Blahoslavenství

heslo: blahoslavenství

autor: Mrázek Jiří    
       
předcházející heslo: Blahoslav Jan        
následující heslo: blahoslavit

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků Slovo blahoslavený (hebr. 'ašré; řec. makarios; v ČEP se překládá i Blaze tomu...) i sama forma blahoslavenství pocházejí z mudroslovné tradice. Kladou si otázku, kdo je skutečně šťastný, a odpovídají způsobem, který může být nekonvenční, nečekaný a snad i provokativní a polemický. Skutečně šťastný – blahoslavený – tedy není prostě jen ten, kdo je zdravý a bohatý, ani ten, kdo se sám cítí šťastný (blaze), nýbrž mnohem spíše ten, kdo se nenechá strhnout svévolníky k něčemu špatnému (Ž 1); kdo spoléhá na Hospodina (Ž 34,9); kdo žije z Božího odpuštění (Ž 32); dokonce ten, kterého Bůh kárá (Ž 94), kdo se slitovává nad utištěným (Př 14,21).

Na tuto tradici paradoxní moudrosti navazují Ježíšova b., jak je známe z Kázání na hoře (Mt 5) nebo kázání na rovině (L 6). Skutečně šťastní jsou podle těchto b. chudí, plačící, hladoví, zubožení a dokonce pronásledovaní – tedy lidé, u kterých je zřejmé na první pohled, že nemají subjektivní důvod být šťastní. Ježíš ovšem neblahoslaví jejich rozmanitou nouzi a jejich životní ztroskotání, nýbrž vyhlašuje, že ve skutečnosti tito lidé mají štěstí, od nynějška jsou šťastni, pro něco, co na první pohled vidět není: právě jich a právě jejich neštěstí se totiž týká Království Boží, o kterém Ježíš mluví.

Mezi b. v Matoušově a Lukášově podání je určitý rozdíl. Lukášova verze připomíná spíše sociální tón starozákonních proroků a má podobu zaslíbení: mluví o fyzicky chudých a hladových a zároveň vyslovuje varování bohatým a sytým. Matoušova verze mluví o chudobě a strádání vnitřním: o chudých duchem (těch, kteří ani vnitřně nemají na co být hrdí a čím se pyšnit? Kterým zkrachovaly jejich plány nebo kdo ztratili ideály nebo se zklamali sami v sobě?) a o hladových a žíznících po spravedlnosti. Právě těm by mělo Boží království nabídnout novou perspektivu.