Timoteovi, epištoly

heslo: Timoteovi, epištoly

autor: Staněk Jaroslav N.    
       
předcházející heslo: Timón        
následující heslo: Timoteus

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků dva kanonické listy NZ. Od 18.st. dostaly spolu s ep. Titovi společný název Pastorální epištoly.

1. Autorství

Pochopení celého díla závisí ve velké míře na otázce autorství: rekonstruovat a zasadit životopisné údaje ze života Pavlova i za pomoci materiálů ze Sk je prakticky nemožné. Není v nich zmínka o obnovené činnosti Pavlově ve východních oblastech impéria po jeho prvním uvěznění v Římě (Ř 15,23; Sk 20,25). Také jazyková a stylová stránka dopisů se liší od Pavlových dopisů. Nejde jen o vysoký počet nových slov (171). Nemají pouze rozšířit slovní poklad církve, ale ukazují na nové teologické myšlení v nové situaci církve. Většina nových pojmů pochází z helénistického světa a císařského kultu: zbožnost, dobré svědomí, zdravé učení, zjevení, Spasitel aj. Struktura listů je ovlivněna literární formou závěti.

T. e. jsou produktem pseudoepigrafie, žánru, který hojně používala nejen antická literatura, ale i bibličtí autoři. Vnitřní pravost dopisů poznávala církev z jejich obsahu. Pro hodnověrnost dopisů volí autor způsob dopisů zdánlivě příležitostně doplněných životopisnými osobními poznámkami. Jsou však vysloveně úřední, určeny nejen jmenovaným adresátům, ale všem vedoucím pracovníkům ve sborech Malé Asie. Listy Timoteovi a Titovi měly vyzvednout postavu apoštola Pavla a prokázat, že jeho evangelium a celé jeho duchovní dědictví není minulostí, nýbrž nezbytným základem a bohatstvím, z něhož mohou čerpat sílu, povzbuzení i napomenutí celé další generace církve.

2. Situace a důvod sepsání

Důvodem sepsání byl stav nouze maloasijských křesťanských obcí, které se ocitly pod tlakem skupin, hrozících rozbít společenství. Druhým důvodem je úsilí omezit pronásledování křesťanů ze strany římského státu, jak dokládá celý 2Tm. Charakteristika kacířů je v T. e. jen velmi nezřetelná. Argumentují mýty (ČEP: a bájemi), patrně podobnými vykupitelským mýtům známým z pozdější gnóze, vedou spory o Zákon (1Tm 1,3-7), a popírají, že Bůh by byl stvořitelem světa (1Tm 4,1-4). Spiritualizovaná je proto i jejich naděje na vzkříšení, které již (duchovně) nastalo (2Tm 2,18). Dualistický koncept musel nutně ovlivňovat i mravní jednání, a to dvojím způsobem: buď asketismem – zákazem manželství (1Tm 4,3) a přísnými předpisy jídla, nebo naopak značnou volností mravů. Nebezpečí bylo tím větší, že tyto skupiny lidí vyvíjely velikou misijní aktivitu uvnitř církve (2Tm 3,6). Vedoucí pracovníci, na rozdíl od Pavla, mají odmítat jakoukoli diskusi s kacíři (2Tm 2,24). Pravou reakcí je jedině zdravé učení (1Tm 1,7; 1Tm 4,6 1Tm 6,3) a disciplina křesťanské obce. V závěru dopisu (1Tm 6,20-21) je vysloveno poslední varování před protikladnými naukami (řec. antitheseis). Markion vydal v r. 140 knihu stejného názvu v polemice proti církevnímu pravověří. Kdyby šlo skutečně o zmínku tohoto díla, pak by se musel datovat vznik pastorálních epištol až po jeho uveřejnění. Je však dobře možné, že tu jde o technický termín ve smyslu protikladných výroků. Kdo se však k takové teologii hlásí, zbloudil ve víře.

