Tób 5,1: Tehdy odpověděl Tóbijáš svému otci Tóbitovi: "Všechno, cos mi přikázal, otče, budu činit.
Tób 5,2: Ale jak to budu moci od něho převzít? On nezná mě a já neznám jej. Jaké mu dám znamení, aby mě poznal, uvěřil mi a dal mi to stříbro? Ani neznám cestu do Médie, abych tam došel."
Tób 5,3: Tehdy Tóbit svému synu Tóbijášovi odpověděl: "Vlastní rukou se mi podepsal a já jsem to učinil také. Rozdělili jsme potvrzení na dvě části a každý jsme si vzali jednu. Uložil jsem to potvrzení se stříbrem. Hle, už je tomu dvacet let, co jsem to stříbro uložil. Nyní si najdi, synu, spolehlivého člověka, který půjde s tebou. Budeme mu platit mzdu, dokud se nenavrátíš. Přines od Gebaela to stříbro."
Tób 5,4: Tóbijáš odešel hledat člověka, který by s ním šel do Médie a byl obeznámen s cestou. Vyšel a nalezl Refáela, anděla, jak stojí před ním, ale nepoznal, že to je anděl Boží.
Tób 5,5: Řekl mu: "Odkud jsi, mladíku?" Ten mu odvětil: "Ze synů izraelských, tvých bratří, a přišel jsem sem hledat práci." Otázal se ho: "Znáš cestu, kudy se chodí do Médie?"
Tób 5,6: Refáel mu řekl: "Ano, často jsem tam byl a dobře znám všechny cesty. Častokrát jsem šel do Médie a našel jsem přístřeší u Gebaela, našeho bratra, který bydlí v médských Ragách. Z Ekbatan do Rag je to celkem dva dny cesty, leží totiž v horách."
Tób 5,7: Tóbijáš jej požádal: "Počkej na mne, mladíku. Půjdu k otci, abych mu to oznámil. Potřebuji totiž, abys šel se mnou. Dám ti tvou mzdu."
Tób 5,8: On mu odvětil: "Nuže, já posečkám, jenom se nezdržuj."
Tób 5,9: Tóbijáš odešel a oznámil svému otci Tóbitovi: "Hle, nalezl jsem člověka z našich bratří, synů izraelských." Otec mu odpověděl: "Zavolej mi toho člověka, abych se dozvěděl, jaký je jeho původ, z kterého je kmene a je-li spolehlivý, aby šel s tebou, synu."
Tób 5,10: Tóbijáš vyšel, zavolal ho a řekl mu: "Mladíku, můj otec tě volá." Přišel tedy k němu a Tóbit jej první pozdravil. A on mu řekl: "Přeji ti mnoho dobrého." Tóbit mu odpověděl: "Co dobrého mě ještě může potkat? Jsem člověk, jemuž neslouží oči, a nevidím nebeské světlo, ale ležím ve tmách jako mrtví, kteří nikdy světlo nespatří. Jsem zaživa mezi mrtvými, hlas lidí slyším, ale nevidím je." Refáel mu řekl: "Buď dobré mysli. Tvé vyléčení je už u Boha blízko. Buď dobré mysli." Tóbit mu řekl: "Můj syn Tóbijáš chce jít do Médie. Budeš moci jít s ním a vést jej? Dám ti tvou mzdu, bratře." On mu odvětil: "Budu moci jít s ním, znám všechny cesty. Často jsem cestoval do Médie a prošel jsem v ní všechny roviny i pohoří. Znám všecky cesty do ní."
Tób 5,11: Otázal se ho: "Z jakého jsi rodu a z jakého kmene? Pověz mi to, bratře!"
Tób 5,12: Refáel řekl: "Proč potřebuješ znát kmen?" Tóbit mu odvětil: "Chci znát podle pravdy, čí jsi syn, bratře, jaké je tvé jméno."
Tób 5,13: Řekl mu: "Jsem Azarjáš, syn velkého Chananjáše z tvých bratří."
