Kniha moudrosti

heslo: Kniha moudrosti

autor: Soušek Zdeněk    
       
předcházející heslo: Kniha letopisů        
následující heslo: Kniha Přímého

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků dle LXX Moudrost Šalomounova, byla podobně jako kanonické knihy Př, Kaz, Pís, připsána Šalomounovi. Jde o apokryfní (deuterokanonický) mudroslovný spis neznámého autora. Vznikl patrně mezi alexandrijskými židy někdy v 1. st. př. n. l. Záměrem jeho autora, helénisticky vzdělaného zbožného žida, bylo posílit sebevědomí diasporních, egyptských židů a zabránit postupujícímu rozkladu jejich víry, ale také poučit pohanské okolí o víře v Hospodina a dokázat její význam.

Knihu lze rozdělit do tří oddílů:

1) Kap. 1-5 líčí rozdílný úděl spravedlivých (zbožných) a svévolníků. Spravedliví jsou v Boží ruce a moudrost je vede k blaženosti, i když procházejí utrpením. Svévolníci ponesou trest, spějí k záhubě, budou rozprášeni.

2) Kap. 6-9 proklamují chválu moudrosti. Moudrost je chápána až jako součást Boží podstaty, dává se najít těm, kdo ji hledají. Je pro lidi nevyčerpatelným pokladem; kdo jej získali, připravili si přátelství s Bohem.

3) Kap. 10-19 po krátkém vylíčení záchranné moci moudrosti od stvoření člověka podávají obsáhlý výklad blahodárného a pomociplného působení moudrosti mezi Izraelci při vyvedení z Egypta, proložený ostrou polemikou proti pohanskému modlářství. Na protikladu Izraele a Egypta je ukázána záchrana spravedlivých a zánik svévolných.

Na rozdíl od Př nebo Sír, které obsahují četná krátká 'přísloví', obsahuje Mdr většinou rozsáhlejší úvahy a básně.

Některé názory v Mdr neodpovídají starozákonnímu pojetí, nesou silné stopy ovlivnění řeckou filozofií, např: oddělování duše od těla (s náznakem preexistence duše – 8,19), pro niž je tělo břemenem (9,15); považování bezdětnosti za větší štěstí než mít děti (3,13 4,1); představa Stvořitele jako umělce (13,1).

Nejstarší a patrně původní text Mdr je řecký. Domněnkám některých badatelů, že aspoň některé části měly hebrejskou předlohu, chybí přesvědčivé důkazy. Do Vulgáty byl latinský text Mdr přejat z Vetus Latiny – ze starší překladatelské tradice.

Podobnosti mezi Mdr a některými výroky v Pavlových epištolách (Ř, 1K) nejsou dány přímou závislostí, ale spíše podobným vzděláním pisatelů a tím, že psali ve stejném prostředí. Mdr 2,12-20 ovlivnila kompozici evangelijního pašijového příběhu.