Sk 15,40: Pavel si vybral za spolupracovníka Silase, a když ho bratří poručili milosti Páně, vydal se i on na cestu.
Sk 15,41: Procházel Sýrií a Kilikií a všude posiloval církve.
Sk 16,1: Tak se Pavel dostal také do Derbe a do Lystry. Tam byl jeden učedník jménem Timoteus; jeho matka byla židovka, která uvěřila v Krista, ale jeho otec byl pohan.
Sk 16,2: Bratří v Lystře a v Ikoniu o něm vydávali dobré svědectví,
Sk 16,3: a Pavel ho chtěl vzít s sebou. Z ohledu na tamější židy jej dal obřezat: všichni totiž věděli, že jeho otec byl pohan.
Sk 16,4: Ve všech městech, jimiž procházeli, předávali závazná ustanovení, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě.
Sk 16,5: A tak se církve upevňovaly ve víře a počet bratří rostl každým dnem.
Sk 16,6: Poněvadž jim Duch svatý zabránil zvěstovat Slovo v provincii Asii, procházeli Frygií a krajinou galatskou.
Sk 16,7: Když přišli až k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil.
Sk 16,8: Prošli tedy Mysií a přišli k moři do Troady.
Sk 16,9: Tam měl Pavel v noci vidění: Stanul před ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: "Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!"
Sk 16,10: Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium.
Sk 16,11: Vypluli jsme tedy z Troady a plavili se přímo na ostrov Samothráké a druhého dne do makedonské Neapole.
Sk 16,12: Odtud jsme šli do Filip, které jsou nejvýznamnějším městem té části Makedonie a římskou kolonií. V tomto městě jsme strávili několik dní.
Sk 16,13: V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, protože jsme se domnívali, že tam bude modlitebna; posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly.
Sk 16,14: Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval.
Sk 16,15: Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: "Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty;" a my jsme její naléhavé pozvání přijali.
Sk 16,16: Když jsme šli jednou do modlitebny, potkala nás mladá otrokyně, která měla věšteckého ducha a předpovídáním budoucnosti přinášela svým pánům značný zisk.
Sk 16,17: Chodila za Pavlem a za námi a stále volala: "Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse."
Sk 16,18: A to dělala po mnoho dní. Pavlovi to bylo proti mysli, obrátil se proto na toho ducha a řekl: "Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji, abys z ní vyšel!" A v tu chvíli ji ten zlý duch opustil.
Sk 16,19: Když si její páni uvědomili, že tím přišli o svůj zisk, uchopili Pavla a Silase a vlekli je na náměstí před městskou správu.
Sk 16,20: Tam je předvedli před soudce a řekli: "Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé
Sk 16,21: a rozšiřují zvyky, které my jako Římané nemůžeme uznat, nebo se dokonce podle nich řídit."
Sk 16,22: Také dav se obrátil proti nim a soudcové z nich dali strhat šaty a rozkázali je zbičovat.
Sk 16,23: Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal.
Sk 16,24: On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády.
Sk 16,25: Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali.
Sk 16,26: Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta.
Sk 16,27: Když se žalářník probudil a uviděl, že jsou všechny dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že mu vězňové uprchli.
Sk 16,28: Ale Pavel hlasitě vykřikl: "Nedělej to! Jsme tu všichni!"
Sk 16,29: Tu žalářník rozkázal, aby mu přinesli světlo, vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silasem na kolena.
Sk 16,30: Pak je vyvedl ven a řekl: "Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?"
Sk 16,31: Oni mu řekli: "Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě."
Sk 16,32: A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží.
Sk 16,33: Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít.
Sk 16,34: Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha.
Sk 16,35: Druhého dne ráno poslali soudcové ozbrojenou stráž s rozkazem: "Propusť ty muže!"
Sk 16,36: Žalářník oznámil tento rozkaz Pavlovi: "Soudcové nařídili, abyste byli propuštěni. Od této chvíle jste svobodni a v pokoji odejděte."
Sk 16,37: Ale Pavel řekl: "Nás, římské občany, veřejně a bez soudu zbili a zavřeli do vězení. A teď se nás chtějí ve vší tichosti zbavit? To ne! Ať sem sami přijdou a propustí nás!"
Sk 16,38: Stráž to oznámila soudcům. A ti, když uslyšeli, že Pavel a Silas jsou římští občané,
Sk 16,39: ulekli se a přišli za nimi; omluvili se, vyvedli je z vězení a prosili, aby opustili město.
Sk 16,40: Pavel a Silas vyšli z vězení a šli k Lydii. Tam se shledali s bratřími, povzbudili je a odešli z Filip.
Sk 17,1: Dali se cestou, která vede přes města Amfipolis a Apollonii a přišli do Tesaloniky, kde měli Židé synagógu.
Sk 17,2: Pavel jako obvykle přišel do jejich shromáždění a po tři soboty k nim mluvil,
Sk 17,3: vykládal Písmo a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých. "A ten Mesiáš," řekl Pavel, "je Ježíš, kterého já vám zvěstuji."
Sk 17,4: Někteří z nich se tím dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, také velmi mnoho Řeků, kteří už ctili jediného Boha, a nemálo žen z významných rodin.
Sk 17,5: To však naplnilo Židy hněvem a závistí. S pomocí několika ničemných lidí z ulice vyvolali srocení davu a tak pobouřili celé město. Pak napadli Jásonův dům a chtěli Pavla a Silase postavit před shromáždění.
