Jordán

heslo: Jordán

autor: Dušek Jan    
       
předcházející heslo: Jóram
následující odkazové heslo: Jordánská pustina      
následující heslo: Jorim

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. jardén, řec. iordanés, iordanos; jediná skutečná řeka v Palestině, pramení na úpatí Chermónu, protéká Genezaretským jezerem a vtéka do Mrtvého moře. Název řeky snad souvisí s hebr. slovesným kořemem j-r-d sestupovat doloženým ve východních i západních semitských jazycích. J. je situován v syroafrické prasklině táhnoucí se severojižním směrem ze Sýrie do Afriky. Nejsevernější pramen J. je v Libanonu v Hesbaya, od něj k Mrtvému moři J. měří 183 km, ale nejdůležitější prameny jsou až v Banyasu (okupovaná Sýrie), v Danu (Izrael) a v okolí vysušeného jezera Chule. Z Chule vytéká Malý Jordán, ten po 20 km sestupuje z nadmořské výšky 70 m do 212 m pod hladinou oceánů (úroveň hladiny Genezaretského jezera). J. získává svou typickou podobu po odtoku z jezera, od jeho ústí do Mrtvého moře měří jeho koryto 105 km vzdušnou čarou, ale dvakrát více ve skutečnosti, protoče teče nesčetnými meandry. Teče planinou, jejíž šířka je mezi 10-20 km, která má pouštní charakter s oázami. V tomto širším údolí hloubí J. menší údolí, které je v zimě zaplavené a v létě zarostlé rákosem, tamaryškem a jinými divokými rostlinami (srov. Jr 12,5; 49,19; 50,44; Za 11,3). J. má čtyři důležité přítoky: na západní straně jsou to nachal Harod (nahr Džalúd) a vádí Far`ah (nachal Tirca), na východě pak Jabok a Jarmuk. Zejména přítoky na západní straně a Genezaretské jezero dnes slouží k zavlažování, proto do Jordánu neteče tolik vody jako dříve; to působí pokles hladiny Mrtvého moře v posledních desetiletích.

V SZ textech je J. hranicí Zaslíbené země, v Pentateuchu a v Joz je tato funkce jasně definována (Nu 34,11-12; sr. Joz 23,4; Ez 47,18). J. je hranicí kmenů usazených v Kenaanu: Josef (Joz 16,7), Benjamín (Joz 18,12.19-20), Isachar (19,22) a Neftalí (Joz 19,35). V Gn je údolí J. označeno jako úrodné území kam odchází Lot a kam neodchází Abraham (Gn 13,10-13). Oltáře a posvátné stromy jsou vždy západně od J., v Kenaanu, a ani Jákob nestaví oltář na východní straně J. po posvátných setkáních na východním břehu (Gn 32,3.31). Pohřební rituál po smrti Jákoba se odehrává na východním břehu, ale Jákob je pohřben na západním břehu v Chebrónu (Gn 50,10-13). Východní hranice Zaslíbené země je tedy jasně stanovena Jordánem, a proto v textech o dobývání Zaslíbené země je usídlení dvou a půl izraelských kmenů na východním břehu ospravedlňováno: stalo se tak na rozkaz Mojžíše a s pomocí celého Izraele (Nu 32,5-32; Dt 3,8n.; 4,41-49; Joz 13,8-32; 20,8; 21,27.36-39). V Joz 1,12-18 Jozue s válečníky a s archou solidárně přecházejí J. na východ aby pomohli s usídlením zajordánským kmenům. Východní břeh nemá posvátný charakter a proto zajordánské kmeny staví oltáře v Předjordání. Rovněž proroci se mohou situovat vzhledem k J. Mojžíš zemřel před překročením J. (Dt 3,25-27; 4,21-26; 31,2). Dt jakožto Mojžíšova závěť je prosloveno na východním břehu J. (Dt 1,1-5; 11,30.31). Po přechodu J. bude Izrael vystaven pokušení (Dt 9,1). Překročením J. je Izrael postaven před otázku volby života nebo smrti (Dt 30,18-19), život představuje Boží zákon (Dt 32,47). Zaslíbená země je slibem, který naplňuje Jozue překročením J. (Joz 1,2; 2,7-10; 3,1-17; 24,11). V Zajordání se Elijáš připravuje k prorocké službě (1Kr 17,1-7) a na závěr své prorocké činnosti odchází z Předjordání do Zajordání, odkud je vzat Bohem (2Kr 2,6-13). Aramejec Naamán je uzdraven vodami J. (2Kr 5,10-14). Ne příliš časté odkazy na J. v poetických a mudroslovných textech ukazují, že v paměti Izraele hrálo větší roli moře a nikoli J. (Ž 114,3-5; Sír 24,26). Ani v pseudoepigrafech J. nehraje příliš důležtou roli, pouze v ŽivAE Adam a Eva činí pokání a noří se do vod řek: Eva do řeky Tigris a Adam do J.

V NZ káže Jan Křtitel na břehu J. což z Jana Křtitele dělá nového Elijáše (Mt 3,5; L 3,3; srov. J 1,28; 3,26). J. hraje důležitou úlohu i v textech o Ježíšově křtu Janem Křtitelem: ten křtí v řece (Mt 3,6; Mk 1,5) a hříšník se nachází v situaci vyhnance, který je očištěn od hříchu přechodem z jednoho břehu na druhý. Podle Mk a Mt Ježíš jde nejprve na druhou stranu J. a pak teprve nastupuje cestu do Jeruzaléma vstříc jinému křtu (Mk 10,1.38-39; srov. Mt 19,1; L 12,50).