Sk 2,1: Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě.
Sk 2,2: Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli.
Sk 2,3: A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden;
Sk 2,4: všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
Sk 2,5: V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě,
Sk 2,6: a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.
Sk 2,7: Byli ohromeni a divili se: "Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje?
Sk 2,8: Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči:
Sk 2,9: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie,
Sk 2,10: Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané,
Sk 2,11: židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!"
Sk 2,12: Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: "Co to má znamenat?"
Sk 2,13: Ale jiní říkali s posměškem: "Jsou opilí!"
Sk 2,14: Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: "Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně:
Sk 2,15: Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí - vždyť je teprve devět hodin ráno.
Sk 2,16: Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele:
Sk 2,17: »A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny.
Sk 2,18: I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat.
Sk 2,19: A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu.
Sk 2,20: Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný;
Sk 2,21: a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.«
Sk 2,22: Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte.
Sk 2,23: Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili.
Sk 2,24: Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.
Sk 2,25: David o něm praví: »Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal;
Sk 2,26: proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději,
Sk 2,27: neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.
Sk 2,28: Dal jsi mi poznat cesty života a blízkost tvé tváře mne naplní radostí.«
Sk 2,29: Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes.
Sk 2,30: Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn;
Sk 2,31: viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach.
Sk 2,32: Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit.
Sk 2,33: Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte.
Sk 2,34: David nevstoupil na nebe, ale sám říká: »Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici,
Sk 2,35: dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.«
Sk 2,36: Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem."