Sk 23,1: Pak dal přivést Pavla a postavil ho před ně. Pavel upřel zrak na jejich shromáždění a řekl: "Bratří, až do dneška žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem."
Sk 23,2: Tu nařídil velekněz Ananiáš těm, kdo stáli u Pavla, aby ho udeřili přes ústa.
Sk 23,3: Nato se Pavel k němu obrátil a řekl: "Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Sedíš zde, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu rozkazuješ, aby mě bili?"
Sk 23,4: Ti, co stáli u Pavla, řekli: "Troufáš si urážet Božího velekněze?"
Sk 23,5: Pavel odpověděl: "Nevěděl jsem, bratří, že je to velekněz. Vím, že je psáno: »Nebudeš tupit vládce svého lidu.«"
Sk 23,6: Protože Pavel věděl, že jedna část rady patří k saduceům a druhá k farizeům, zvolal: "Bratří, já jsem farizeus, syn farizeův. Jsem souzen pro naději ve zmrtvýchvstání."
Sk 23,7: Když to řekl, vznikl spor mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdvojilo.
Sk 23,8: Saduceové totiž říkají, že není zmrtvýchvstání a že nejsou andělé a duchové, kdežto farizeové vyznávají obojí.
Sk 23,9: Nastal velký křik a někteří zákoníci z farizejské strany vstali a začali namítat: "Nic zlého na tom člověku nenacházíme. Co když k němu mluvil duch nebo anděl?"
Sk 23,10: Hádka byla stále prudší a velitel se bál, že Pavla rozsápou. Proto povolal vojenský oddíl, aby Pavla vyrval z jejich středu a zavedl ho do pevnosti.
Sk 23,11: Následující noc stanul před Pavlem Pán a řekl: "Neztrácej odvahu! Jako jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě."
Sk 23,12: Když nastal den, židé se spolčili a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí.
Sk 23,13: Bylo jich více než čtyřicet, kdo se takto spikli.
Sk 23,14: Ti šli k velekněžím a starším a řekli: "Zapřisáhli jsme se, že nic nevezmeme do úst, dokud Pavla nezabijeme.
Sk 23,15: Vy teď spolu s radou požádejte velitele, aby dal Pavla přivést před vás pod záminkou, že chcete důkladněji vyšetřit jeho případ. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než přijde na místo."
Sk 23,16: O těch úkladech se doslechl syn Pavlovy sestry. Šel do pevnosti a oznámil to Pavlovi.
Sk 23,17: Pavel zavolal jednoho z důstojníků a řekl mu: "Zaveď tohoto mladíka k veliteli, má pro něho zprávu."
Sk 23,18: Ten ho vzal s sebou, dovedl k veliteli a řekl mu: "Zavolal mě vězeň Pavel a požádal mě, abych tohoto mladíka dovedl k tobě, protože ti chce něco sdělit."
Sk 23,19: Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a zeptal se: "Co mi chceš oznámit?"
Sk 23,20: On mu řekl: "Židé se domluvili, že tě požádají, abys dal zítra Pavla dovést před radu, která bude předstírat, že chce jeho případ důkladněji vyšetřit.
Sk 23,21: Ale ty jim nevěř, neboť na něho číhá více než čtyřicet mužů, kteří se zavázali přísahou, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvé rozhodnutí."
Sk 23,22: Velitel mladíka propustil a přikázal mu: "Nikomu nevyzraď, žes mi to oznámil."
Sk 23,23: Pak zavolal dva ze svých důstojníků a dal jim rozkaz: "Připravte na devátou hodinu večer dvě stě pěšáků pro cestu do Cesareje, dále sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.
Sk 23,24: Ať přichystají mezky a Pavla bezpečně dopraví k místodržiteli Félixovi."
Sk 23,25: Současně napsal dopis tohoto znění:
Sk 23,26: "Klaudios Lysias zdraví vznešeného místodržitele Félixe.
Sk 23,27: Muže, kterého ti posílám, se zmocnili Židé a chtěli ho zabít. Když jsem se dověděl, že je to římský občan, zasáhl jsem s vojenským oddílem a vysvobodil ho.
Sk 23,28: Chtěl jsem přesně zjistit, z čeho jej obviňují, a proto jsem ho dal přivést před jejich radu.
Sk 23,29: Shledal jsem, že se žaloba týká sporných otázek jejich zákona, ale že nejde o žádný zločin, který by zasluhoval smrt nebo vězení.
Sk 23,30: Protože jsem se dověděl, že proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho ihned k tobě a také žalobcům jsem nařídil, aby ho žalovali před tvým soudem."