Tób 5,14: Tóbit mu řekl: "Kéž se vrátíš ve zdraví a šťastně, bratře. A nerozhořčuj se na mě, bratře, že jsem chtěl znát pravdu a tvůj rod. Ty jsi můj bratr a jsi ze znamenitého a dobrého pokolení. Znal jsem Chananjáše i Nátana, dva syny velkého Šemajáše. Oni spolu se mnou chodívali do Jeruzaléma, se mnou se tam klaněli Hospodinu a nepobloudili. Tvoji bratří jsou dobří lidé, jsi z dobrého kořene. Kéž je tvůj návrat šťastný."
Tób 5,15: Dále mu řekl: "Dávám ti jako mzdu drachmu na den a co potřebuješ, podobně jako svému synu.
Tób 5,16: Jdi s mým synem a ještě ti přidám na mzdě."
Tób 5,17: Refáel mu odpověděl: "Půjdu s ním. Neboj se, ve zdraví odejdeme a ve zdraví se k tobě vrátíme, protože cesta je bezpečná." Tóbit mu řekl: "Buď požehnán, bratře." A zavolal svého syna a vyzval jej: "Připrav se, synu, na cestu a odejdi se svým bratrem. Bůh, který je v nebesích, ať vás tam ochrání a přivede vás opět ve zdraví ke mně, jeho anděl ať vás provází svou ochranou, synu." Tóbijáš vyšel, aby se vydal na cestu. Políbil svého otce a matku. Tóbit mu řekl: "Jdi ve zdraví."
Tób 5,18: Jeho matka se dala do pláče a řekla Tóbitovi: "Proč jsi poslal pryč mé dítě? Což není oporou našich rukou, což nevchází a nevychází před námi?
Tób 5,19: Kéž by ti nešlo o stříbro; ať se stane smetím, když jde o naše dítě.
Tób 5,20: Jak je nám od Hospodina dáno žít, to nám stačí."
Tób 5,21: Tóbit jí řekl: "Nestarej se! Ve zdraví naše dítě odchází, ve zdraví se k nám vrátí. Tvé oči to uzří v ten den, kdy k tobě ve zdraví přijde.
Tób 5,22: Nestarej se, neboj se o ně, sestro. Dobrý anděl je bude provázet, jeho cesta se vydaří a vrátí se ve zdraví." Přestala tedy plakat.
Tób 6,1: I odešel mládenec a anděl s ním. Také pes běžel s ním a doprovázel je. Vydali se tedy na cestu oba, a když je zastihla první noc, přenocovali u řeky Tigridu.
Tób 6,2: Mládenec sestoupil, aby si v řece Tigridu umyl nohy. Tu se vymrštila z vody velká ryba a chtěla mládenci ukousnout nohu. Začal křičet,
Tób 6,3: ale anděl na mládence zavolal: "Chyť tu rybu a pevně ji drž." Mládenec uchopil rybu a přinesl ji na břeh.
Tób 6,4: Anděl mu řekl: "Rozřízni tu rybu, vyjmi z ní žluč, srdce a játra a uschovej u sebe; ostatní vnitřnosti zahoď. Žluče, srdce a jater lze užít jako léku."
Tób 6,5: Mládenec rozřízl rybu, vybral z ní žluč, srdce a játra. Část ryby upekl a snědl, část z ní nechal k nasolení. -
Tób 6,6: Oba šli společně dál, až se přiblížili k Médii.
Tób 6,7: Tehdy se mládenec otázal anděla: "Azarjáši, bratře, co je to za lék v srdci a játrech ryby a ve žluči?"
Tób 6,8: Odpověděl mu: "Co se týče srdce a jater ryby, proměň je v dým před mužem či ženou, které trápí démon nebo zlý duch, a všechno trápení od nich odejde a navěky ho budou zproštěni.
Tób 6,9: A když se žlučí pomažou oči člověka, jemuž se na nich udělal bílý zákal, a dýchne se na ně, na ten bílý zákal, oči budou uzdraveny."