Zatímco v 1Tm není ani zmínka o pronásledování křesťanů, 2Tm na tuto skutečnost názorně poukazuje. Apoštol Pavel je ve vězení a čeká ho utrpení. Právě proto mu záleží na předání nefalšovaného učení nástupci, a tím i řetězu dalších svědků (2Tm 2,2). Stylizace listu do situace apoštolova věznění dělá z 2Tm literaturu typu závěti. I když ne každá konfliktní situace musí končit martyriem (2Tm 3,11), Pavel již nepočítá s tím, že by se s adresátem mohl osobně setkat. Evangelium však jde dál, na uprázdněná místa jsou povoláváni další biskupové a diakoni.

3. Organizace církve

Zřízení křesťanských obcí vykazuje pokročilejší stadium konsolidace, odráží rozvinutější typ církevního práva. Zvláštního postavení se dostává vedoucím pracovníkům sborů. Tm a Tt ztělesňují jakési ideální vzory pro vývoj v poapoštolské církvi. Iniciativa samotných křesťanských obcí ustupuje do pozadí. Zdůrazňována je ordinace s vyznáním dobrého učení na základě apoštolské tradice. Vedle biskupů stojí presbyterstva a diakoni. V nesporně Pavlových sborech není zmínka o presbyterech. Byla to však důležitá funkce sborů palestinských, převzatá z židovské synagogy. Nelze říci, nakolik autor přejal tradiční materiál a nakolik jej doplnil či nově formuloval. T. e. zavádějí trojí funkční stupeň: biskup – presbyteři – diakoni, i když monarchický episkopát není ještě rozvinut.

Autor rozšiřuje a komentuje tzv. řády domácnosti a přetváří je v řády křesťanských obcí. Zbožnost křesťanů musí dostát požadavkům pohanské společnosti v občanském a sociálním životě, a překračovat je. Vedoucí pracovníci mají odpovídat normám, které se vyžadovaly u vysoce postavených státních úředníků. Církev se stala organizací svého druhu v římském státě a musela zápasit v soutěži s ostatními o svou náboženskou i kulturní identitu ve světě.

4. Obsah a členění

4.1. 1Tm

1,1-20 Úvod

1,1-2 Vstupní pozdrav,

1,3-11 úkol v Efezu – potírání kacířství a prosazení právní ochrany křesťanských sborů,

1,12-17 Pavel zvěstuje záchranu pro všechny lidi,

1,18-20 nutnost duchovní výbavy pro pracovníka ve službě evangelia.

2,1-3,16 1. část: Pokyny pro život křesťanské obce

2,1-7 Modlitební život,

2,8-3,13 řády domácnosti a stavů (muži – ženy, biskupové a diakoni),

3,14-16 hymnus na poklad víry.

4,1-6,2 2. část: Pokyny Timoteovi

4,1-5 Způsob boje proti asketickým tendencím,

4,6-11 vzor chování církevního pracovníka

4,12-22 úkoly církevního pracovníka (pastorace)

5,1-2 jak jednat se starými a mladými,

5,3-16 péče o vdovský stav,

5,17-25 hmotné zajištění vedoucích pracovníků

6,1-2a chování věřících otrokům,

6,2b-21 Závěr

6, 2b-10 vztah k penězům a majetku,

6,11-16 výzva k pravému boji a vyznání víry,

6,17-19 výzva bohatým,

6,20-21 poslední varování před kacířstvím a pozdrav.

4.2. 2Tm

1,1-18 Úvod

1,1-5 Pozdrav a osobní dík za věrného spolupracovníka

1,6-14 Výzva k vyznavačské věrnosti i v utrpení,

1,15-18 Pavlovy zkušenosti.

2,1-4,8 Korpus dopisu: Pavlův odkaz jako povzbuzení a napomenutí

2,1-2 Spolehlivé předávání evangelia presbytery,

2,3-7 výzva k boji proti kacířství i v utrpení,

2,8-13 zaslíbení pro věrnost ve víře,

2,14-18 konec pří s kacíři,

2,19-21 církev jako corpus mixtum,

2,22-26 jak zacházet se svedenými,

3,1-9 nebezpečí ze strany kacířů,

3,10-12 apoštolovo chování jako vzor,

3,13-17 závaznost svatých Písem,

4,1-8 testament martyra Pavla,

4,9-22 Závěr

4,9-18 Poslední sdělení z vězení,

4,19-22 pozdravy a požehnání.