Sk 23,1: Pak dal přivést Pavla a postavil ho před ně. Pavel upřel zrak na jejich shromáždění a řekl: "Bratří, až do dneška žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem."
Sk 23,2: Tu nařídil velekněz Ananiáš těm, kdo stáli u Pavla, aby ho udeřili přes ústa.
Sk 23,3: Nato se Pavel k němu obrátil a řekl: "Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Sedíš zde, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu rozkazuješ, aby mě bili?"
Sk 23,4: Ti, co stáli u Pavla, řekli: "Troufáš si urážet Božího velekněze?"
Sk 23,5: Pavel odpověděl: "Nevěděl jsem, bratří, že je to velekněz. Vím, že je psáno: »Nebudeš tupit vládce svého lidu.«"
Sk 23,6: Protože Pavel věděl, že jedna část rady patří k saduceům a druhá k farizeům, zvolal: "Bratří, já jsem farizeus, syn farizeův. Jsem souzen pro naději ve zmrtvýchvstání."
Sk 23,7: Když to řekl, vznikl spor mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdvojilo.
Sk 23,8: Saduceové totiž říkají, že není zmrtvýchvstání a že nejsou andělé a duchové, kdežto farizeové vyznávají obojí.
Sk 23,9: Nastal velký křik a někteří zákoníci z farizejské strany vstali a začali namítat: "Nic zlého na tom člověku nenacházíme. Co když k němu mluvil duch nebo anděl?"
Sk 23,10: Hádka byla stále prudší a velitel se bál, že Pavla rozsápou. Proto povolal vojenský oddíl, aby Pavla vyrval z jejich středu a zavedl ho do pevnosti.
Sk 23,11: Následující noc stanul před Pavlem Pán a řekl: "Neztrácej odvahu! Jako jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě."
Sk 23,12: Když nastal den, židé se spolčili a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí.
Sk 23,13: Bylo jich více než čtyřicet, kdo se takto spikli.
Sk 23,14: Ti šli k velekněžím a starším a řekli: "Zapřisáhli jsme se, že nic nevezmeme do úst, dokud Pavla nezabijeme.
Sk 23,15: Vy teď spolu s radou požádejte velitele, aby dal Pavla přivést před vás pod záminkou, že chcete důkladněji vyšetřit jeho případ. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než přijde na místo."
Sk 23,16: O těch úkladech se doslechl syn Pavlovy sestry. Šel do pevnosti a oznámil to Pavlovi.
Sk 23,17: Pavel zavolal jednoho z důstojníků a řekl mu: "Zaveď tohoto mladíka k veliteli, má pro něho zprávu."
Sk 23,18: Ten ho vzal s sebou, dovedl k veliteli a řekl mu: "Zavolal mě vězeň Pavel a požádal mě, abych tohoto mladíka dovedl k tobě, protože ti chce něco sdělit."
Sk 23,19: Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a zeptal se: "Co mi chceš oznámit?"
Sk 23,20: On mu řekl: "Židé se domluvili, že tě požádají, abys dal zítra Pavla dovést před radu, která bude předstírat, že chce jeho případ důkladněji vyšetřit.
Sk 23,21: Ale ty jim nevěř, neboť na něho číhá více než čtyřicet mužů, kteří se zavázali přísahou, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvé rozhodnutí."
Sk 23,22: Velitel mladíka propustil a přikázal mu: "Nikomu nevyzraď, žes mi to oznámil."
Sk 23,23: Pak zavolal dva ze svých důstojníků a dal jim rozkaz: "Připravte na devátou hodinu večer dvě stě pěšáků pro cestu do Cesareje, dále sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.
Sk 23,24: Ať přichystají mezky a Pavla bezpečně dopraví k místodržiteli Félixovi."
Sk 23,25: Současně napsal dopis tohoto znění:
Sk 23,26: "Klaudios Lysias zdraví vznešeného místodržitele Félixe.
Sk 23,27: Muže, kterého ti posílám, se zmocnili Židé a chtěli ho zabít. Když jsem se dověděl, že je to římský občan, zasáhl jsem s vojenským oddílem a vysvobodil ho.
Sk 23,28: Chtěl jsem přesně zjistit, z čeho jej obviňují, a proto jsem ho dal přivést před jejich radu.
Sk 23,29: Shledal jsem, že se žaloba týká sporných otázek jejich zákona, ale že nejde o žádný zločin, který by zasluhoval smrt nebo vězení.
Sk 23,30: Protože jsem se dověděl, že proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho ihned k tobě a také žalobcům jsem nařídil, aby ho žalovali před tvým soudem."
