Řím, Říman
heslo: Řím, Říman
autor: Pokorný Petr
předcházející heslo: řetěz
následující heslo: Římanům, epištola
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
řec. Rómé, Rómaios
1. Dějiny: V době, kdy Palestinu ovládali Seleukovci, byli Židé, zejména v Makabejském povstání, podporováni Římem. Jónatan poslal do Ř. poselství, aby tam upevnilo a obnovilo přátelství (1Ma 12,1; 14,24). Situace se změnila, když Ř. ovládl prakticky celé Středomoří a stal se přímým nebo nepřímým pánem i v Palestině (vláda Herodovců na něm byla závislá). To byla doba, v níž vznikal NZ a v níž probíhaly i děje, k nímž se jeho knihy bezprostředně vztahují. Dějinná povaha zjevení v křesťanském pojetí (inkarnace) vedla k tomu, že někteří autoři NZ události, k nimž se pojila jejich víra, a římské dějiny propojili. Základním pozdějším výrazem tohoto propojení je článek o Ježíšově utrpení v Apoštolském krédu (Pilát. Jeho základem jsou pašijní příběhy kanonických evangelií, výslovnou synchronizaci dění víry a římských dějiny nabízí L 2,1-2 a L 3,1-2. S reáliemi Římské říše se setkáváme i v Pavlových epištolách a knize Skutků. Pavel byl římským občanem (Sk 16,37; 22,25-29; 23,37). Římskými občany byli tehdy jen obyvatelé Říma, části dnešní Itálie, některých mála provincií a jednotlivci; viz i Augustus, Tiberius, Klaudius.
2. Civilizace: Kladným rysem římské vlády byla skutečnost, že od nástupu císaře Augusta (Oktaviána) r. 27 př. n. l. došlo k ukončení téměř sto let trvajících bojů uvnitř říše (mír a bezpečnost
bylo i v nz. době heslo římské propagandy; srv. 1Te 5,3), potlačení pirátství a vybudování dlážděných silnic, o velmi dokonalých lázních a záchodech nemluvě. Ze silnic a mořeplavby těžila křesťanská misie, která tuto římskou vymoženost využila. Latina se jako obecný dorozumívací jazyk prosazovala postupně a převládala jen v západní části Středomoří, kromě Sev. Afriky, která z fénického (punského) panství přešla pádem Kartága přímo pod Římany a nebyla formována řeckou kulturou. Jistou ochranu poskytoval křesťanům římský právní řád, zejména v první době, kdy to byli většinou Židé. Židé měli zvláštní koncese, které vyplývaly z jejich náboženství. Pluralitní povaha římské společnosti, která byla založena na zbožnosti a pěstování různých kultů, křesťanům do jisté míry pomáhala, byla však porušována některými císaři – těmi, kteří své posmrtné zbožnění (apoteóza) chtěli uplatnit již za svého života. I v širší společnosti vadila křesťanská výlučnost víry. To vedlo v pozdější době k místním pogromům a později k několika vlnám pronásledování. – Křesťané přijímali fakt římské vlády (Ř 13,1-7; srv. 1Pt 2,13-17; 1Tm 2,1-6) navazujíce na Ježíšovo slovo z Mk 12,13-17parr. Pilát je v pašijním příběhu líčen jako ten, který ví o Ježíšově nevině a říká to, ale podlehne nátlaku. Ježíšova poprava tedy odporuje římskému právu. Podobně je to s Pavlem, o němž se píše, že v Římě byl dva roky držen v najatém bytě (Sk 28,30). Dva roky byla lhůta, po níž se obviněný, nebyl-li souzen, měl pokládát za nevinného (sr. Sk 25,16; 28,18). Na druhé straně dle J 11,48 motivovaly obavy z Římanů židovské představitele k Ježíšově obžalobě.
3. NZ: O Římu a Římanech se mluví většinou v souvislosti s misií a svědectvím před Římany (Sk 19,21; 23,11; Ř 1,15), s misijními cestami a s posílením postavení Pavlových spolupracovníků v církvi (2Tm 1,17) a s Pavlovou deportací do Ř. (Sk 28) a v souvislosti s ř. reáliemi (Sk 16,12). Souvislým dokumentem je Pavlova epištola Římanům. Jako přistěhovalí Ř. jsou ve Sk 2,20 označení Židé z Ř. Ve Sk 16,21 jsou Pavel a Silas obviňováni z toho, že jejich jednání odporuje římským mravům. Snad jde o záměnu s Hypsistem – Nejvyšším (Sk 16,17), což byl mj. přívlastek boha Sabazia, jehož extatický kult byl vylučován jako nemravný. Z Filip je dokonce zachován výnos varující před nemravnostmi ctitelů Hypsista. Pochází z roku 137 př. n. l.