Tób 6,10: Když přišli do Médie a přibližovali se k Ekbatanám,
Tób 6,11: řekl Refáel mládenci: "Tóbijáši, bratře!" On odvětil: "Mluv!" I řekl mu: "Je třeba, abychom této noci přenocovali pod Reúelovou střechou. Ten člověk je tvůj příbuzný. Má dceru a její jméno je Sára.
Tób 6,12: Kromě Sáry nemá ani syna, ani dceru. Ty jsi její nejbližší příbuzný ze všech lidí, kteří by ji mohli obdržet. A máš právo obdržet i to, co má její otec. To děvče je velice rozumné, zdatné a krásné a její otec je ušlechtilý."
Tób 6,13: A dodal: "Máš právo si ji vzít. Poslyš mě, bratře, promluvím s otcem o tom děvčeti tuto noc, abychom ji dostali za nevěstu pro tebe. Až se vrátíme z Rag, vystrojíme jí svatbu. Vím, že Reúel ti ji nemůže odepřít nebo ji slíbit jinému. Podle ustanovení Mojžíšovy knihy by propadl smrti, bude-li vědět, že ty máš dědické právo před kterýmkoli mužem vzít si ji za ženu. Nuže, slyš mě, bratře, promluvíme o tom děvčeti této noci a zasnoubíme ti ji. Až se vydáme na zpáteční cestu z Rag, vezmeme ji s sebou a dovedeme ji do tvého domu."
Tób 6,14: Tehdy namítl Tóbijáš Refáelovi: "Azarjáši, bratře, slyšel jsem, že už byla dána sedmi mužům, a ti zemřeli ve svých svatebních komnatách té noci; jakmile k ní vcházeli, umírali. Slyšel jsem, že se o nich říká, že je zabíjí démon.
Tób 6,15: A já se bojím; jí sice neubližuje, ale kdo by se k ní chtěl přiblížit, toho usmrtí. Jsem jediný syn svého otce. Kéž nezemřu a neuvedu život svého otce a své matky s trápením nade mnou do hrobu. Nemají jiného syna, aby je pohřbil."
Tób 6,16: Anděl mu odpověděl: "Což se nepamatuješ na příkazy svého otce, že ti přikázal vzít si ženu z domu svého otce? Nuže, poslyš mě, bratře, neměj starost kvůli tomu démonu a vezmi si ji. Já vím, že této noci ti bude dána za ženu.
Tób 6,17: Až k ní vejdeš do svatební komnaty, vezmi část jater a srdce té ryby a vlož na žhavý popel z kadidla. Až vystoupí vůně a démon ji ucítí, uteče a už se u ní neobjeví po všechny věky.
Tób 6,18: Kdykoli budeš s ní, nejprve oba povstaňte k modlitbě a proste nebeského Pána, aby se vám dostalo milosti a vysvobození. Neboj se, tobě je určena od věků. A ty ji vysvobodíš a půjde s tebou. Mám za to, že s ní budeš mít děti a budou ti jako bratří. Nestarej se!"
Tób 6,19: Když Tóbijáš uslyšel slova Refáelova, že je Sára jeho sestrou z potomstva jeho otcovského domu, velmi si ji zamiloval a přilnul k ní celým srdcem.
Tób 7,1: Když přišli do Ekbatan, řekl Tóbijáš Refáelovi: "Azarjáši, bratře, doveď mne hned k Reúelovi, našemu bratru." Dovedl jej do domu Reúelova. Zastihli ho, jak sedí u dveří do nádvoří. Pozdravili ho první a on odpověděl: "Srdečně vás zdravím, bratří, dobře jste ve zdraví došli!" A uvedl je do svého domu.
Tób 7,2: Reúel řekl své ženě Adně: "Jak je tento mladík podobný mému bratru Tóbitovi!"
Tób 7,3: Adna se jich zeptala: "Odkud jste, bratří?" Odvětili jí: "Jsme ze synů Neftalího, z těch, kteří byli odvlečeni jako zajatci do Ninive."
Tób 7,4: Řekla jim: "Znáte našeho bratra Tóbita?" Odvětili jí: "Známe ho."
