Zobrazení zdroje stránky Vzývat

{{InfoRámeček
| heslo = vzývat
| autor1 = Tydlitátová Věra
| hpredodk1 = vztek
| hpred = vzpurný
| hnasl = Wellhausen Julius
}}
hebr. <span {{Hebr}}>k-r-a</span>, řec. <span {{Rec}}>eopikaló</span>. V biblických jazycích souvisí vzývání s vyslovováním jména. Vyslovením něčího jména nad získaným majetkem se právně stvrzovalo vlastnictví a panství (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=2S_12,28 2S 12,28]</span>). Vyslovením, veřejným provoláním Božího jména se vždy vyslovuje i absolutní Hospodinův nárok na lid (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Dt_28,10 Dt 28,10]</span>) či chrám (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=1Kr_8,43 1Kr 8,43]</span>) atd. Současně se lid či chrám, označený Hospodinovým jménem, podobně jako vazal označený jménem pána, může dovolávat Boží ochrany. Tuto naději můžeme zřejmě vidět i ve zvyku včleňovat do vlastních jmen nějakou podobu Božího jména. (Izajáš &ndash; Hospodin je spása, Ezechiel &ndash; Bůh má síla.)

Tato praxe byla běžná nejen u Izraelitů. Člověk obdařený Božím jménem byl majetkem svého božstva a podobně jako otrok měl i právo na ochranu se strany svého pána. Potupení Božího majetku se chápe jako potupení samotného Božího jména, a proto se měl Hospodin zastávat své cti i tím, že se zastane svého lidu. S tímto právním chápáním a odvoláváním se na vlastníkovy a panovníkovy závazky souvisí vzývání jména ve smyslu kultu či modlitby. Podle nejasného podání <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Gn_4,26 Gn 4,26]</span> začalo vzývání Hospodinova jména na zemi v době života praotce Enóše. Obrat vzývání Hospodinova jména se stal synonymem pro modlitbu buď jednotlivce (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Gn_12,8 Gn 12,8]</span>) nebo obce (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=2S_6,2 2S 6,2]</span>). Také pohané vzývají jména svých bohů a vzývání Hospodinova jména je tedy vyznavačským aktem (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=1Kr_18,24 1Kr 18,24]</span>). V NZ je vzývání jména Páně rovněž synonymem modlitby, má však v silnějším smyslu než ve SZ také význam svědecký (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Sk_2,21 Sk 2,21]</span>). Vzýváním jména Páně (Kristova jména) se křesťané oddělují od svého okolí (<span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=Sk_9,14 Sk 9,14]</span>, <span class="cepwin">[https://ebs.etf.cuni.cz/bt/vypis.php?t=1K_1,2 1K 1,2]</span>) a stávají se Kristovým majetkem. Na panství Božího jména nad zemí odkazuje modlitba Páně <q>posvěť se jméno Tvé</q>. V. t. [[jméno]].
[[Kategorie: morálka, vztahy a hodnotící pojmy]]
[[Kategorie: společnost, vztahy]]
[[Kategorie: náboženské fenomény]]
[[Kategorie: náboženství, kult]]

[[Kategorie: Tydlitátová Věra (autor)]]