Diskuse:Obraz

Poznámky z redakčního procesu:

Stav tech. redakce: - - zatím neprovedeno
Technická redakce: - 0000-00-00
Stav revize MP: - - neprovedeno

---

Korektorské poznámky (mohou být už vyřešené):

Ponechána pouze verse PP. V Horákově versi jsou ale zajímavé a docela důležité věci (zejm. 5. odstavec). Stálo by to za sjednocení obého - časově náročné, ale může to udělat někdo ze spolupracovníků.
uloženo: moravec, 03.02.2010 18:11
Autorem hesla je L. Horák. Jen jsem jeho heslo na několika místech doplnil.
Nevím si však rady s úpravou. Text se mi sráží dohromady. PP
uloženo: pokorny, 30.04.2010 17:51
Spojeno, autoři: Horák, Pokorný (sráží se to , nedovedu to zformátovat) PP
uloženo: pokorny, 24.05.2010 13:45
--------------------------------------------------------------------
Bylo:
L. Horák:
Zobrazení, podoba, apod. Většinou hebr. //selem//, ř. //eikón//, v teol. souvislosti užívané pro člověka jako obraz Boží ({Gn 1,26n}) i pro modly ({2Kr 11,18}; {Ez 7,20}; {Am 5,26}). Znamená především plastický obraz - reliéf - napodobeninu ({1S 6,5-11}) - převážně ve spojení s pohanskými božstvy jako jejich znázornění, ať už ve formě obrazu malovaného ({Ez 23,14}) či jejich znaku či symbolu ({Ez 16,17} - fallus), může to být i <socha#3583> ({2Kr 11,18}) nebo litá <modla#2170> ({Nu 33,52}). V této souvislosti se užívá i hebr. výrazu //paesael// (modla, socha - {Ex 20,4}: {Iz 44,9-17} - výsměch těm, kdo zhotovují modly), jindy //a/ajin/cab// ({1S 31,9}: {Ž 106,36.38} - EP stvůra, ř. obojí nejčastěji //EIDÓLON// - modla) nebo //massesáh// (ř. //ChNEYTOS// - odlitá podoba, socha, modla). Proto je SZ tak zdrženlivý až odmítavý k obrazům, protože vyhlašuje svrchovanost Hospodina, jehož nelze žádným způsobem podmaňovat. Je nezobrazitelný, jak připomíná <Desatero#0732>, mluví a jedná, protože je živý, takže není třeba a není možno jej zpodobňovat jakýmkoliv způsobem ({Ex 20,4n} {Dt 5,8n}). Je přítomen ve svém <slovu#3532>, ve své <slávě#3513> nebo ve svém <Duchu#0831>. Nebesa nebes ho neobsáhnou ({1Kr 8}, zejm. v.12 a 27). Izrael není vůbec ochuzen proti pohanům, když nemá ani obraz ani sochu Hospodina, spíš naopak. Má darovanou <smlouvu#3558>, kterou Hospodin dodržuje, protože je <věrný#4323>.
Vidění Boha je něčím výjimečným ({Ex 24,9n}; {Iz 6,1nn}), Bůh se zjevuje svým svědkům nepřímo, tím se Izrael lišil od okolních národů, v jejichž náboženství hrály kultovní obrazy, sochy a magické symboly významnou roli. ({Dt 4,16-28}). Tam, kde se mluví o zobrazování Bohů, užívá se většinou hebr. //pesel//, modla, socha ({Ex 20,4}; {Iz 44,9-17} - satirický výsměch těm, kdo zhotovují modly), jindy casab téhož významu ({1S 31,9} ; {Ž 106,36,38} - EP stvůra, ř. obojí nejčastěji //eidolón// - modla), často //masechá// (ř. //chóneutos// - odlitá podoba, socha, modla, {Ex 32,4} aj.)
Dvakrát je hebrejského výrazu pro obraz užito k vyjádření lidské křehkosti, slabosti a omezenosti - jako přelud jde žitím ({Ž 39,7}), je jen vánek pouhý (sr. Kaz "pomíjitelnost" - kral. marnost), podobně i {Ž 73,20}.
Přesto židé někdy podléhaji okolním vlivům a Boha zpodobňovali. Zobrazení Hospodina (Jahveho) spolu s dalšími sochami (Božích hypostasí, nebo dalších bohů? - monoteismus) byly v chrámu židovských vystěhovalců v Horním Egyptě v Elefantině (hebr. //Jévb//, 6.st.př.nl.). Zpodobení Boha se někdy objevila i v chrámu jeruzalémském ({Jr 8,19} - hebr.//paesael//). Vlastní kult Jahveho se tomu bránil a většinou se proto setkáváme jen se symboly Boží svrchovanosti (hvězda, ruka) nebo jeho darů (<hrozen#1203> aj.).