Sk 23,31: Vojáci tedy podle rozkazu vzali Pavla a během noci ho dopravili do Antipatridy.
Sk 23,32: Na druhý den nechali jezdce pokračovat v cestě s Pavlem a sami se vrátili do pevnosti.
Sk 23,33: Jezdci dojeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a předali mu i Pavla.
Sk 23,34: Místodržitel přečetl dopis a zeptal se Pavla, z které provincie pochází. Když se dověděl, že z Kilikie,
Sk 23,35: řekl: "Vyslechnu tě, jakmile se dostaví tvoji žalobci." A dal rozkaz, aby byl hlídán v Herodově paláci.
Sk 24,1: Za pět dní přišel velekněz Ananiáš s několika staršími a s nějakým Tertullem právníkem, a dostavili se k místodržiteli, aby na Pavla podali žalobu. Když byl Pavel předvolán,
Sk 24,2: Tertullus začal obžalobu: "Vznešený Félixi, tvou zásluhou se těšíme dokonalému míru a tvou moudrou péčí spěje všechno u tohoto národa k lepšímu.
Sk 24,3: Vždy a všude to přijímáme s velikou vděčností.
Sk 24,4: Ale abych tě už déle nezdržoval, prosím tě, abys byl tak laskav a krátce nás vyslechl.
Sk 24,5: Shledali jsme, že tento člověk jako morová nákaza po celém světě vyvolává nepokoje mezi Židy a je hlavou nazorejské sekty.
Sk 24,6: Pokusil se i znesvětit chrám a my jsme ho zadrželi.
Sk 24,8: Až ho budeš vyslýchat, můžeš se sám přesvědčit o tom všem, co na něj žalujeme."
Sk 24,9: K jeho řeči se připojili i Židé a tvrdili, že je tomu tak.
Sk 24,10: Když ho místodržitel vyzval k obhajobě, Pavel promluvil: "Vím, že už mnoho let vykonáváš úřad soudce v tomto národě, a proto s klidnou myslí přednáším svou obhajobu.
Sk 24,11: Můžeš si zjistit, že tomu není víc než dvanáct dní, co jsem přišel do Jeruzaléma, abych se poklonil Bohu,
Sk 24,12: a ani v chrámu, ani v synagógách, ani jinde ve městě mě nikdo nepřistihl, že bych se s někým přel anebo dokonce podněcoval vzpouru davu.
Sk 24,13: A nemohou dokázat před tebou nic, pro co mě nyní žalují.
Sk 24,14: Přiznávám se ti však k tomu, že podle směru, který oni označují za sektu, sloužím Bohu svých předků: Věřím všemu, co je napsáno v zákoně Mojžíšově a v prorockých knihách,
Sk 24,15: a tak jako oni mám naději v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu.
Sk 24,16: Proto i já se vždy snažím zachovat neporušené svědomí před Bohem i lidmi.
Sk 24,17: Po mnoha letech jsem se vrátil, abych svému národu odevzdal peněžitou podporu a přinesl oběti v chrámě.
Sk 24,18: A při nich mě tam po očistném obřadu spatřili. Nedošlo při tom ani k shluku, ani k výtržnostem.
Sk 24,19: Byli tam ovšem někteří Židé z provincie Asie a ti by měli být přítomni před tebou a přednést žalobu, mají-li něco proti mně.
Sk 24,20: Anebo tito přítomní ať řeknou, jaký zločin na mně našli, když jsem stál před veleradou,
Sk 24,21: kromě toho, že jsem mezi nimi zvolal: »Pro víru ve zmrtvýchvstání jsem dnes od vás souzen.«"
Sk 24,22: Pak Félix, ač dobře znal všecko o tom učení, odročil přelíčení a řekl: "Jakmile přijde velitel Lysias, rozhodnu ve vaší při."
Sk 24,23: Nařídil důstojníkovi, aby Pavla držel v mírné vazbě a nikomu z jeho přátel nebránil, kdyby mu chtěl posloužit.
Sk 24,24: Po několika dnech přišel Félix se svou manželkou Drusillou, která byla židovka, dal si zavolat Pavla a poslouchal jeho výklad o víře v Krista Ježíše.
Sk 24,25: Když však Pavel začal hovořit o spravedlnosti a zdrženlivosti a o budoucím soudu, pocítil Félix úzkost a řekl: "Pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, dám si tě zase zavolat."
Sk 24,26: Zároveň doufal, že dostane od Pavla peníze. Proto si ho také dal častěji zavolat a hovořil s ním.
