Sk 23,1: Pak dal přivést Pavla a postavil ho před ně. Pavel upřel zrak na jejich shromáždění a řekl: "Bratří, až do dneška žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem."
Sk 23,2: Tu nařídil velekněz Ananiáš těm, kdo stáli u Pavla, aby ho udeřili přes ústa.
Sk 23,3: Nato se Pavel k němu obrátil a řekl: "Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Sedíš zde, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu rozkazuješ, aby mě bili?"
Sk 23,4: Ti, co stáli u Pavla, řekli: "Troufáš si urážet Božího velekněze?"
Sk 23,5: Pavel odpověděl: "Nevěděl jsem, bratří, že je to velekněz. Vím, že je psáno: »Nebudeš tupit vládce svého lidu.«"
Sk 23,6: Protože Pavel věděl, že jedna část rady patří k saduceům a druhá k farizeům, zvolal: "Bratří, já jsem farizeus, syn farizeův. Jsem souzen pro naději ve zmrtvýchvstání."
Sk 23,7: Když to řekl, vznikl spor mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdvojilo.
Sk 23,8: Saduceové totiž říkají, že není zmrtvýchvstání a že nejsou andělé a duchové, kdežto farizeové vyznávají obojí.
Sk 23,9: Nastal velký křik a někteří zákoníci z farizejské strany vstali a začali namítat: "Nic zlého na tom člověku nenacházíme. Co když k němu mluvil duch nebo anděl?"
Sk 23,10: Hádka byla stále prudší a velitel se bál, že Pavla rozsápou. Proto povolal vojenský oddíl, aby Pavla vyrval z jejich středu a zavedl ho do pevnosti.
Sk 23,11: Následující noc stanul před Pavlem Pán a řekl: "Neztrácej odvahu! Jako jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě."