Sk 6,1: V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl.
Sk 6,2: A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: "Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech.
Sk 6,3: Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou.
Sk 6,4: My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova."
Sk 6,5: Celé shromáždění s tímto návrhem rádo souhlasilo, a tak zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie, původem pohana, který přistoupil k židovství.
Sk 6,6: Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce.
Sk 6,7: Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru.
Sk 6,8: Štěpán byl obdařen Boží milostí a mocí a činil mezi lidem veliké divy a znamení.
Sk 6,9: Tu proti němu vystoupili někteří židé, patřící k synagóze, zvané synagóga propuštěnců, a k synagóze Kyrénských a Alexandrijských, a společně se židy z Kilikie a z Asie se začali se Štěpánem přít.
Sk 6,10: Nebyli však schopni čelit Duchu moudrosti, v jehož moci Štěpán mluvil.
Sk 6,11: Navedli tedy několik mužů, aby prohlašovali: "My jsme slyšeli, jak mluví rouhavě proti Mojžíšovi a proti Bohu."
Sk 6,12: Tím pobouřili lid a starší se zákoníky; pak si pro Štěpána přišli, odvedli ho a postavili před radu.
Sk 6,13: Přivedli křivé svědky a ti vypovídali: "Tenhle člověk znovu a znovu mluví proti tomuto svatému místu i proti Mojžíšovu zákonu.
Sk 6,14: Na vlastní uši jsme slyšeli, jak řekl, že Ježíš Nazaretský zboří tento chrám a změní ustanovení, která nám dal Mojžíš."
Sk 6,15: Všichni, kteří v radě zasedali, pohlédli na Štěpána a viděli, že jeho tvář je jako tvář anděla.
Sk 7,1: Velekněz se Štěpána otázal: "Je tomu tak?"
Sk 7,2: A Štěpán začal mluvit: "Bratří a otcové, vyslechněte mne: Bůh slávy se zjevil našemu praotci Abrahamovi ještě v Mezopotámii, než se usadil v Cháranu,
Sk 7,3: a řekl mu: »Opusť svou zemi a své příbuzné a jdi do země, kterou ti ukážu.«
Sk 7,4: A tak vyšel Abraham z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. Když jeho otec zemřel, vyzval jej Bůh, aby se odtud přestěhoval do této země, v které nyní žijete.
Sk 7,5: Ale nedal mu z ní do vlastnictví ani píď, slíbil však, že ji dá natrvalo jemu i jeho potomkům, ačkoliv tehdy ještě Abraham neměl syna.
Sk 7,6: A Bůh mu řekl: »Tvoji potomci se přestěhují do cizí země a budou tam bydlet; udělají z nich otroky a po čtyři sta let s nimi budou zle nakládat.
Sk 7,7: Ale já budu soudit národ, který je zotročí,« řekl Bůh, »a oni vyjdou svobodni a budou mi sloužit na tomto místě.«
Sk 7,8: Bůh uzavřel s Abrahamem smlouvu, jejímž znamením se stala obřízka. Když se podle Božího slibu Abrahamovi narodil Izák, osmého dne jej obřezal. Právě tak obřezal Izák Jákoba a Jákob svých dvanáct synů.
Sk 7,9: Jákobovi synové žárlili na svého bratra Josefa a prodali ho do Egypta; ale Bůh byl s ním,
Sk 7,10: vysvobodil ho ze všech jeho útrap a způsobil, že si ho farao, egyptský král, oblíbil pro jeho moudrost a svěřil mu správu nad Egyptem i nad celým královským domem.
Sk 7,11: Potom nastal po celém Egyptě i Kanaánu hlad a veliká nouze, a naši praotcové neměli co jíst.
Sk 7,12: Jákob se dověděl, že jsou v Egyptě zásoby obilí a dvakrát tam poslal své syny.
Sk 7,13: Když tam přišli podruhé, dal se Josef svým bratřím poznat; tak se farao dověděl o Josefově původu.
Sk 7,14: Pak si Josef vzal k sobě svého otce Jákoba a všechny své příbuzné; bylo jich sedmdesát pět.
Sk 7,15: Tak se Jákob dostal do Egypta a tam zemřel on i naši praotcové.
Sk 7,16: Jejich ostatky přenesli do Sichemu a uložili je do hrobky, kterou Abraham koupil od synů Emorových v Sichemu a zaplatil stříbrem.
Sk 7,17: Když už byl blízko čas, kdy Bůh chtěl splnit to, co Abrahamovi slíbil, počet našeho lidu v Egyptě velmi vzrostl.
Sk 7,18: Ale tu nastoupil v Egyptě jiný král, který už o Josefovi nic nevěděl.
Sk 7,19: Ten jednal s naším národem nepřátelsky a přinutil naše praotce, aby odkládali děti, které se jim narodí, a nenechávali je naživu.