Tób 7,5: Otázala se jich: "Je zdráv?" Odvětili jí: "Je zdráv a naživu." Tóbijáš dodal: "Je to můj otec."
Tób 7,6: Reúel vyskočil, políbil ho a dal se do pláče. Promluvil k němu a řekl: "Buď požehnán, chlapče, synu ušlechtilého a dobrého otce. Jaké neštěstí ho postihlo, že oslepl, takový spravedlivý a milosrdenství činící muž!" Padl Tóbijášovi, synu svého bratra, kolem krku a dal se do pláče.
Tób 7,7: Také jeho žena Adna se dala do pláče nad ním. A jejich dcera Sára dala se do pláče rovněž.
Tób 7,8: Reúel porazil berana ze stáda a připravil jim bohaté pohoštění.
Tób 7,9: Když se vykoupali, umyli a usedli k jídlu, řekl Tóbijáš Refáelovi: "Azarjáši, bratře, řekni Reúelovi, aby mi dal Sáru, mou sestru."
Tób 7,10: Reúel zaslechl ta slova a řekl chlapci: "Jez a pij a spi sladce této noci. Není člověka, který by měl právo vzít si mou dceru Sáru, kromě tebe, bratře. Nemám ani možnost dát ji jinému muži než tobě, protože ty jsi můj nejbližší příbuzný. Ale povím ti celou pravdu, chlapče.
Tób 7,11: Dal jsem ji už sedmi mužům z mých bratří a všichni zemřeli té noci, kdy k ní vcházeli. Nyní tedy, chlapče, jez a pij. Hospodin to při vás dokoná."
Tób 7,12: Tóbijáš řekl: "Ne, nebudu už jíst ani pít, dokud nevyřídíš mou věc." Reúel mu odvětil: "Dobrá. Je ti dána podle ustanovení Mojžíšovy knihy. Také z nebe je souzeno, aby ti byla dána. Vezmi si svou sestru. Od nynějška jsi jejím bratrem a ona je tvou sestrou. Je ti dána ode dneška až na věky. Nebeský Pán ať vám dá zdar této noci, chlapče, a způsobí vám milosrdenství a pokoj."
Tób 7,13: Reúel zavolal svou dceru Sáru. Když k němu přišla, vzal ji za ruku, dal ji Tóbijášovi a prohlásil: "Přijmi ji. Podle Zákona a podle ustanovení zapsaného v Mojžíšově knize ti ji dáváme za manželku. Měj ji za ženu a odveď ji k svému otci ve zdraví. A nebeský Bůh ať vás provází svým pokojem."
Tób 7,14: Zavolal její matku a řekl jí, aby přinesla list. Sepsal manželskou smlouvu, že mu ji dávají za ženu podle ustanovení Mojžíšova zákona. Poté začali jíst a pít.
Tób 7,15: Pak zavolal Reúel svou ženu Adnu a řekl jí: "Sestro, připrav zvláštní pokojík a odveď tam Sáru."
Tób 7,16: Adna odešla a ustlala v pokojíku, jak jí řekl. Když tam odvedla Sáru, dala se nad ní do pláče. Pak si utřela slzy a řekla jí:
Tób 7,17: "Buď dobré mysli, dcero. Nebeský Pán nechť ti dá radost místo zármutku. Buď dobré mysli, dcero." A odešla.
Tób 8,1: Když skončili s jídlem a pitím, chtěli jít spát. Mladíka odvedli a dovedli ho do pokojíka.
Tób 8,2: Tóbijáš si vzpomněl na Refáelova slova. Vzal játra ryby a srdce z váčku, v němž je měl, a vložil je na žhavý popel z kadidla.
Tób 8,3: Vůně z ryby vytvořila ochrannou hráz a démon uprchl vzhůru do oblasti Egypta. Refáel se odebral za ním, spoutal mu nohy a na místě ho svázal.
Tób 8,4: Rodiče vyšli a zavřeli dveře pokojíka. Tóbijáš povstal ze svého lůžka a řekl Sáře: "Sestro, vstaň! Pomodleme se a vyprosme si na našem Pánu, aby nám prokázal milosrdenství a spásu."
