Učedník

heslo: učedník

autor: Tichý Ladislav    
       
předcházející heslo: uctívat        
následující heslo: učit, učení

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků označuje v Bibli někoho, kdo je jako žák ve vztahu k duchovnímu učiteli, prorokovi nebo zvláště Ježíši Kristu.

1. Ve SZ není pojem u. nijak zvlášť rozvinut. Jozue např. není chápán jako u. Mojžíšův, ale dostává se mu zvláštního povolání (srv. Joz 1,2nn.). Proročtí žáci (hebr. b^ené ha-n^eví'ím, tj. vlastně synové proroků), kteří jsou zmiňováni 1Kr 20,35; 2Kr 2,3.5.7.15; 4,1.38; 6,1; 9,1, nevytvářeli asi trvalé společenství s prorokem Elíšou. Vlastní hebr. substantiva pro u. (talmíd a limmúd) jsou ve SZ dosti řídká (první pouze 1Pa 25,8, druhé Iz 8,16; 50,4; 54,13; Jr 13,23 [ČEP má na tomto místě slovesný tvar]).

2.1 V židovstvu nz. doby nabyl vztah u. k jeho učiteli mnohem většího významu a rozšíření. Svědčí o tom také NZ. U. (řec. mathétés) se zde vyskytuje 261× (ovšem pouze v evangeliích a Sk: Mt 72×, Mk 46×, L 37×, J 78×, Sk 28× výskytů). K tomu je třeba připočíst i sloveso mathéteuó (učinit učedníkem, získat za učedníka, [pasivum] stát se učedníkem) se 4 výskyty (Mt 13,52; 27,57; 28,19; Sk 14,21) a femininum mathétria (učednice) ve Sk 9,36 (k významu srv. 2.5).

2.2 NZ dosvědčuje existenci u. farizeů (Mk 2,18, par. L 5,33; Mt 22,15n.), Jana Křtitele (Mk 2,18, parr.; J 1,35.37; 3,25; 4,1; Mt 11,2-6, par. L 7,18-23; Mk 6,29, par. Mt 14,12), kteří přežívali i po jeho smrti (srv. Sk 18,25; 19,1-7). J 9,28 se farizeové nazývají Mojžíšovými u. Sk 9,25 se nejstarší rukopisy zmiňují dokonce o učednících Saulových (Pavlových).

2.3 Nejčastěji se však hovoří o učednících Ježíše Krista. Jde v prvé řadě o ty, které povolal (Mk 1,16-20, par.; Mk 2,13-17, parr.). Vztah těchto u. k Ježíšovi byl těsnější a hlubší než pouhý vztah žáka a učitele, protože Ježíš měl vysoké a radikální nároky (srv. L 9,57-62, par. Mt 8,18-22; následovat). V ev. je jako u. nejčastěji označen ten, kdo patřil k nejbližšímu Ježíšovu okruhu (např. Mk 2,23; 3,7; Mt 8,23). To bylo speciálně kolegium dvanácti u. (Mt 10,1; 11,1; srv. Mk 6,35 a L 9,12, Mk 6,1 a Mk 6,7; jedenáct u.: Mt 28,16), které má zřejmě svůj počátek ještě v době Ježíšova působení a které mělo symbolizovat Izrael (12 kmenů) posledních dnů. Existoval však kolem Ježíše – asi už před vyvolením Dvanácti – ještě užší kruh tří (Petr, Jakub a Jan), popř. čtyř (s Ondřejem) u. (srv. Mk 5,37, par.; Mk 9,2 parr.; Mk 14,33, par.; Mk 1,29; 13,3). Ale ev. dosvědčují také širší okruh u. kolem Ježíše. Názorně to ukazuje L 6,13.17, kde Ježíš ze svých učedníků vybírá dvanáct apoštolů a pak se vedle nich (tj. Dvánácti) uvádí ještě veliký zástup jeho učedníků a veliké množství lidu. Viz rovněž L 19,37.39; srv. J 6,60n.66. K nim je třeba počítat také oněch sedmdesát (dva) L 10,1. Většinou však se myslí na učedníky z bližšího okruhu, třebaže není na všech místech vymezení okruhu učedníků, o němž se hovoří, zcela jasné (srv. např. Mt 8,21; 10,24n.42, kde by bylo možné myslet i na nejširší význam – viz níže 2.5).

Především Mk poukazuje na malou chápavost i těch nejbližších učedníků vůči Ježíšovu poslání (Mk 4,41; 6,52; 7,18; 8,17-21.32n; 9,32; 14,37.40n.50). Tato nechápavost a bázlivost u. patří nepochybně k teologické koncepci Markova ev. (u Mt už je zmírněna a u L téměř potlačena), má asi nicméně historický základ.

2.4 V J vystupuje také u., kterého Ježíš miloval (J 13,23; 19,26; 20,2; 21,7.20). Tato postava má v Janově ev. nepochybně rovněž symbolický význam, ale pro chápání tohoto u. jako čistě fiktivní postavy nejsou dostatečné důvody. I když určité okolnosti mluví pro tradiční ztotožnění s Janem Zebedeovým, jedním z Dvanácti (srv. J 21,2), byl to snad učedník, který zažil pouze Ježíšovu činnost v Jeruzalémě (to by mohl potvrzovat i J 18,15, kdyby bylo jisté, že také zde se hovoří o něm) a byl pokládán za garanta tradic zpracovaných v Janově ev. (srv. J 21,24n.).

2.5 Ve Sk (počínaje Sk 6,1{) se užívá výrazu u. v nejširším smyslu jako označení všech, kdo přijali víru v Krista, tedy i těch, kteří už Ježíše neviděli (srv. také {J 8,31; Mt 28,19 [viz shora 2.1]). Autor Sk užívá naposled tohoto termínu Sk 21,16, potom má pro křesťany označení bratři (srv. Sk 28,14n.). V listech apoštola Pavla se výraz u. nevyskytuje (věřící křesťané jsou označováni jako svatí, resp. bratři), protože tento termín se už nejevil jako adekvátní na vyjádření vztahu k oslavenému Pánu. Viz též apoštol, následovat.