Apokalyptika

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:19, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: apokalyptika

autor: Soušek Zdeněk    
       
předcházející heslo: apokalyptická řeč        
následující heslo: apokryfy

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
Typ náboženského myšlení a vnímání světa, jenž vychází z proroků, avšak reflektuje též mudroslovnou literaturu. Intenzivněji než proroci je zaměřena na zlom věků, na konečné Boží vítězství nad zlem a na nástup nového věku (v. t. eschatologie). Podstatné v židovských a raně křesťanských apokalyptických textech není kdy se to stane, ale že se to stane, nelíčí vždy jak se to stane, ale co se tím stane. Vybízí a vede k věrnosti a poslušnosti Božího zákona, nikoli prováděním obřadů, nýbrž mravním úsilím. Ukazuje, že zlo, které působí ďábel, ten zlý, není něčím, co by mohlo zmařit Boží dobrý záměr s lidmi i dějinami. Bůh má i nad ním, jako vůbec nade vším, poslední slovo (soud). Proto nelze mluvit o absolutním dualismu, i když apokalyptikové s oblibou hovoří o protikladných světech. Své čtenáře vyzývají apokalypsy k vytrvalosti v nastalém utrpení – kdo si zachová věrnost, bude zachráněn.

Název apokalyptika je odvozen z řec. slova apokalypsis = odhalení, zjevení. To se v Novém zákoně vyskytuje celkem 18, v Septuagintě kromě 1S 20,30, kde není přesným překladem hebrejského textu, jen v apokryfních knihách. Avšak náplň apokalyptiky vystihuje jen částečně. Původ označení je v úvodním slovu poslední knihy Bible, Zjevení Janova (Zj 1,1). Poněvadž tento křesťanský spis vykazuje žánrově příbuznost se starozákonním Danielem a některými mimobiblickými židovskými spisy, bylo označení apokalypsis vztaženo i na ně. Odtud se pak literatura tohoto druhu (židovská i křesťanská), začala nazývat apokalyptickou.

Poznání zvěsti, kterou apokalyptikové chtějí přinést, se jim dostává zjevením, jež získávají prostřednictvím (snových) vidění. Apokalyptik bývá zjevením tak uchvácen, že viděné a slyšené nedovede vyjádřit jinak, než bizarními obrazy, líčícími buď nebeskou blaženost nebo častěji hrůzy tohoto věku, způsobené ďáblem a lidským hříchem (typický znak apokalyptiky). Pro hrůzostrašná obrazná vyjádření dostalo druhotně a neprávem, slovo 'apokalyptický' význam 'hrůzný, hrůzostrašný'. Hyperbolickým líčením jen vyjadřuje porušenost tohoto věku, kterému nesmí Hospodinův vyznavač podlehnout.

Apokalypsy připojují k vidění, které líčí nejednou i (většinou obrazné) vysvětlení. Tlumočí je andělé jakožto Boží poslové (další znak apokalyptiky). Své sepsání nepíše apokalyptik pod svým jménem (další znak apokalyptiky, i když nikoli jen její), nýbrž je připisuje některému z praotců (Adamovi, Henochovi, Abrahamovi, Mojžíšovi, Izajášovi atd.) nebo nějaké známé postavě z minulosti.

Pro a. je svět pomíjivý, jen konečné Boží vítězství a příchod království Božího jsou jisté. Dějiny přehlíží jako tok tohoto věku, jehož jednotlivé etapy se liší pouze intenzitou a gradací projevů Zlého, ale i jeho degenerací a degradací. Charakteristické je užívání číselných symbolů, což některé čtenáře i badatele svedlo k vypočítávání doby konce tohoto věku, ač apokalyptické spisy ujišťují výslovně, že je nevypočitatelný, závisející pouze na Božím rozhodnutí. Číselné symboly jsou nám dnes téměř veskrze nesrozumitelné.

A. se zvláště projevovala i projevuje v těžkých dobách soužení, útlaku a pronásledování. Má silný potěšující a posilující náboj. K velkému rozšíření došla a. v židovstvu v posledních dvou st. př. n. l. a v 1. st. n. l., v křesťanství pak v prvních dvou staletích. Apokalyptickou knihou ve Starém zákoně je kniha Daniel, ale apokalyptické prvky a texty nalézáme i v Iz, Ez, Malých prorocích a v některých žalmech. V Novém zákoně je apokalyptickou knihou Zj, avšak apokalyptické prvky a statě nacházíme i v evangeliích Mk 13 parr. a ve většině epištol (např. 1Te 1,10; 4,15-18).

Rozvité a. tradice nebyly pojaty do bibl. kánonu, jsou však látkou mnoha mimokanonických spisů (tzv. pseudoepigrafů). Tyto spisy vytvářely živnou půdu pro vystoupení Ježíše Krista. Ježíš svým vlastním způsobem na apokalyptiku navazuje, své vystoupení pokládá za přímou přípravu na příchod nového věku. To přejímají i novozákonní pisatelé.