Tób 8,5: Vstala a počali se modlit a prosit, aby se jim dostalo spásy. Tóbijáš začal slovy: "Požehnaný jsi, Bože našich otců, a požehnané tvé jméno po všechny věky a pokolení. Ať ti dobrořečí nebesa a všechno tvé stvoření po všechny věky.
Tób 8,6: Ty jsi učinil Adama. Učinil jsi mu pomoc a podporu, Evu, jeho ženu. Z obou vzešlo lidské potomstvo. Ty jsi řekl: »Není dobré, aby člověk byl sám. Učiňme mu pomoc jemu rovnou.«
Tób 8,7: Hle, neberu si tuto svou sestru pro smilnění, nýbrž veden věrností. Přikaž, abych došel smilování, já i ona, a abychom se společně dožili stáří."
Tób 8,8: A oba řekli: "Amen, amen."
Tób 8,9: Pak se uložili k spánku té noci.
Tób 8,10: Když Reúel vstal, zavolal své služebníky, aby šli a vykopali hrob. Řekl si však: "Kéž by nezemřel a my se nestali předmětem posměchu a hanobení."
Tób 8,11: Když byli hotovi s kopáním hrobu, šel Reúel domů, zavolal svou ženu
Tób 8,12: a řekl: "Pošli jednu ze služek, ať se jde podívat, zdali žije. Jestliže je mrtvý, pohřbíme ho, aby se to nikdo nedozvěděl."
Tób 8,13: Poslali služku, zapálili svítilnu a otevřeli dveře. Ona vešla a shledala, že oba leží a spí spolu.
Tób 8,14: Když služka vyšla, oznámila jim, že on žije a že se nestalo nic zlého.
Tób 8,15: Tu začali dobrořečit nebeskému Bohu slovy: "Požehnaný jsi, Bože, veškerým čistým požehnáním. Ať ti všichni dobrořečí po všechny věky.
Tób 8,16: Požehnaný jsi, žes mě potěšil a že se nestalo, čeho jsem se obával, ale že jsi s námi naložil podle svého smilování.
Tób 8,17: Požehnaný jsi, že ses smiloval nad dvěma jedinými dětmi. Prokaž jim, Panovníku, milost a dej spásu; doveď jejich život až do konce v radosti a milosti."
Tób 8,18: Reúel pak přikázal svým služebníkům, aby zasypali hrob, než nastane jitro.
Tób 8,19: Ženě nařídil: "Napeč mnoho chleba." Sám šel ke stádu, přivedl dva kusy skotu a čtyři berany a přikázal je připravit k jídlu. Začali chystat hostinu.
Tób 8,20: Pak zavolal Tóbijáše a řekl mu: "Čtrnáct dní odtud nikam nepůjdeš, ale zůstaneš tu, budeš jíst a pít se mnou a potěšíš duši mé dcery, která zakusila tolik trápení.
Tób 8,21: Polovinu všeho, co mám, vezmi a odnes ve zdraví ke svému otci. I druhá polovina, až zemřu já a má žena, je vaše. Buď dobré mysli, chlapče. Já jsem tvůj otec a Adna je tvá matka. Jsme rodiče tvoji i tvé sestry od nynějška až navěky. Buď dobré mysli, chlapče."
Tób 9,1: Pak zavolal Tóbijáš Refáela a požádal ho:
Tób 9,2: "Azarjáši, bratře, vezmi s sebou čtyři služebníky a dva velbloudy, vyprav se do Rag a dojdi ke Gebaelovi. Dej mu potvrzení, vyzvedni stříbro a vezmi Gebaela s sebou na svatbu.
Tób 9,3: Víš, že můj otec počítá dny, a jestliže se zdržím jediný den, velmi jej zarmoutím.
Tób 9,4: Je ti také známo, co přísežně prohlásil Reúel, a já nemohu jeho přísahu porušit."