Sk 24,27: Po dvou letech se stal jeho nástupcem Porcius Festus. Ale Félix zanechal Pavla ve vazbě, protože se chtěl zavděčit Židům.
Sk 25,1: Za tři dny po svém příchodu do provincie odebral se Festus z Cesareje do Jeruzaléma.
Sk 25,2: Tam se k němu dostavili velekněží a přední Židé s žalobou proti Pavlovi. Žádali ho,
Sk 25,3: aby jim prokázal laskavost a dal Pavla přivést do Jeruzaléma. Ale byla to léčka, protože chtěli Pavla na cestě zabít.
Sk 25,4: Festus jim odpověděl, že Pavel je ve vazbě v Cesareji a on sám že také brzo odcestuje.
Sk 25,5: A řekl: "Ať tedy vaši zástupci tam jdou se mnou a podají na toho člověka žalobu, jestliže se něčeho dopustil."
Sk 25,6: Festus se mezi nimi nezdržel víc než osm nebo deset dní a vrátil se do Cesareje. Na druhý den zasedl k soudu a rozkázal přivést Pavla.
Sk 25,7: Když ho přivedli, postavili se proti němu Židé, kteří přišli z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění; nemohli je však nijak dokázat.
Sk 25,8: Pavel se hájil takto: "Neprovinil jsem se ničím ani proti židovskému zákonu, ani proti chrámu, ani proti císaři."
Sk 25,9: Festus se chtěl zavděčit Židům a odpověděl Pavlovi: "Chceš jít do Jeruzaléma a tam být přede mnou souzen z těchto obvinění?"
Sk 25,10: Ale Pavel řekl: "Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Proti Židům jsem se v ničem neprovinil, jak i ty velmi dobře víš.
Sk 25,11: Jestliže jsem vinen a spáchal jsem něco, za co si zasloužím smrt, nezdráhám se zemřít. Není-li však pravda, z čeho mě tito žalobci obviňují, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři."
Sk 25,12: Nato Festus promluvil se svými rádci a pak odpověděl: "K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš."
Sk 25,13: Uplynulo několik dní a do Cesareje přišli král Agrippa a Bereniké, aby pozdravili Festa.
Sk 25,14: Protože se tam zdrželi nějakou dobu, předložil Festus králi Pavlův případ. Řekl: "Je zde muž, kterého Félix zanechal ve vazbě.
Sk 25,15: Když jsem přišel do Jeruzaléma, obrátili se na mne velekněží a židovští starší se žalobou proti němu a žádali jeho odsouzení.
Sk 25,16: Odpověděl jsem jim, že Římané nemají ve zvyku odsoudit člověka, dokud není postaven před žalobce a nedostane možnost hájit se proti jejich obvinění.
Sk 25,17: Když sem přišli, bez odkladu jsem hned druhý den zasedl k soudu a rozkázal jsem přivést toho muže.
Sk 25,18: Žalobci vystoupili proti němu, ale neobviňovali ho ze žádných zločinů, jak jsem očekával,
Sk 25,19: nýbrž měli s ním jen nějaké spory o své náboženství a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že je živ.
Sk 25,20: Protože se v těchto otázkách nevyznám, navrhoval jsem, zda by se nechtěl odebrat do Jeruzaléma a tam být v té věci souzen.
Sk 25,21: Avšak Pavel podal odvolání a žádal, aby byl ponechán ve vazbě až do rozhodnutí císařova; proto jsem dal rozkaz, aby zůstal ve vězení, než ho pošlu k císaři."
Sk 25,22: Agrippa řekl Festovi: "Také já bych rád slyšel toho člověka." Festus odpověděl: "Zítra ho budeš slyšet."
Sk 25,23: Na druhý den tedy přišli Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí a vstoupili spolu s vysokými důstojníky a předními muži města do přijímací síně. Na Festův rozkaz byl přiveden Pavel.
Sk 25,24: Festus pak promluvil: "Králi Agrippo a všichni zde přítomní, vidíte toho muže, na něhož si u mne všichni Židé jak v Jeruzalémě, tak zde stěžovali a křičeli, že nesmí zůstat na živu.
Sk 25,25: Já jsem zjistil, že nespáchal nic, zač by zasluhoval smrt. Protože on sám se odvolal k císaři, rozhodl jsem, že ho k němu pošlu.
Sk 25,26: Nemám však nic určitého, co bych o něm císaři napsal. Proto jsem ho dal předvést před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abyste ho vyslechli a já se dověděl, co mám napsat.
