaží, poklopy studní, uzávěry hrobů, mlýnské kameny, kamenné nádoby aj.). Hromady kamenů a kamenné sloupy připomínaly významná místa (místo smlouvy, přechod Jordánu, hroby, hranice polí a území kmenů, rozcestí apod.). Do kamene byly vyrývány nápisy a texty. V boji se střílelo kameny z praků a v soudnictví existovala exekuce ukamenováním. Ke kultovním účelům se stavěly oltáře z neopracovaných kamenů.

Desatero bylo vytesáno do kamenných desek, kamenným nožíkem vykonávána obřízka. Pohanské modly byly kamenné nebo dřevěné. Výrazu kámen se používá často obrazně podle jeho původních vlastností jako je tvrdost, odolnost, neživotnost, nepoživatelnost. S personifikací kamenů se setkáváme u Abk 2,11, kde žalují kameny na bezpráví. U L 19,40 kameny volají proti židovským autoritám, které zabraňují oslavovat Ježíše.

Jan Křtitel kárá ty, kteří se domnívají, že jejich původ z Abrahama činí zbytečným jejich pokání: vždyť Bůh může Abrahamovi stvořit děti z kamení (narážka na Iz 51,1). Ježíš nazval Petra skálou, na níž bude zbudována církev (Mt 16,18). Ve stejném smyslu Pavel nazývá křesťany stavbou (kamennou) církve (Ef 2,20) a Petr o nich mluví jako o živých kamenech (1Pt 2,5). Významnou mesiánskou metaforou je Ježíš jako kámen úhelný. Hebr. ró'š pinná (Ž 118,22, 'even pinná Iz 28,16, řec. kefalé gónias Ž 118,22 (LXX 117,22); 1Pt 2,7, akrogóniaios Ef 2,20;1Pt 2,6. Možná je na některém z uvedených míst míněn k. držící klenbu – klenák, pravděpodobnější je, že jde o rohový k. základu. Zřejmě jde o představu základního kamene, na němž církev stojí a stále roste a tedy není nahoře uzavřena svorníkem.

Ostré kameny palestinské stepi byly stálým nebezpečím pro poutníky a obrazem ohrožení, výraz Boží ochrany je o k. si nohu neporaníš (Ž 91,12; L /Q/ 4,11).

K. je také spjat s představou soudu podle Sk 4,11, kde se zavržením kamene myslí na Ježíšovu popravu. Vsazením úhelného kamene (ve smyslu Da 2,31-45) při posledním soudu k. – Ježíš rozdrtí své nepřátele a bude tedy kamenem úrazu (Ř 9,32; 1Pt 2,8; Iz 8,14). Viz též kámen úhelný.