Naděje

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: naděje

autor: Ryšková Mireia
autor: Pokorný Petr  
       
předcházející heslo: Nádab
následující odkazové heslo: nádeník      
následující heslo: nádoba

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
(ve starší češtině, dvakrát i v BKr čáka); hebr. tiqe, méně často bittáchón a další odvozeniny kořene b-t-chKaz 9,4, jinde v ČEP překl. spoléhat; řec. elpis, sloveso elpizó) – očekávání kladné (velmi často) eschatologické budoucnosti (v Bibli spasení). Je (dosud) spojeno s prvkem nejasnosti nebo nejistoty: Naděje, kterou je vidět, není už naděje (Ř 8,24). N. je proto spojena s vírou (Ř 4,18 – Abraham uvěřil proti naději; 2K 1,7 – n. se vírou mění v pevné spolehnutí, i když splnění n. je budoucností). V pozdních (deuteropavlovských) listech se důraz přesouvá na prostorové zakotvení n. nahořev nebi (Ko 1,5). Eschatologická n. ustupuje do pozadí, ale zato je čtenář ujištěn o tom, že nadpozemské (astrální) síly neurčují osudově jeho život.

Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, co je naší n. (Žd 11,1, o neotřesitelné n. Žd 10,23). Obvykle je prvek nejistoty spojen s možným nesplněním n. (člověk ví, co si přeje, ale nemá jistotu, že se to splní – n. typu loterie), ale pravá, Bohem daná n. je spolehlivá (Ž 71,5; Žd 10,23 – dárce n. je věrný), je to n. přesahující jiné n. (Ř 15,13), jsme spaseni v n. (Ř 8,24), prvek nejistoty, který n. odlišuje od jistoty je spojen toliko s možností selhání na lidské straně a s tím, že člověk neví přesně, co je pro něj nejlepší (1K 4,5 – nevyslovovat předčasné soudy, dokud Pán nepřijde).

Dle 2K 5 prochází člověk ve smrti stavem nahoty (nahý), kdy je zbaven vztahů a stojí před Božím soudem. Pavel v tom vidí kritický okamžik své n. Utěšuje se tím, že je to úsek cesty ke Kristu.

Boží n. platí i hříšným lidem (Ezd 10,2), ale n. zaměřená k prospěchu, n. rouhače rouhat se neobstojí (Jb 8,13; Př 11,7), protože člověk sám sobě n. nevytvoří (1Pa 29,15). Otřes n. je proto spojen s krizí víry (Jr 14,8). Pohané (pronárody) z hlediska biblických svědků neznají skutečnou n. (Ef 2,12).

N. nevede k pasivitě, je naopak motivem k práci: ...ten, kdo orá, má pracovat s n., že dostane svůj podíl (1K 9,10) a k vytrvalosti (Ř 15,4). V Pavlově teologii je n. ospravedlnění na Božím soudu (Ga 5,5). V pozdějších výrocích se zdůrazňuje, že n. garantovaná Bohem se soustřeďuje v Kristu a je založena na velikonoční zkušenosti s jeho vyvýšeném a vzkříšením (1Pt 1,3). V NZ se vyskytuje jako substantivum především v listech apoštola Pavla, dále pak ve Skutcích (8x), v listu Židům, Efezským a Kolosanům, Titovi a 1. Petrově (3x); 2Te, 1Tm a 1J (1x). N. se stává součástí trojiny, která vyjadřuje základní křesťanský postoj v životě: víra, n., láska (1K 13,13). Priorita lásky je zdůvodněna tím, že zůstane i po naplnění n. (1K 13,8-12). Ačkoliv řec. výraz naděje se nevyskytuje v evangeliích, neznamená, že obsah tohoto pojmu není v evangeliích zakotven. Že Kristus je n. (užit slovesný tvar) i pro pohany, je v Mt 12,21 zdůvodněno citátem z Iz 42,4. Tato naděje je spojována s vírou v Ježíše Krista, resp. v Boží jednání v osobě Ježíše Krista. On je konkrétním obsahem n., Kristus – naše n. se stává liturgickým vyznavačským výrokem (1Tm 1,1), splnění n. je prakticky totožné s jeho parúsií (Tt 2,13).

Falešná naděje spoléhá na to, co člověku nemůže pomoci, protože nejde o jeho skutečný protějšek: doufat v cokoliv lidského, jež je pomíjivé, je výrazem pošetilosti (srv. Jb 31,24; Ez 33,13, Jr 17,5). Dokonce ani na chrám či svatá místa nelze spoléhat (Jr 7,4; Jr 48,13).

Cílem n. není klidný a spokojený život na této zemi, nýbrž plné společenství s Bohem, jehož se člověku dostává skrze Boží lásku v Kristu Ježíši. V. t. kotva