Sk 25,27: Zdá se mi totiž nerozumné poslat vězně a neuvést zároveň obvinění vznesená proti němu."
Sk 26,1: Agrippa řekl Pavlovi: "Dovoluje se ti, aby ses hájil." Nato se Pavel ujal slova a začal obhajobu:
Sk 26,2: "Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že se smím dnes před tebou hájit proti všemu, z čeho mě Židé obviňují,
Sk 26,3: zvláště proto, že dobře znáš všecky židovské obyčeje i sporné otázky. Prosím tedy, abys mě trpělivě vyslechl:
Sk 26,4: Můj život od mládí znají všichni Židé; vědí, jak jsem od počátku žil mezi svým lidem, a to i v Jeruzalémě.
Sk 26,5: Znají mě už od dřívějška, a kdyby chtěli, mohou dosvědčit, že jsem žil podle nejpřísnějšího směru našeho náboženství jako farizeus.
Sk 26,6: Nyní stojím před soudem, protože trvám na zaslíbení, které dal Bůh našim otcům.
Sk 26,7: Dvanáct kmenů našeho národa doufá, že tohoto zaslíbení dosáhne, a slouží horlivě Bohu dnem i nocí. Pro tuto naději jsem, králi, obžalován od Židů.
Sk 26,8: Což se vám zdá neuvěřitelné, že Bůh křísí mrtvé?
Sk 26,9: Také já jsem se ovšem domníval, že musím všemožně bojovat proti jménu Ježíše Nazaretského.
Sk 26,10: A to jsem v Jeruzalémě vskutku dělal. Když jsem k tomu dostal od velekněží plnou moc, dal jsem mnoho věřících uvěznit, a když měli být usmrceni, schvaloval jsem to.
Sk 26,11: Po všech synagógách jsem je často dával trestat a nutil je, aby se rouhali. Jako smyslů zbavený jsem se chystal pronásledovat je i v cizích městech.
Sk 26,12: A tak jsem se vypravil s plnou mocí a pověřením velekněží do Damašku.
Sk 26,13: Když jsem byl na cestě, králi, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli se mnou.
Sk 26,14: Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který ke mně mluvil hebrejsky: »Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně se vzpínáš proti bodcům.«
Sk 26,15: Já jsem se zeptal: »Kdo jsi, Pane?« A Pán řekl: »Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.
Sk 26,16: Ale zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat.
Sk 26,17: Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám,
Sk 26,18: abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými.«
Sk 26,19: A tak jsem se, králi Agrippo, nemohl postavit proti nebeskému vidění,
Sk 26,20: a kázal jsem nejprve obyvatelům Damašku a Jeruzaléma a po celé judské zemi, a pak i pohanům, aby se v pokání obrátili k Bohu a podle toho žili.
Sk 26,21: Z toho důvodu se mne Židé zmocnili, když jsem byl v chrámě, a chtěli mě zabít.
Sk 26,22: Ale Bůh mi pomáhal až do dnešního dne, a tak zde stojím jako svědek před velkými i malými. Neříkám nic než to, co předpověděli proroci i Mojžíš:
Sk 26,23: Mesiáš má trpět, jako prvý vstane z mrtvých a bude zvěstovat světlo lidu izraelskému i pohanům."
Sk 26,24: Když se Pavel takto hájil, zvolal Festus: "Jsi blázen, Pavle, mnoho vědomostí tě připravuje o rozum!"
Sk 26,25: Pavel odpověděl: "Nejsem blázen, vznešený Feste, nýbrž mluvím slova pravdivá a rozumná.
Sk 26,26: Vždyť král to všechno zná, a proto také k němu mluvím otevřeně. Jsem přesvědčen, že mu nic z toho není neznámo. Vždyť se to neudálo někde v ústraní.
Sk 26,27: Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš."
Sk 26,28: Agrippa odpověděl Pavlovi: "Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem."
Sk 26,29: A Pavel řekl: "Kéž by dal Bůh, aby ses nejen ty, nýbrž i všichni, kdo mě slyší, stali dříve nebo později tím, čím jsem já - kromě těchto pout."
Sk 26,30: Král povstal a s ním i místodržitel, Bereniké i všichni ostatní.
Sk 26,31: Když odcházeli, hovořili mezi sebou: "Tento člověk nedělá nic, za co by zasluhoval smrt nebo vězení."
Sk 26,32: A Agrippa řekl Festovi: "Mohl být osvobozen, kdyby se nebyl odvolal k císaři."