Sk 16,11: Vypluli jsme tedy z Troady a plavili se přímo na ostrov Samothráké a druhého dne do makedonské Neapole.
Sk 16,12: Odtud jsme šli do Filip, které jsou nejvýznamnějším městem té části Makedonie a římskou kolonií. V tomto městě jsme strávili několik dní.
Sk 16,13: V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, protože jsme se domnívali, že tam bude modlitebna; posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly.
Sk 16,14: Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval.
Sk 16,15: Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: "Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty;" a my jsme její naléhavé pozvání přijali.
Sk 16,16: Když jsme šli jednou do modlitebny, potkala nás mladá otrokyně, která měla věšteckého ducha a předpovídáním budoucnosti přinášela svým pánům značný zisk.
Sk 16,17: Chodila za Pavlem a za námi a stále volala: "Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse."
Sk 16,18: A to dělala po mnoho dní. Pavlovi to bylo proti mysli, obrátil se proto na toho ducha a řekl: "Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji, abys z ní vyšel!" A v tu chvíli ji ten zlý duch opustil.
Sk 16,19: Když si její páni uvědomili, že tím přišli o svůj zisk, uchopili Pavla a Silase a vlekli je na náměstí před městskou správu.
Sk 16,20: Tam je předvedli před soudce a řekli: "Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé
Sk 16,21: a rozšiřují zvyky, které my jako Římané nemůžeme uznat, nebo se dokonce podle nich řídit."
Sk 16,22: Také dav se obrátil proti nim a soudcové z nich dali strhat šaty a rozkázali je zbičovat.
Sk 16,23: Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal.
Sk 16,24: On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády.
Sk 16,25: Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali.
Sk 16,26: Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta.
Sk 16,27: Když se žalářník probudil a uviděl, že jsou všechny dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že mu vězňové uprchli.
Sk 16,28: Ale Pavel hlasitě vykřikl: "Nedělej to! Jsme tu všichni!"
Sk 16,29: Tu žalářník rozkázal, aby mu přinesli světlo, vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silasem na kolena.
Sk 16,30: Pak je vyvedl ven a řekl: "Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?"
Sk 16,31: Oni mu řekli: "Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě."
Sk 16,32: A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží.
Sk 16,33: Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít.
Sk 16,34: Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha.
Sk 16,35: Druhého dne ráno poslali soudcové ozbrojenou stráž s rozkazem: "Propusť ty muže!"
Sk 16,36: Žalářník oznámil tento rozkaz Pavlovi: "Soudcové nařídili, abyste byli propuštěni. Od této chvíle jste svobodni a v pokoji odejděte."
Sk 16,37: Ale Pavel řekl: "Nás, římské občany, veřejně a bez soudu zbili a zavřeli do vězení. A teď se nás chtějí ve vší tichosti zbavit? To ne! Ať sem sami přijdou a propustí nás!"
Sk 16,38: Stráž to oznámila soudcům. A ti, když uslyšeli, že Pavel a Silas jsou římští občané,
Sk 16,39: ulekli se a přišli za nimi; omluvili se, vyvedli je z vězení a prosili, aby opustili město.
Sk 16,40: Pavel a Silas vyšli z vězení a šli k Lydii. Tam se shledali s bratřími, povzbudili je a odešli z Filip.