Sk 7,1: Velekněz se Štěpána otázal: "Je tomu tak?"
Sk 7,2: A Štěpán začal mluvit: "Bratří a otcové, vyslechněte mne: Bůh slávy se zjevil našemu praotci Abrahamovi ještě v Mezopotámii, než se usadil v Cháranu,
Sk 7,3: a řekl mu: »Opusť svou zemi a své příbuzné a jdi do země, kterou ti ukážu.«
Sk 7,4: A tak vyšel Abraham z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. Když jeho otec zemřel, vyzval jej Bůh, aby se odtud přestěhoval do této země, v které nyní žijete.
Sk 7,5: Ale nedal mu z ní do vlastnictví ani píď, slíbil však, že ji dá natrvalo jemu i jeho potomkům, ačkoliv tehdy ještě Abraham neměl syna.
Sk 7,6: A Bůh mu řekl: »Tvoji potomci se přestěhují do cizí země a budou tam bydlet; udělají z nich otroky a po čtyři sta let s nimi budou zle nakládat.
Sk 7,7: Ale já budu soudit národ, který je zotročí,« řekl Bůh, »a oni vyjdou svobodni a budou mi sloužit na tomto místě.«
Sk 7,8: Bůh uzavřel s Abrahamem smlouvu, jejímž znamením se stala obřízka. Když se podle Božího slibu Abrahamovi narodil Izák, osmého dne jej obřezal. Právě tak obřezal Izák Jákoba a Jákob svých dvanáct synů.
Sk 7,9: Jákobovi synové žárlili na svého bratra Josefa a prodali ho do Egypta; ale Bůh byl s ním,
Sk 7,10: vysvobodil ho ze všech jeho útrap a způsobil, že si ho farao, egyptský král, oblíbil pro jeho moudrost a svěřil mu správu nad Egyptem i nad celým královským domem.
Sk 7,11: Potom nastal po celém Egyptě i Kanaánu hlad a veliká nouze, a naši praotcové neměli co jíst.
Sk 7,12: Jákob se dověděl, že jsou v Egyptě zásoby obilí a dvakrát tam poslal své syny.
Sk 7,13: Když tam přišli podruhé, dal se Josef svým bratřím poznat; tak se farao dověděl o Josefově původu.
Sk 7,14: Pak si Josef vzal k sobě svého otce Jákoba a všechny své příbuzné; bylo jich sedmdesát pět.
Sk 7,15: Tak se Jákob dostal do Egypta a tam zemřel on i naši praotcové.
Sk 7,16: Jejich ostatky přenesli do Sichemu a uložili je do hrobky, kterou Abraham koupil od synů Emorových v Sichemu a zaplatil stříbrem.
Sk 7,17: Když už byl blízko čas, kdy Bůh chtěl splnit to, co Abrahamovi slíbil, počet našeho lidu v Egyptě velmi vzrostl.
Sk 7,18: Ale tu nastoupil v Egyptě jiný král, který už o Josefovi nic nevěděl.
Sk 7,19: Ten jednal s naším národem nepřátelsky a přinutil naše praotce, aby odkládali děti, které se jim narodí, a nenechávali je naživu.
Sk 7,20: V té době se narodil Mojžíš, kterého si Bůh vyvolil. Po tři měsíce o něj pečovali doma;
Sk 7,21: a když ho museli odložit, ujala se ho faraónova dcera a starala se o něj jako o svého syna.
Sk 7,22: Byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný v slovech i činech.
Sk 7,23: Když Mojžíš dosáhl věku čtyřiceti let, přišlo mu na mysl, aby se podíval, jak žijí jeho izraelští bratří.
Sk 7,24: A tu uviděl, jak s jedním z nich nějaký Egypťan zle nakládá; přispěchal tomu ubožákovi na pomoc a pomstil ho tím, že Egypťana zabil.
Sk 7,25: Myslel, že jeho bratří pochopí, že je chce Bůh skrze něho zachránit; ale oni to nepochopili.
Sk 7,26: Druhého dne mezi ně zase přišel, právě když se dva z nich rvali; snažil se je smířit, a proto jim řekl: »Co to děláte? Jste přece bratří! Proč ubližujete jeden druhému?«
Sk 7,27: Ale ten, který svého bližního napadl, odstrčil Mojžíše a řekl: éKdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem?
Sk 7,28: Snad mne nechceš také zabít jako včera toho Egypťana?«
Sk 7,29: Když to Mojžíš slyšel, utekl z Egypta a žil v zemi madiánské; tam se mu narodili dva synové.
Sk 7,30: Když uplynulo čtyřicet let, zjevil se mu na poušti u hory Sínaj anděl v plameni hořícího keře.
Sk 7,31: S údivem hleděl Mojžíš na to zjevení; šel blíž, aby se lépe podíval, a tu se ozval Hospodinův hlas:
Sk 7,32: »Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův.« Mojžíš se třásl strachem a neodvážil se vzhlédnout.
Sk 7,33: Hospodin mu řekl: »Zuj si obuv, protože místo, na kterém stojíš, je země svatá.