Sk 23,31: Vojáci tedy podle rozkazu vzali Pavla a během noci ho dopravili do Antipatridy.
Sk 23,32: Na druhý den nechali jezdce pokračovat v cestě s Pavlem a sami se vrátili do pevnosti.
Sk 23,33: Jezdci dojeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a předali mu i Pavla.
Sk 23,34: Místodržitel přečetl dopis a zeptal se Pavla, z které provincie pochází. Když se dověděl, že z Kilikie,
Sk 23,35: řekl: "Vyslechnu tě, jakmile se dostaví tvoji žalobci." A dal rozkaz, aby byl hlídán v Herodově paláci.
Sk 24,1: Za pět dní přišel velekněz Ananiáš s několika staršími a s nějakým Tertullem právníkem, a dostavili se k místodržiteli, aby na Pavla podali žalobu. Když byl Pavel předvolán,
Sk 24,2: Tertullus začal obžalobu: "Vznešený Félixi, tvou zásluhou se těšíme dokonalému míru a tvou moudrou péčí spěje všechno u tohoto národa k lepšímu.
Sk 24,3: Vždy a všude to přijímáme s velikou vděčností.
Sk 24,4: Ale abych tě už déle nezdržoval, prosím tě, abys byl tak laskav a krátce nás vyslechl.
Sk 24,5: Shledali jsme, že tento člověk jako morová nákaza po celém světě vyvolává nepokoje mezi Židy a je hlavou nazorejské sekty.
Sk 24,6: Pokusil se i znesvětit chrám a my jsme ho zadrželi.
Sk 24,8: Až ho budeš vyslýchat, můžeš se sám přesvědčit o tom všem, co na něj žalujeme."
Sk 24,9: K jeho řeči se připojili i Židé a tvrdili, že je tomu tak.
Sk 24,10: Když ho místodržitel vyzval k obhajobě, Pavel promluvil: "Vím, že už mnoho let vykonáváš úřad soudce v tomto národě, a proto s klidnou myslí přednáším svou obhajobu.
Sk 24,11: Můžeš si zjistit, že tomu není víc než dvanáct dní, co jsem přišel do Jeruzaléma, abych se poklonil Bohu,
Sk 24,12: a ani v chrámu, ani v synagógách, ani jinde ve městě mě nikdo nepřistihl, že bych se s někým přel anebo dokonce podněcoval vzpouru davu.
Sk 24,13: A nemohou dokázat před tebou nic, pro co mě nyní žalují.
Sk 24,14: Přiznávám se ti však k tomu, že podle směru, který oni označují za sektu, sloužím Bohu svých předků: Věřím všemu, co je napsáno v zákoně Mojžíšově a v prorockých knihách,
Sk 24,15: a tak jako oni mám naději v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu.
Sk 24,16: Proto i já se vždy snažím zachovat neporušené svědomí před Bohem i lidmi.
Sk 24,17: Po mnoha letech jsem se vrátil, abych svému národu odevzdal peněžitou podporu a přinesl oběti v chrámě.
Sk 24,18: A při nich mě tam po očistném obřadu spatřili. Nedošlo při tom ani k shluku, ani k výtržnostem.
Sk 24,19: Byli tam ovšem někteří Židé z provincie Asie a ti by měli být přítomni před tebou a přednést žalobu, mají-li něco proti mně.
Sk 24,20: Anebo tito přítomní ať řeknou, jaký zločin na mně našli, když jsem stál před veleradou,
Sk 24,21: kromě toho, že jsem mezi nimi zvolal: »Pro víru ve zmrtvýchvstání jsem dnes od vás souzen.«"
Sk 24,22: Pak Félix, ač dobře znal všecko o tom učení, odročil přelíčení a řekl: "Jakmile přijde velitel Lysias, rozhodnu ve vaší při."
Sk 24,23: Nařídil důstojníkovi, aby Pavla držel v mírné vazbě a nikomu z jeho přátel nebránil, kdyby mu chtěl posloužit.
Sk 24,24: Po několika dnech přišel Félix se svou manželkou Drusillou, která byla židovka, dal si zavolat Pavla a poslouchal jeho výklad o víře v Krista Ježíše.
Sk 24,25: Když však Pavel začal hovořit o spravedlnosti a zdrženlivosti a o budoucím soudu, pocítil Félix úzkost a řekl: "Pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, dám si tě zase zavolat."
Sk 24,26: Zároveň doufal, že dostane od Pavla peníze. Proto si ho také dal častěji zavolat a hovořil s ním.
Sk 24,27: Po dvou letech se stal jeho nástupcem Porcius Festus. Ale Félix zanechal Pavla ve vazbě, protože se chtěl zavděčit Židům.