Tób 9,5: Refáel se tedy vypravil se čtyřmi služebníky a dvěma velbloudy do Médských Rag. Přístřeší našli u Gebaela. Refáel mu dal jeho potvrzení a pověděl mu o Tóbijášovi, synu Tóbitovu, že se oženil a že jej zve na svatbu. Gebael vstal a odpočítal mu zapečetěné měšce. Pak je naložili na velbloudy.
Tób 9,6: Časně ráno společně vstali a šli na svatbu. Vešli do domu Reúelova a našli Tóbijáše sedícího u stolu. Ten vyskočil a pozdravil Gebaela. Gebael se dal do pláče a požehnal mu slovy: "Muži ušlechtilý a dobrý, synu muže ušlechtilého a dobrého, spravedlivého a prokazujícího milosrdenství, kéž ti dá Hospodin požehnání nebeské, i tvé ženě i tvému otci a matce tvé ženy. Požehnaný Bůh, že jsem spatřil Tóbita, svého bratrance, v tom, jenž mu je tak podobný."
Tób 10,1: Tóbit každodenně počítal dny, kolik jich potřeboval Tóbijáš na cestu tam a zpátky. Když ty dny uplynuly a syn ještě nebyl u něho doma,
Tób 10,2: řekl si: "Jen aby tam nebyl zadržen! Nebo aby nezemřel Gebael a nebyl by nikdo, kdo by dal Tóbijášovi to stříbro."
Tób 10,3: Počal se rmoutit.
Tób 10,4: Jeho manželka Chana mu vyčítala: "Mé dítě zahynulo a už není mezi živými." Začala plakat a naříkat pro svého syna:
Tób 10,5: "Běda mi, mé dítě, že jsem tě, světlo svých očí, nechala jít."
Tób 10,6: Tóbit jí řekl: "Mlč, nestarej se, sestro, je zdráv. Jistě je tam něco zdrželo. Ten člověk, který šel s ním, je spolehlivý, jeden z mých bratří. Nermuť se kvůli němu, sestro, brzo tu bude!"
Tób 10,7: Ona mu odvětila: "Nech mě být a neklamej mě! Mé dítě zahynulo." Vyběhla a pozorovala cestu, po níž odešel její syn. Činila tak denně. Nikomu neuvěřila. Když zapadlo slunce, vcházela do domu, naříkala a plakala celou noc a nemohla spát.
Tób 10,8: Když uplynulo čtrnáct dní svatby, jak ji přísežně slíbil Reúel připravit své dceři, přišel k němu Tóbijáš a řekl: "Nech mě odejít. Vím totiž, že můj otec a má matka nevěří, že mě ještě kdy spatří. Proto tě, otče, žádám, abys mě nechal odejít, a já půjdu ke svému otci. Už jsem ti oznámil, v jakém stavu jsem ho opustil."
Tób 10,9: Reúel řekl Tóbijášovi: "Zůstaň, chlapče, zůstaň u mne a já pošlu posly k tvému otci Tóbitovi a podají mu o tobě zprávu." Tóbijáš mu odvětil: "V žádném případě! Žádám tě, abys mě nechal odtud odejít k otci."
Tób 10,10: Reúel tedy vstal a dal Tóbijášovi jeho ženu Sáru a polovinu svého majetku: služebníky a služebnice, skot a brav, osly a velbloudy, šatstvo i stříbro a nádoby.
Tób 10,11: Nechal je ve zdraví odejít. Rozloučil se s Tóbijášem slovy: "Buď zdráv, chlapče, a ve zdraví odejdi. Nebeský Pán ať vás provází zdarem, tebe i tvou ženu Sáru. Kéž uzřím vaše děti, než umřu."
Tób 10,12: Své dceři Sáře řekl: "Odejdi ke svému tchánu, protože on a jeho žena budou nyní tvoji rodiče, jako kdyby tě zplodili. Jdi v pokoji, dcero. Kéž uslyším o tobě jen dobrou zprávu, dokud jsem živ." Rozloučil se s nimi a propustil je.