Ovšem nelze přehlédnout 5 míst, které ukazují jiným směrem. Jednak {Gn 5,3} : Adam zplodil syna ke své podobě podle svého obrazu, takže je takový jako Adam, nejen vzhledem, ale celým zaměřením svého života ( tak na sobě neseme i my obraz prvního <Adama#0069> - {1K 15,48n} {Ř 5,15nn}). Daleko závažnější je {Gn 5,1} a 1,26n. Člověk byl rozhodnutím Božím před celým nebeským dvorem ({Jb 1,1} 2,1 - v křesťanské tradici v navázání na NZ rozhodnutím Trojice) stvořen, podle Božího o-u a podoby (hebr. paralelismus: //caelaem - demút//, podle Boží podoby {Gn 1,26-27}: 9,6) či k Boží podobě (//demút// - {Gn 5,1}). Tento oddíl dal a dává podnět k úvahám o člověku jako o-u /tak všude/ Božím. Nejblíže výpovědi je ta, která vychází přímo z ní, z jejího vztahu k okolí. V Egyptě a v Babylóně byl král obrazem božstva. {Gn 1,26} však mluví o člověku, ne výslovně o králi. Vidí tedy člověka jako takového v tomto světle. A vidí jej o málo menšího něž Boha (nebo boha ? ,LXX a s ní K mluví o andělích {Ž 8,6}), jako Božího pověřence nad stvořením (ať panují). Člověk není svrchovaným pánem, jen pověřeným správcem nad stvořením a tedy odpověden Bohu, který jej pověřil a postavil jej na zem jako výsostné znamení své svrchovanosti, aby ji střežil a prosazoval. A že je stvořen znamená, že je k tomu povolán. Je třeba připomenout, že hebrejský termín adam je svým významem kolektivum, tedy lidstvo. Lidé jsou výsostným znamením, že všichni s celým stvořením patří Bohu. Proto v {Gn 9,6n} je zákaz prolévání krve člověka člověkem. A lidé - to jsou muži a ženy, k sobě patřící, na sebe odkázaní a nezaměnitelní, určení k tomu, aby tvořili a žili ve společenství, jež je odleskem společenství nebeského. V lidstvu není žádný jiný rozdíl, žádný jiný "stvořitelský" řád (ani rasa, ani národnost), jen muži a ženy. Toto určení a poslání je nezrušitelné. Platí i když o něm snad nevíme či je neuznáváme nebo s ním nepočítáme, protože chceme být jako Bůh ({Gn 3,5}).
Pro zákaz z {Ex 20,4.23} se později Židé báli zobrazovat i člověka, jenž je podle {Gn 1,26-27; 9,6} obrazem a zpodobením (<paralelismus#4920>; hebr.//selem// ;//d mut//) Božím (doslova "bohů" ve smyslu božského bytí ; <Bůh#0573>), hebr. //elóhím//. Nejde o vnější podobu, ale o podobnou funkci: člověku je svěřena moc nad ostatním stvořením a péče o ně. V tom se v "malém" podobá Bohu, jemuž je samozřejmě odpovědný za to, jak se svou relativní automonií nakládá (v {1K 11,7} vztaženo na postavení muže). Podobně je vyjádřen vztah mezi Adamem a Šétem, i tam jde o obdobu jejich poslání ({Gn 5,1-3}).
V Palestině budily u některých <farizeů#0995> a <zélótů#4574> pohoršení insignie římských vojsk a mince vyjadřující božské přívlastky císaře ({Mk 12,16} par.). Požadavek božské pocty císaři nebo jeho obrazu narazil u Židů ({Dt 3,5nn}) i u křesťanů na odpor a byl, počínaje dobou Domitianovou (<císaři#0626>), jednou z příčin jejich pronásledování ({Zj 13,14n; 14,9.11; 20,4} aj., obraz císaře = obraz šelmy). Církev v prvních dvou stoletích Boha ani Ježíše Krista přímo nezobrazovala a pohanské zobrazení bohů v lidské nebo zvířecí podobě bylo pokládáno za jeden z nejzřetelnějších projevů zvrácenosti a hříchu ({Ř 1,23}; ř. //homoióma//).
Ježíš Kristus je pravý <člověk#0665>, nový Adam a tedy obraz (ř. //eikón//) Boží ({2K 4,4}; {Ko 1,15}). Ztělesňuje eschatologické nebeské lidství, kterému jde člověk vírou vstříc ({2K 15,4}) a jemuž se má už za pozemského života připodobňovat působením Ducha svatého ({2K 3,18} par.; Kol 3,9-10 <obléci#2480>; {Ř 8,29} - ř. adj. //symmorfos//). Ježíš Kristus je obrazem Božím ve smyslu své svrchovanosti a (vnitřní) moci, kterou nabyl <vzkříšením#4477> a <vyvýšením#4461> ({Fp 2,6-11} ; v.6 //morfé//), ale do popředí vystupuje funkce obrazu jako přiblížení dosud neviděného (<vidět#4345>) ; Ježíš Kristus jako obraz Boží přijal "způsob" služebníka (ř. //morfé//), byl jako člověk (ř. //homoióma//) a v podobě (ř. //schéma//) člověka se ponížil. J.K. je tedy obrazem Božím ve smyslu Božího <zjevení#4598>, zpřítomnění toho, co je jinak nedostupné : {J 1,18; 14,9} (Kdo vidí mne, vidí Otce; 12,25).
P. Pokorný:
