https://ebs.etf.cuni.cz/index.php?action=history&feed=atom&title=Modlit_se%2C_modlitbaModlit se, modlitba - Historie editací2026-04-26T07:42:33ZHistorie editací této stránkyMediaWiki 1.38.5https://ebs.etf.cuni.cz/index.php?title=Modlit_se,_modlitba&diff=3698&oldid=prevMoravec: naimportována 1 revize2023-03-28T12:20:28Z<p>naimportována 1 revize</p>
<table style="background-color: #fff; color: #202122;" data-mw="interface">
<tr class="diff-title" lang="cs">
<td colspan="1" style="background-color: #fff; color: #202122; text-align: center;">← Starší verze</td>
<td colspan="1" style="background-color: #fff; color: #202122; text-align: center;">Verze z 28. 3. 2023, 12:20</td>
</tr><tr><td colspan="2" class="diff-notice" lang="cs"><div class="mw-diff-empty">(Žádný rozdíl)</div>
</td></tr></table>Moravechttps://ebs.etf.cuni.cz/index.php?title=Modlit_se,_modlitba&diff=3697&oldid=prevebs>Moravec v 16. 2. 2023, 00:002023-02-16T00:00:00Z<p></p>
<p><b>Nová stránka</b></p><div>{{InfoRámeček<br />
| heslo = modlit se, modlitba<br />
| autor1 = Sláma Petr<br />
| hpred = modlář<br />
| hnasl = Modlitba Páně<br />
}}<br />
hovořit k Bohu. Vztahovat se myšlenkami nebo slovy k transcendentní instanci není činností jedinečně biblickou, modlí se příslušníci mnoha jiných kultur. Specifické rysy biblické modlitby vyplývají z biblického pojetí [[Bůh|Boha]] a [[člověk|člověka]] i jejich vzájemného vztahu. Bůh je zde mocný [[stvořit, stvoření, stvořitel|stvořitel]] světa a jeho udržovatel, neviditelný a nezobrazitelný. Lidem se [[zjevení|zjevuje]], vstupuje do jejich příběhů jako zastánce, pomocník, průvodce a jako partner [[smlouva|smlouvy]]. Ačkoli zůstává nevýstižný, svědectví o jeho minulých skutcích &ndash; a pro křesťany především nz. svědectví o [[Ježíš|Ježíši Kristu]], který ve světě ztělesnil Boží vůli &ndash; představují precedenty, které formují očekávání toho, čeho se lze ze strany Boží nadít. Příběhy o tom, jak Bůh <q>vedl rukou vztaženou</q>, <q>rozjasnil svou tvář</q> či prostě <q>řekl</q>, zakládají tradici obrazného antropomorfního (pán, otec, Boží ruka, tvář, nitro, náruč, oči, uši) či zoomorfního (medvěd, lev) mluvení o Bohu a k Bohu. <br />
<br />
Navzdory nesamozřejmosti modlitby a možnostem jejího zneužití (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Iz_1,15-17 Iz 1,15-17]</span>; <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Mt_6,7 Mt 6,7]</span>) je mnohohlas biblického svědectví zajedno v tom, že se člověk modlit smí a má. V klíčových okamžicích biblických příběhů se hrdinové k Bohu modlí, volají o pomoc, prosí o odpuštění, ale také Bohu odporují, diskutují s ním a smlouvají (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Gn_18,16-33 Gn 18,16-33]</span>). Bůh v těchto příbězích modlitby slyší, s modlitebníky se pře, přistupuje na jejich požadavky, lituje svých předsevzetí a své úsmysly mění (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Ex_32,14 Ex 32,14]</span>). Bible relativizuje přirozenou modlitební iniciativu člověka tím, že ji v zásadě chápe jako odpověď na předchozí Boží oslovení. Toto oslovení je příštím generacím uchováno v souhrnu biblických příběhů a zaslíbení. Nesouměřitelnost suverénního Boha a omezeného člověka relativizuje i formální stránku modlitby (programově to vyjadřuje Elijášův zápas s Baalovými proroky v <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=1Kr_18 1Kr 18]</span>). Tam, kde biblické texty popisující náležitosti kultu (např. převážná část knih Lv a Nu), věnují pozornost gestům, mlčí však zpravidla o slovech modliteb. Tam, kde naopak hovoří o slovech modlitby, dozvíme se o gestech spíše z bezděčných zmínek (pozvednuté ruce <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Ž_28,2 Ž 28,2]</span>; pokleknutí <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=2Pa_6,14 2Pa 6,14]</span>; padnutí na zem <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Joz_7,6 Joz 7,6]</span>; klanění se až k zemi <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=2Pa_29,29 2Pa 29,29]</span>, kajícné roztržení roucha <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Jl_2,13 Jl 2,13]</span>).<br />