Tób 10,13: Adna řekla Tóbijášovi: "Chlapče a milovaný bratře, kéž tě Hospodin přivede zpět, abych viděla dítky tvé a své dcery Sáry, dokud jsem živa, dříve než umřu. Před tváří Hospodinovou svěřuji ti do péče svou dceru, nezarmucuj ji po všechny dny svého života. Jdi v pokoji, chlapče. Od nynějška jsem tvá matka a Sára je tvá sestra. Kéž dojdeme všichni stejně zdaru po všechny dny našeho života." Pak oba políbila a nechala je odejít ve zdraví.
Tób 10,14: Tóbijáš odešel od Reúela ve zdraví a s radostí. Dobrořečil Pánu nebes i země, Králi veškerenstva, že dal zdar jeho cestě. Sára mu řekla: "Došel jsi zdaru. Měj rodiče v úctě po všechny dny jejich života."
Tób 11,1: Když se přiblížili ke Kaserínu, který leží naproti Ninive, řekl Refáel:
Tób 11,2: "Víš, v jakém stavu jsme opustili tvého otce.
Tób 11,3: Pospěšme napřed, před tvou ženou, a připravíme dům, než ostatní dojdou."
Tób 11,4: Vyrazili oba společně. Refáel řekl Tóbijášovi: "Vezmi s sebou tu žluč." Pes pak běžel s nimi, za Refáelem a Tóbijášem.
Tób 11,5: Chana seděla a vyhlížela na cestu, jíž odešel její syn.
Tób 11,6: Zpozorovala, že přichází, a řekla jeho otci: "Hle, tvůj syn přichází i ten člověk, který odešel s ním."
Tób 11,7: Refáel řekl Tóbijášovi, dříve než se přiblížil k otci: "Vím, že jeho oči budou otevřeny.
Tób 11,8: Potři rybí žlučí jeho oči! Ten lék vytáhne a odstraní z jeho očí bílý zákal. Tvůj otec bude opět vidět a uzří světlo."
Tób 11,9: Chana přiběhla, padla svému synu kolem krku a řekla mu: "Opět tě vidím, mé dítě. Teď už mohu zemřít." A dala se do pláče.
Tób 11,10: Tóbit vstal. Klopýtal, ale přece došel ke dveřím do nádvoří.
Tób 11,11: Tóbijáš k němu přikročil s rybí žlučí v ruce. Dýchl mu do očí, podepřel jej a řekl: "Buď dobré mysli, otče." Přiložil lék na jeho oči.
Tób 11,12: Pak jej oběma rukama z koutků očí odstranil.
Tób 11,13: Tu padl Tóbit synovi kolem krku, dal se do pláče a řekl: "Opět tě vidím, synu, světlo mých očí."
Tób 11,14: A pokračoval: "Požehnán buď Bůh a požehnané veliké jeho jméno. Požehnaní všichni jeho svatí andělé. Ať se jeho veliké jméno projeví na nás. Požehnáni buďte všichni andělé po všechny věky. Neboť on na mě seslal bolest, a hle, vidím svého syna Tóbijáše."
Tób 11,15: Tóbijáš vešel s radostí a z celého srdce dobrořečil Bohu. Otci oznámil, že měl na cestě zdar a že přinesl stříbro. Také jak si vzal za manželku Sáru, dceru Reúelovu, a ta že právě přichází a je už nablízku ninivské bráně.
Tób 11,16: Tóbit vyšel vstříc své snaše k ninivské bráně; radoval se a dobrořečil Bohu. Když jej spatřili ninivští měšťané, jak jde a kráčí v plné síle a že ho nikdo nevede za ruku, užasli. A Tóbit před nimi vyznal, že se nad ním Bůh slitoval a otevřel jeho oči.
Tób 11,17: Pak přistoupil Tóbit k Sáře, manželce svého syna, a požehnal jí slovy: "Kéž vejdeš ve zdraví, dcero. Požehnaný tvůj Bůh, že tě přivedl k nám, dcero. A požehnaný tvůj otec, požehnaný můj syn Tóbijáš a požehnaná ty, dcero. Vejdi do svého domu ve zdraví, s požehnáním a s radostí. Vejdi, dcero."
Tób 11,18: Toho dne nastala veliká radost všem židům žijícím v Ninive.