(zobrazení, podoba, a podob.) Většinou hebr. //selem//, ř. //eikón//, v teol. souvislosti užívané pro člověka jako obraz Boží ({Gn 1,26n}) i pro modly ({2Kr 11,18} ; {Ez 7,20} ; {Am 5,26}).
V Izraeli platil zákaz zobrazovat Boha ({Ex 20,4} ; {Lv 26,1} ;{Dt 27,15}), protože stvořitel nemůže být vyjádřen tím, co je jeho stvořením. Je přítomen ve svém slovu, slávě, nebo v Duchu. <Nebesa#2338> nebes ho neobsáhnou, a proto ani chrám v Jeruzalémě nebyl jeho obydlím ({1Kr 8}, zejm. v. 12 a 27). Vidění Boha je něčím výjimečným ({Ex 24,9n}; {Iz 6,1nn}), Bůh se zjevuje svým svědkům nepřímo.
Tím se Izrael lišil od okolních národů, v jejichž náboženství hrály kultovní obrazy, sochy a magické symboly významnou roli. ({Dt 4,16-28}). Tam, kde se mluví o zobrazování Bohů, užívá se většinou hebr. //pesel//, modla, socha ({Ex 20,4}; {Iz 44,9-17} - satirický výsměch těm, kdo zhotovují modly), jindy casab téhož významu ({1S 31,9} ; {Ž 106,36,38} - EP stvůra, ř. obojí nejčastěji //eidolón// - modla), často //masechá// (ř. //chóneutos// - odlitá podoba, socha, modla, {Ex 32,4} aj.)
Z uvedených míst plyne, že Izrael často podléhal okolním vlivům. Zobrazení <Hospodina#1184> spolu s dalšími sochami (Hospodinových hypostazí nabo dalších bohů) byly v chrámu židovských vystěhovalců v Horním Egyptě v Elefantině (hebr. //Jéb//, 6. st. př. n. l.). Zpodobení Boha se zřejmě někdy objevovala i v chrámu Jeruzalémském ({Jr 8,19} pesel). Vlastní kult Hospodina se tomu zásadně bránil. Objevují se jen symboly Boží svrchovanosti ( <hvězda#1216>, <ruka#3254>), nebo jeho darů (hrozen aj.).
Pro zákaz z {Ex 20,4.23} se později Židé báli zobrazovat i člověka, jenž je podle {Gn 1,26-27; 9,6} obrazem a zpodobením (<paralelismus#4920> ; hebr.//selem// ;//d mut//) Božím (doslova "bohů" ve smyslu božského bytí ; Bůh), hebr. //elóhím//. Nejde o vnější podobu, ale o podobnou funkci: člověku je svěřena moc nad ostatním stvořením a péče o ně. V tom se v "malém" podobá Bohu, jemuž je samozřejmě odpovědný za to, jak se svou relativní automonií nakládá (v {1K 11,7} vztaženo na postavení muže). Podobně je vyjádřen vztah mezi Adamem a Šétem, i tam jde o obdobu jejich poslání ({Gn 5,1-3}).
V nz. době je zobrazování člověka doloženo v mimopalestinských synagogách (Alexandrie, Dura Europos), v Palestině však budily u některých farizeů a zélótů pohoršení insignie římských vojsk i mince vyjadřující božské přívlastky císaře ({Mk 12,16} par.). Požadavek božské pocty císaři nebo jeho obrazu narazil u Židů ({Dt 3,5nn}) i u křesťanů na odpor a byl, počínaje dobou Domitianovou ( císaři), příčinou jejich pronásledování ({Zj 13,14n; 14,9.11; 20,4} aj., obraz císaře = obraz šelmy). Církev v prvních dvou stoletích Boha ani Ježíše Krista přímo nezobrazovala a pohanské zobrazení bohů v lidské nebo zvířecí podobě bylo pokládáno za jeden z nejzřetelnějších projevů zvrácenosti a hříchu ({Ř 1,23}; ř. //homoióma//).
Ježíš Kristus je pravý člověk, nový Adam a tedy obraz (ř. //eikón//) Boží ({2K 4,4}; {Ko 1,15}). Ztělesňuje eschatologické nebeské lidství, kterému jde člověk vírou vstříc ({2K 15,4}) a jemuž se má už za pozemského života připodobňovat působením Ducha svatého ({2K 3,18} par.; Kol 3,9-10 obléci; {Ř 8,29} - ř. adj. //symmorfos//). Ježíš Kristus je obrazem Božím ve smyslu své svrchovanosti a (vnitřní) moci, kterou nabyl vzkříšením a vyvýšením ({Fp 2,6-11} ; v.6 //morfé//), ale do popředí vystupuje funkce obrazu jako přiblížení dosud neviděného (vidět) ; Ježíš Kristus jako obraz Boží přijal "způsob" služebníka (ř. //morfé//), byl jako člověk (ř. //homoióma//) a v podobě (ř. //schéma//) člověka se ponížil. J.K. je tedy obrazem Božím ve smyslu Božího zjevení, zpřítomnění toho, co je jinak nedostupné : {J 1,18; 14,9} (Kdo vidí mne, vidí Otce; 12,25).
--------------------------------------------------------------------