Sk 7,34: Dobře jsem viděl, jak můj lid v Egyptě těžce trpí, a slyšel jsem, jak sténá. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil. Jdi tedy, posílám tě do Egypta.«
Sk 7,35: To je ten Mojžíš, kterého odmítli, když řekli: »Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem?« Toho poslal Bůh jako vládce i vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla zjevil v keři.
Sk 7,36: To je ten Mojžíš, který je vyvedl z Egyptské země, který činil divy a znamení v Egyptě, při Rudém moři i na poušti po čtyřicet let.
Sk 7,37: To je on, který řekl synům izraelským: »Bůh vám z vašich bratří povolá proroka, jako jsem já.«
Sk 7,38: To je ten, kdo při shromáždění lidu na poušti byl prostředníkem mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sínaj, a mezi našimi praotci. To on přijal pro vás slova života.
Sk 7,39: Ale naši praotcové ho nechtěli za vůdce, zřekli se ho a zatoužili po Egyptu.
Sk 7,40: Proto řekli Áronovi: »Udělej nám bohy, kteří by nás vedli. Vždyť nevíme, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.«
Sk 7,41: A tehdy si udělali sochu telete, začali této modle obětovat a před výtvorem vlastních rukou pořádali slavnosti.
Sk 7,42: Proto se od nich Bůh odvrátil a dopustil, aby se klaněli nebeským mocnostem, jak se o tom píše v knize proroků: »Byl jsem to já, lide izraelský, komu jste po těch čtyřicet let na poušti obětovali a přinášeli dary?
Sk 7,43: Byl to Moloch, jehož stánek jste s sebou nosili, a hvězdu boha Remfana, obrazy, které jste si udělali pro svou modloslužbu. Proto vás přestěhuji do vyhnanství, až do končin babylónských.«
Sk 7,44: Naši praotcové měli na poušti stánek svědectví; Bůh přikázal Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který mu ukázal.
Sk 7,45: Tento stánek odevzdali svým synům, a ti jej za Jozue vnesli do země pohanů, které Bůh před nimi zahnal. Tak tomu bylo až do časů Davidových.
Sk 7,46: David nalezl u Boha milost a prosil, aby směl vyhledat místo, kde by přebýval Bůh Jákobův.
Sk 7,47: Ale teprve Šalomoun vystavěl Bohu chrám.
Sk 7,48: Avšak Nejvyšší nepřebývá v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, jak praví prorok:
Sk 7,49: »Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl spočinout?
Sk 7,50: Což to všechno nestvořila má ruka?«
Sk 7,51: Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové.
Sk 7,52: Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili.
Sk 7,53: Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!"
Sk 7,54: Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby.
Sk 7,55: Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží,
Sk 7,56: a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží."
Sk 7,57: Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli
Sk 7,58: a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul.
Sk 7,59: Když Štěpána kamenovali, on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!"
Sk 7,60: Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: "Pane, odpusť jim tento hřích!" To řekl a zemřel.
Sk 8,1: Saul schvaloval, že Štěpána zabili. Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku.
Sk 8,2: Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním truchlili.
Sk 8,3: Saul se však snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře.
Sk 8,4: Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.
Sk 8,5: Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista.
Sk 8,6: Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli a když viděli znamení, která činil.
Sk 8,7: Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno.
Sk 8,8: A tak nastala veliká radost v tom městě.
Sk 8,9: Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uváděl v úžas samařský lid; říkal o sobě, že je v něm božská moc.
Sk 8,10: Všichni - prostí i významní - mu dychtivě naslouchali a říkali si: "On je ta božská moc, která se nazývá Veliká."
Sk 8,11: Poslouchali ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií.
Sk 8,12: Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy.
Sk 8,13: Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy.
Sk 8,14: Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana.
Sk 8,15: Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý,
Sk 8,16: neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.
Sk 8,17: Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.
Sk 8,18: Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl:
Sk 8,19: "Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce."
Sk 8,20: Petr mu odpověděl: "Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze!
Sk 8,21: Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem.
Sk 8,22: Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel.
Sk 8,23: Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti."
Sk 8,24: Šimon na to řekl: "Modlete se za mne k Bohu, aby mne nepostihlo nic z toho, o čem jste mluvili."
Sk 8,25: Apoštolové i potom vydávali svědectví a kázali slovo Páně. Pak se vraceli do Jeruzaléma a ještě cestou zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích.
Sk 8,26: Anděl Páně řekl Filipovi: "Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy." Ta cesta je opuštěná.
Sk 8,27: Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma
Sk 8,28: a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše.
Sk 8,29: Duch řekl Filipovi: "Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!"
Sk 8,30: Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: "Rozumíš tomu, co čteš?"
Sk 8,31: On odpověděl: "Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!" A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho.
Sk 8,32: To místo Písma, které četl, znělo: »Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa.
Sk 8,33: Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.«
Sk 8,34: Dvořan se obrátil k Filipovi: "Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví - sám o sobě, či o někom jiném?"
Sk 8,35: Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše.
Sk 8,36: Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: "Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?"
Sk 8,38: Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil.
Sk 8,39: Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou.
Sk 8,40: Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se dostal do Cesareje.