Slyšet

heslo: slyšet

autor: Sokol Jan    

předcházející odkazové heslo: Slyš Izraeli      
předcházející heslo: služebník, služebnice, služka
následující odkazové heslo: slza      
následující heslo: smaragd

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. š-m-`, řec. akúó. Slyšet znamená v běžné řeči vždy také rozumět, často i poslechnout (Neslyšel jsi?); nutnou podmínkou řeči jako komunikace, sdělování je totiž nejen sluchové vnímání, ale i rozumění. Slyšení tedy není jen činnost smyslová.

Na rozdíl od očí, které můžeme zaměřit jistým směrem, případně i zavřít, je náš sluch všesměrový a nevypíná se úplně ani ve spánku: je obecně jaksi pasivnější. Etologové říkají, že je to obranný smysl: dravci se orientují spíše zrakem, kdežto sluchem spíše jejich kořist. Ačkoli zrakem přijímáme daleko větší množství informace, mají vrozené poruchy sluchu vážnější následky pro rozvoj lidského intelektu – právě proto, že postihují vývoj řeči. Sluch je tedy pro člověka především smyslem vnímání řeči, komunikace.

Tak mu rozumí také Bible. Když kněz Éli pochopí, že Hospodin volá Samuele, pošle ho, aby šel spát: Jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší (1S 3,9). Právě ve spánku, kdy není rozptylován denními starostmi, je nejlépe připraven slyšet, tj. také poslechnout. Na rozdíl od jiných náboženství Izrael nechce a ani nemůže svého Boha vidět (Gn 32,30; Ex 3,6; Sd 6,22n) – vidění Mojžíšovo je naprostá výjimka (Nu 12,6-8; Ex 33,20-23). Izrael však očekává něco daleko cennějšího: že uslyší Boží slovo.

Vidět totiž můžeme jen podobu, tvar. Slovo nám však říká, co se od nás chce, co máme a co nemáme: může být povzbuzením, naučením, příkazem, varováním nebo zákazem. V každém případě je to sdělení, které se obrací k člověku přímo, které je mu určeno. Neboť člověk není na světě proto, aby pozoroval, nýbrž aby konal Hospodinovu vůli. Teprve jednou, v poslední době, až Hospodin sám přijde, může spravedlivý doufat, že uvidí jeho tvář (Iz 30,20; Jb 19,26n; Ž 17,15).

V přítomné době je biblická zbožnost založena na slyšení: Slyš, Izraeli... (Dt 6,4-9), š^ema` jisrá'él, je základní sz modlitba. O slyšení slova mluví proroci (Iz 1,10; Jr 2,4; Am 7,16; Mi 6,9; Bár 3,9) a neslyšet, mít neobřezané uši, je tím nejtěžším proviněním (Jr 6,10; 7,13; Oz 9,17) a nejtěžší trest spočívá v tom, že Hospodin lidem zacpe uši (Iz 6,10). Boží slovo mluví jasně, takže člověk nemá výmluvu (Mi 6,8).

Dokonce i tam, kde proroci mluví o zjevení, je to příležitost něco uslyšet (Abd 2; Jr 1,11; 23,18; Am 8,1n). Neboť v biblické představě se neodlišují sluchové a zrakové vněmy: člověk přirozeně vnímá všemi smysly současně (Iz 6,9n; Am 9,1). Přednost slyšení spočívá právě v tom, že je z lidské strany čistou otevřeností a hlavně poslušností. Neboť slovo, které slyšeli, je třeba si pamatovat, vzít k srdci (Iz 51,7; Jr 31,33; Mal 2,2).

Pro Bibli je charakteristické, že i Bůh zde slyší (Ex 3,7; 16,7; Dt 5,28; 1Kr 8,28; 20,5; 2Kr 19,4; Ž 22,3.25; 78,59; 94,9; 145,19; 2K 6,2), proto s ním člověk může hovořit (Gn 3,10; Nu 12,8) a dokonce se i přít (Gn 18,23-33; Jr 12,1). Vůbec soudní pře, místo, kde se v řeči ukáže spravedlnost a právo, je v Bibli velmi častým obrazem (Ž 43,1; Jr 9,23).soud

Podobně je tomu i v NZ: platné slovo Hospodinovo označuje Ježíš jako slyšeli jste (Mt 5,21.33.38.43; srv. Ř 10,18n) a svá slova uvádí slovem slyšte (Mk 4,3.9.24), to jest rozumějte (Mt 7,24; 15,10; Mk 8,18; J 5,24; srv. Ř 2,13). Vidění Boha je sice výsadou posledního věku (Mt 5,8; Mk 14,62; 1J 3,2; Zj 22,4), ten však vtělením Slova zároveň už nastal: co jsme viděli a slyšeli (Mt 11,4; 13,16n; L 2,20; J 1,14; Sk 4,20; 1K 13,12).