<br />
Biblické texty obsahují řadu forem a žánrů modliteb. Nejčastějším hebr. termínem pro modlitbu je <span {{Hebr}}>t<sup>e</sup>fillá</span> (od kořene <span {{Hebr}}>p-l-l</span>, znamená především <q>prosebnou modlitbu,</q> původně snad dožadování se orákula ze strany božstva); řec. obdobou je <span {{Rec}}>proseuché</span> nebo <span {{Rec}}>euché</span>. Intenzivnější a osobnější, často uvedený paralelně s předešlým termínem, je termín <span {{Hebr}}>t<sup>e</sup>chinná</span> nebo <span {{Hebr}}>tachanún</span> (od kořene <span {{Hebr}}>ch-n-n</span>, být milostivý, v Bibli znamená <q>dovolávat se milosti</q>, často ve smyslu kajícné modlitby), řecky <span {{Rec}}>deésis</span>. Naléhavou prosbu vyjadřuje také sloveso <span {{Hebr}}>`-t-r</span>, řec. <span {{Rec}}>deomai</span>. Prosebné a kajícné modlitby bývají doprovázeny půstem, v NZ představuje dvojice <q>modlitba a půst</q> standardní označení pro intenzívní modlitbu (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Mk_9,29 Mk 9,29]</span>, některé rkp.). Častý je termín <span {{Hebr}}>t<sup>e</sup>hillá</span> (od kořene <span {{Hebr}}>h-l-l</span>, chválit, viz [[haleluja|halelujá]], znamená <q>chvalozpěv</q>) řec. jako <span {{Rec}}>ainesis</span>, <span {{Rec}}>kauchéma</span> či <span {{Rec}}>doxa</span>; tohoto slova použije pozdější židovská tradice pro označení celého žaltáře (hebr. <span {{Hebr}}>t<sup>e</sup>hillím</span>). Podle zmínek ve <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Sk_19,6 Sk 19,6]</span> a <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=1K_13 1K 13]</span> znají někteří křesťané také <q>mluvení v jazycích,</q> nesrozumitelné drmolení, považované za Duchem inspirovanou modlitbu k Bohu [[glosolálie]].<br />
<br />
Plné spektrum biblických modliteb je uchováno ve 150 kanonických biblických [[žalm|žalmech]]. Mnohé naleznou své místo v individuální spiritualitě či společné bohoslužbě synagogální (''sidur''), katolické (breviář a misál) i evangelické (zhudebněný žaltář reformovaných sborů). V židovství se od počátku letopočtu postupně ustaluje tzv. Modlitba osmnácti požehnání a mnoho dalších společných i individuálních pevně stanovených chvalozpěvů, <q>požehnání</q> i proseb, soustředěných především k oslavě Božího jména a záchraně Izraele. <br />
<br />
V křesťanství se prototypem modlitby stává tzv. [[Modlitba Páně|modlitba Páně]], kterou podle <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Mt_6,9-13 Mt 6,9-13]</span> a <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=L_11,2-4 L 11,2-4]</span> Ježíš naučil učedníky. Jde v ní především o prosazení Boží vůle v kontextu světa i modlitebníkova života, o zajištění modlitebníkova základního životního zabezpečení, o pokoj s bližními a ochranu před pokušením. V duchu soudobých pietistických kruhů Ježíš vyjadřoval svůj nejužší vztah k Bohu oslovením <span {{Aram}}>'ab'a</span>, <q>tati,</q> ale také dlouhými modlitbami o samotě (řec. <span {{Rec}}>kat' idian</span>), v noci a s [[půst|půstem]]. Podle <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=J_14,13-14 J 14,13-14]</span> zaslibuje Ježíš svou účast na splnění modlitby konané <q>ve jménu Kristově,</q> tedy modlitby inspirované Duchem, kterého Ježíš učedníkům zaslibuje. V linii důrazu na prvotnost Božího oslovení a druhotnost lidské odpovědi je také představa, že veškeré modlitby jsou projevem Božího Ducha uděleného věřícímu člověku (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Ř_8,26 Ř 8,26]</span>; <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Ef_6,18 Ef 6,18]</span>).<br />
[[Kategorie: náboženské fenomény]]<br />
[[Kategorie: náboženství, kult]]<br />
[[Kategorie: církev]]<br />
[[Kategorie: společnost, vztahy]]<br />
<br />
[[Kategorie: Sláma Petr (autor)]]<br />
</div>ebs>Moravec