Rétorika, rétorická kritika

heslo: rétorika, rétorická kritika

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: ret        
následující heslo: Reú

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků řečnické umění, znalost přesvědčivého slovního projevu. V řecko-římské vzdělanosti součást základní výuky pro projevy politické, soudní a oslavné i pro rozvažovací výklady. Ve Sk 24 je zaznamenán soudní projev právníka Tertulla, který Pavla z Tarsu žaloval před místodržitelem Felixem i Pavlova řečnicky působivá odpověď. Prvky rozvažovací řeči vykazují i velké řeči z knihy Skutků apoštolských. Již Aristotelés ve své Poetice poznal, že i písemné dílo bývá inspirováno formami mluveného projevu, a to nejen tam, kde jde o zápis přednášky, ale i tam, kde jde o zapsaný příběh (narativní text) nebo vysvětlení, argumentaci (diskursivní text).

Rétorická kritika zkoumá staré texty z tohoto hlediska. V Bibli se to týká především listů apoštola Pavla, o němž lze předpokládat, že v silně helénizovaném Tarsu, z něhož pocházel, nabyl jisté rétorické vzdělání, ať již u cestujícího učitele filozofie a rétoriky nebo v gymnasiu. Tak např. ve skladbě listu Galatským, podobně jako v listu Efezským, který patrně pochází od vzdělaného Pavlova žáka, lze vysledovat rétorické schéma soudní řeči, která po úvodu a popsání problému, kauzy expositio) předložila tezi a doložila ji (probatio), probrala možné námitky a vyzvala soudce (zde čtenáře) k zaujetí stanoviska (exhortatio), které tezi odpovídalo. Následoval závěr (conclusio).

Analýza rétorické struktury a způsobu, jak jednotlivé části textu na sebe navazují, umožní lépe pochopit argumentaci příslušných textů.