Sk 20,1: Když ten zmatek ustal, svolal si Pavel učedníky a povzbudil je. Pak se s nimi rozloučil a vydal se na cestu do Makedonie.
Sk 20,2: Prošel tamější krajiny, vytrvale povzbuzoval bratry slovem Božím a přišel do Řecka,
Sk 20,3: kde strávil tři měsíce. Když se chystal vyplout do Sýrie, zosnovali proti němu Židé úklady, a proto se rozhodl vrátit se přes Makedonii.
Sk 20,4: Doprovázel ho Sopatros, Pyrrhův syn z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gaius a Timoteus z Derbe a Tychikos a Trofimos z Asie.
Sk 20,5: Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě.
Sk 20,6: My jsme po Velikonocích vypluli z Filip a přijeli jsme k nim do Troady až za pět dní. Tam jsme zůstali týden.
Sk 20,7: První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavel promluvil ke shromáždění. Protože chtěl na druhý den odcestovat, protáhl řeč až do půlnoci.
Sk 20,8: Byli jsme shromážděni v horní místnosti, kde bylo mnoho lamp.
Sk 20,9: Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně, a protože Pavel mluvil dlouho, přemáhal ho spánek. Usnul a spadl z třetího poschodí a když ho zvedli, byl mrtvý.
Sk 20,10: Pavel sešel dolů, sklonil se nad ním, objal ho a řekl: "Upokojte se, je v něm život."
Sk 20,11: Pak se vrátil nahoru, lámal a jedl chléb, dlouho do rána s nimi rozmlouval a potom odešel.
Sk 20,12: Chlapce přivedli živého a to je velice povzbudilo.
Sk 20,13: My jsme nastoupili na loď napřed a vypluli jsme směrem k Assu, kde se k nám měl připojit Pavel. Tak nám totiž nařídil a sám se rozhodl jít pěšky.
Sk 20,14: Když se s námi v Assu sešel, vzali jsme ho na loď a dopluli do Mitylény.
Sk 20,15: Odtud jsme pluli dál a na druhý den jsme se dostali do blízkosti Chia. Další den jsme připluli k Samu a příští den jsme dorazili do Milétu.
Sk 20,16: Pavel se totiž rozhodl minout Efez a neztrácet čas v provincii Asii, neboť spěchal, aby byl pokud možno na den letnic v Jeruzalémě.
Sk 20,17: Z Milétu poslal Pavel vzkaz do Efezu a zavolal si starší církve.
Sk 20,18: Když k němu přišli, řekl jim: "Vy víte, jak jsem si u vás počínal celou dobu od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie.
Sk 20,19: Sloužil jsem Pánu s velkou pokorou, v slzách a zkouškách, které mě potkaly pro úklady Židů.
Sk 20,20: Víte, že jsem vám nezamlčel nic, co by vám bylo k prospěchu; všechno jsem vám řekl, když jsem vás učil ve shromáždění i v rodinách.
Sk 20,21: Naléhal jsem na Židy i Řeky a vyzýval je, aby se obrátili k Bohu a uvěřili v našeho Pána, Ježíše Krista.
Sk 20,22: Nyní jdu do Jeruzaléma, protože mě Duch nutí, a nevím, co mě tam potká.
Sk 20,23: Vím jen tolik, že mi Duch svatý město od města ohlašuje, že na mne čekají pouta a utrpení.
Sk 20,24: Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti.
Sk 20,25: Nyní vím, že mě už neuvidí nikdo z vás, k nimž jsem na svých cestách přišel hlásat Boží království.
Sk 20,26: Proto vám v tento den prohlašuji před Bohem, že mou vinou nikdo nezahyne,
Sk 20,27: neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel.
Sk 20,28: Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna.
Sk 20,29: Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.
Sk 20,30: I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu.
Sk 20,31: Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu.
Sk 20,32: Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni.
Sk 20,33: Od nikoho jsem nežádal stříbro, zlato ani oděv.
Sk 20,34: Sami víte, že tyto mé ruce vydělávaly na všechno, co jsem potřeboval já i moji společníci.
Sk 20,35: Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: »Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.«"
Sk 20,36: Po těch slovech si s nimi se všemi klekl a pomodlil se.
Sk 20,37: Všichni se dali do hlasitého pláče, objímali Pavla a líbali ho,
Sk 20,38: dojati nejvíce jeho slovy, že ho už nikdy neuvidí. Pak ho doprovodili k lodi.