Štěpán

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Štěpán

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: šťastný, šťastně        
následující heslo: štěstí

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. stefanos (řec. věnec, přen. Ovenčený, časté řec. jméno) jeden ze sedmi diakonů určených podle Sk 6 pro péči o vdovy z helénisticko-křesťanského prostředí. Ve skutečnosti šlo patrně o řídící grémium křesťanů, kteří pocházeli z prostředí řecky mluvících diasporních židů, měli prostředky k tomu, aby přesídlili do Jeruzaléma a založili tam vlastní synagógy. Neslyšíme nic o jeho péči o vdovy (pokud by jejími prostředky nebyly neměly být Š. divy – viz zázrak), ale o tom, že mluvil v Duchu moudrosti (Sk 6,10) a byl židy z jiných synagóg falešně obžalován, že se staví proti Mojžíšovi a proti Bohu. Před synedriem (veleradou) pronáší podle Sk dlouhou obhajobu (nejdelší řeč v knize Skutků: Sk 7,2-53) a byl na to členy velerady ukamenován. Šlo o lynč, kamenování zřejmě nebylo schváleno římským prefektem. Řecky mluvící křesťané byli potom podle Sk v Jeruzalémě pronásledováni a rozutekli se proto do diaspory (Sk 11,19). Podle Sk 7,58 byl u jeho kamenování (před svým obrácením) i Pavel/Saul a schvaloval je (Sk 8,1; 22,20).

Štěpánova řeč je jen v Sk 7,48-53 odpovědí na obžalobu, jinak je stručným opakováním dějin Izraele (praotcové, Mojžíš, exodus, Šalomoun), které ukazuje, jak příchod Ježíše jako Mesiáše (Spravedlivého – Sk 7,52) a vznik křesťanské obce je jejich vyústěním. Červenou nití řeči je relativizace chrámu: Abraham ani Josef v Egyptě chrám neměli, na poušti měli izraelští místo chrámu přenosný stan setkávání a Šalomoun sice postavil chrám, ale Nejvyšší přece nebydlí z rukou vystavěné budově, protože celá nebesa jsou jeho trůnem (Iz 66,1-2). Zřejmě se předpokládá znalost Šalomounova vlastního výroku, podle něhož ani nebesa nebes Boha nepojmou (1Kr 8,27).

Autor Sk podal Štěpánovu řeč tak, aby teologicky podepřela cestu křesťanů do diaspory po zničení chrámu r. 70. Jeho relativizace jeruzalémského chrámu byla chápána jako projev teologie Samařanů, ale ve skutečnosti tu Lukáš navazuje na osvícensky zaměřenou a přitom niternou zbožností motivovanou tehdejší kritiku obřadů, obětní praxe a všeho vnějškového kultu znamení rozumné bohoslužby (řec. logiké latreia), s níž se setkáváme v židovství i v pohanství pozdní helénistické doby (Filón, plant. 108; Sibylliny věštby 4,28-39; Corp. herm. 1, 31.38), kterou předjímali někteří proroci (Am 5,22-25; Mi 6,6-8; Ž 40,7) a pod jejímž štítem prosazuje apoštol Pavel etiku odvozenou z evangelia (Ř 12,1).

Příběh Štěpánův, i když literárně zpracovaný s jistým časovým odstupem, dokládá, jak veliký vliv měla již od samého počátku křesťanství tradice helénistické židovské kultury. Obecně je Štěpán ctěn jako první mučedník církve.

2. řec. stefanás – snad zkrácené stefanéforos – Ověnčený. Člen korintské křesťanské obce pokřtěný apoštolem Pavlem (1K 1,16) a nazvaný proto Prvotiny Achaie (1K 16,15). Navštívil Pavla v Efezu (1K 16,17).