Sk 7,20: V té době se narodil Mojžíš, kterého si Bůh vyvolil. Po tři měsíce o něj pečovali doma;
Sk 7,21: a když ho museli odložit, ujala se ho faraónova dcera a starala se o něj jako o svého syna.
Sk 7,22: Byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný v slovech i činech.
Sk 7,23: Když Mojžíš dosáhl věku čtyřiceti let, přišlo mu na mysl, aby se podíval, jak žijí jeho izraelští bratří.
Sk 7,24: A tu uviděl, jak s jedním z nich nějaký Egypťan zle nakládá; přispěchal tomu ubožákovi na pomoc a pomstil ho tím, že Egypťana zabil.
Sk 7,25: Myslel, že jeho bratří pochopí, že je chce Bůh skrze něho zachránit; ale oni to nepochopili.
Sk 7,26: Druhého dne mezi ně zase přišel, právě když se dva z nich rvali; snažil se je smířit, a proto jim řekl: »Co to děláte? Jste přece bratří! Proč ubližujete jeden druhému?«
Sk 7,27: Ale ten, který svého bližního napadl, odstrčil Mojžíše a řekl: éKdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem?
Sk 7,28: Snad mne nechceš také zabít jako včera toho Egypťana?«
Sk 7,29: Když to Mojžíš slyšel, utekl z Egypta a žil v zemi madiánské; tam se mu narodili dva synové.
Sk 7,30: Když uplynulo čtyřicet let, zjevil se mu na poušti u hory Sínaj anděl v plameni hořícího keře.
Sk 7,31: S údivem hleděl Mojžíš na to zjevení; šel blíž, aby se lépe podíval, a tu se ozval Hospodinův hlas:
Sk 7,32: »Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův.« Mojžíš se třásl strachem a neodvážil se vzhlédnout.
Sk 7,33: Hospodin mu řekl: »Zuj si obuv, protože místo, na kterém stojíš, je země svatá.
Sk 7,34: Dobře jsem viděl, jak můj lid v Egyptě těžce trpí, a slyšel jsem, jak sténá. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil. Jdi tedy, posílám tě do Egypta.«
Sk 7,35: To je ten Mojžíš, kterého odmítli, když řekli: »Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem?« Toho poslal Bůh jako vládce i vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla zjevil v keři.
Sk 7,36: To je ten Mojžíš, který je vyvedl z Egyptské země, který činil divy a znamení v Egyptě, při Rudém moři i na poušti po čtyřicet let.
Sk 7,37: To je on, který řekl synům izraelským: »Bůh vám z vašich bratří povolá proroka, jako jsem já.«
Sk 7,38: To je ten, kdo při shromáždění lidu na poušti byl prostředníkem mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sínaj, a mezi našimi praotci. To on přijal pro vás slova života.
Sk 7,39: Ale naši praotcové ho nechtěli za vůdce, zřekli se ho a zatoužili po Egyptu.
Sk 7,40: Proto řekli Áronovi: »Udělej nám bohy, kteří by nás vedli. Vždyť nevíme, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.«
Sk 7,41: A tehdy si udělali sochu telete, začali této modle obětovat a před výtvorem vlastních rukou pořádali slavnosti.
Sk 7,42: Proto se od nich Bůh odvrátil a dopustil, aby se klaněli nebeským mocnostem, jak se o tom píše v knize proroků: »Byl jsem to já, lide izraelský, komu jste po těch čtyřicet let na poušti obětovali a přinášeli dary?
Sk 7,43: Byl to Moloch, jehož stánek jste s sebou nosili, a hvězdu boha Remfana, obrazy, které jste si udělali pro svou modloslužbu. Proto vás přestěhuji do vyhnanství, až do končin babylónských.«
Sk 7,44: Naši praotcové měli na poušti stánek svědectví; Bůh přikázal Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který mu ukázal.
Sk 7,45: Tento stánek odevzdali svým synům, a ti jej za Jozue vnesli do země pohanů, které Bůh před nimi zahnal. Tak tomu bylo až do časů Davidových.
Sk 7,46: David nalezl u Boha milost a prosil, aby směl vyhledat místo, kde by přebýval Bůh Jákobův.
Sk 7,47: Ale teprve Šalomoun vystavěl Bohu chrám.
Sk 7,48: Avšak Nejvyšší nepřebývá v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, jak praví prorok:
Sk 7,49: »Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl spočinout?
Sk 7,50: Což to všechno nestvořila má ruka?«
Sk 7,51: Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové.
Sk 7,52: Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili.
Sk 7,53: Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!"
Sk 7,54: Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby.
Sk 7,55: Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží,
Sk 7,56: a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží."
Sk 7,57: Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli
Sk 7,58: a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul.
Sk 7,59: Když Štěpána kamenovali, on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!"
Sk 7,60: Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: "Pane, odpusť jim tento hřích!" To řekl a zemřel.