Tób 11,19: K Tóbitovi přišli také Achíkar a Nádab, jeho bratranci, a radovali se s ním.
Tób 12,1: Když skončila svatba, zavolal Tóbit svého syna Tóbijáše a připomněl mu: "Je čas dát mzdu tomu člověku, který šel s tebou, a přidat mu na mzdě."
Tób 12,2: Odpověděl mu: "Otče, jakou mzdu mu mám dát? Nepokládám za škodu, dám-li mu polovinu majetku, který se mnou přinesl.
Tób 12,3: Mne přivedl ve zdraví, mou ženu vyléčil, přinesl stříbro, a také tebe vyléčil. Jakou mzdu mu vůbec mohu dát?"
Tób 12,4: Tóbit mu řekl: "Právem mu, synu, náleží, aby dostal polovinu ze všeho, co ti teď získal."
Tób 12,5: Tóbijáš jej zavolal a řekl: "Vezmi jako svou mzdu polovinu všeho, co jsi mi získal, a odejdi ve zdraví."
Tób 12,6: Tu je anděl oba vzal stranou a řekl jim: "Dobrořečte Bohu a vzdávejte mu chválu přede všemi živými za dobro, které vám prokázal, dobrořečte a pějte chválu jeho jménu. Slova Boží uvádějte ve známost s úctou všem lidem. Neváhejte mu vzdávat chválu.
Tób 12,7: Je dobré zachovávat královo tajemství, ale Boží skutky je třeba odhalovat a s úctou vzdávat chválu. Konejte dobro, a zlo vás nepostihne.
Tób 12,8: Dobrá je modlitba v pravdě a milosrdenství se spravedlností je lepší než bohatství s bezprávím. Je lépe prokazovat milosrdenství než shromažďovat zlato.
Tób 12,9: Milosrdenství vytrhuje ze smrti a očišťuje od každého hříchu. Ti, kdo prokazují milosrdenství, budou nasyceni životem.
Tób 12,10: Ti, kdo páchají hřích a nespravedlnost, jsou nepřátelé vlastní duše.
Tób 12,11: Celou pravdu vám oznámím a nic před vámi neskryji. Už jsem vám pověděl: Je dobré zachovávat královo tajemství a slavně odhalovat Boží skutky.
Tób 12,12: Hle, kdykoli ses modlil ty, Tóbite, i Sára, já jsem vnesl připomínku vaší modlitby před Hospodinovu slávu. A když jsi pohřbíval mrtvé, právě tak.
Tób 12,13: Když jsi neváhal vstát a opustit svou hostinu a šel jsi pochovat mrtvého, byl jsem poslán k tobě, abych tě vyzkoušel.
Tób 12,14: Bůh mě rovněž poslal, abych tě vyléčil, i Sáru, tvou snachu.
Tób 12,15: Já jsem Refáel, jeden ze sedmi andělů, kteří jsou připraveni, aby vcházeli před Hospodinovu slávu."
Tób 12,16: Tu se oba zděsili, padli na tvář a zmocnila se jich bázeň.
Tób 12,17: Refáel jim však řekl: "Nebojte se, pokoj vám. Dobrořečte Bohu po všechny věky.
Tób 12,18: Dokud jsem byl s vámi, nebyl jsem s vámi z vlastní laskavosti, nýbrž z Boží vůle. Jemu dobrořečte po všechny dny a pějte mu chválu.
Tób 12,19: Mohli jste vidět, že jsem nic nejedl; co vám bylo dáno vidět, bylo jen zdání.
Tób 12,20: Nyní dobrořečte na zemi Hospodinu a vzdávejte chválu Bohu. Hle, já vstupuji k tomu, který mě poslal. Sepište všechno, co se vám přihodilo." Poté se vznesl vzhůru.
Tób 12,21: Když pak oni povstali, už jej nemohli spatřit.
Tób 12,22: Dobrořečili Bohu a vzdávali mu chválu. Vzdávali mu chválu za tyto jeho velké skutky, že se jim zjevil Boží anděl.