Sk 17,6: Když je nenalezli, vlekli Jásona a několik bratří k představeným města a křičeli: "Ti, kteří pobouřili celý svět, přišli i k nám, a Jáson je přijal do svého domu!
Sk 17,7: Ti všichni porušují císařova nařízení, protože tvrdí, že pravým králem je Ježíš."
Sk 17,8: Tato slova poděsila všechen lid i představené města,
Sk 17,9: ale když Jáson a ostatní zaplatili záruku, byli propuštěni.
Sk 17,10: A hned té noci vypravili bratří Pavla a Silase do Beroje. Když tam přišli, odebrali se do židovské synagógy.
Sk 17,11: Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel.
Sk 17,12: A tak mnozí z nich uvěřili a s nimi nemálo Řeků, vznešených žen i mužů.
Sk 17,13: Jakmile se však Židé v Tesalonice dověděli, že Pavel káže slovo Boží i v Beroji, vypravili se tam a začali podněcovat a pobuřovat lidi.
Sk 17,14: Tu bratří hned vypravili Pavla z Beroje směrem k moři, ale Silas a Timoteus ve městě zůstali.
Sk 17,15: Ti, kteří Pavla doprovázeli, šli s ním až do Athén a odtud se vrátili s jeho vzkazem, aby k němu Silas a Timoteus co nejdříve přišli.
Sk 17,16: Zatím na ně Pavel v Athénách čekal; když shledal, kolik modlářství je v tom městě, velmi ho to znepokojovalo.
Sk 17,17: Proto mluvil v synagóze se židy a s pohany, kteří uvěřili v jediného Boha; a každý den hovořil i na náměstí s lidmi, kteří tam právě byli.
Sk 17,18: Rozmlouvali s ním i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni se ptali: "Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?" Druzí říkali: "Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva." Tak soudili, protože Pavel kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání.
Sk 17,19: Pak ho vzali s sebou, dovedli na Areopag a tam mu položili otázku: "Rádi bychom se dověděli, jaké je to tvé nové učení, které šíříš.
Sk 17,20: Vždyť to, co nám vykládáš, zní velice podivně. Chceme se tedy dovědět, co to je."
Sk 17,21: Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývají, ničemu totiž nevěnují tolik času jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového.
Sk 17,22: Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a promluvil: "Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví.
Sk 17,23: Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: »Neznámému bohu.« Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji:
Sk 17,24: Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli,
Sk 17,25: ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní.
Sk 17,26: On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel.
Sk 17,27: Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko.
Sk 17,28: »Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme,« jak to říkají i někteří z vašich básníků: »Vždyť jsme jeho děti.«
Sk 17,29: Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem.
Sk 17,30: Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu.
Sk 17,31: Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."
Sk 17,32: Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: "Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy."
Sk 17,33: A tak Pavel od nich odešel.
Sk 17,34: Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.
Sk 18,1: Potom odešel Pavel z Athén a přišel do Korintu.
Sk 18,2: Tam se setkal s jedním Židem, který se jmenoval Akvila a pocházel z Pontu. Nedávno přišel se svou manželkou Priscillou z Itálie, protože císař Klaudius vydal rozkaz, aby všichni Židé opustili Řím. Pavel se s nimi sblížil,
Sk 18,3: zůstal u nich a pracoval s nimi, poněvadž měli stejné řemeslo - dělali stany.
Sk 18,4: Každou sobotu mluvil v synagóze a snažil se získat židy i pohany.
Sk 18,5: A když přišli z Makedonie Silas a Timoteus, věnoval se Pavel zcela kázání a dokazoval židům, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš.
Sk 18,6: Židé se však proti Pavlovi postavili a rouhali se. Proto setřásl prach ze svého roucha a řekl: "Vy sami jste odpovědni za svou záhubu. Já jsem vůči vám bez viny a od této chvíle se obrátím k pohanům."
Sk 18,7: Odešel ze synagógy a působil v sousedním domě Tita Justa, pohana, který uvěřil v Hospodina.
Sk 18,8: Představený synagógy Krispus a všichni, kteří byli v jeho domě, uvěřili Pánu; také mnozí z Korinťanů, kteří Pavla poslouchali, uvěřili a dali se pokřtít.
Sk 18,9: Jedné noci měl Pavel vidění, v němž mu Pán řekl: "Neboj se! Mluv a nemlč,
Sk 18,10: protože já jsem s tebou a nikdo ti neublíží. Mnozí v tomto městě patří k mému lidu."
Sk 18,11: A tak tam Pavel zůstal jeden a půl roku a učil je Božímu slovu.
Sk 18,12: Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, vystoupili Židé společně proti Pavlovi, přivedli ho na soud
Sk 18,13: a takto ho obžalovali: "Tento člověk přemlouvá lidi, aby uctívali Boha v rozporu se zákonem."
Sk 18,14: Když se už Pavel chtěl hájit, řekl Gallio Židům: "Kdyby šlo o nějaký přečin nebo dokonce zločin, náležitě bych vás, Židé, vyslechl.
Sk 18,15: Poněvadž se to však týká sporů o slova či nějaká jména a váš vlastní zákon, vyřiďte si to sami mezi sebou. Tím se já jako soudce zabývat nebudu."
Sk 18,16: A dal rozkaz, aby je vyvedli ze soudní síně.
Sk 18,17: Tu se všichni chopili představeného synagógy Sosthena a bili ho přímo před zraky soudce; ale Gallio tomu nevěnoval pozornost.
Sk 18,18: Pavel zůstal v Korintu ještě mnoho dní, pak se s bratřími rozloučil a odplul s Priscillou a jejím mužem Akvilou do Sýrie. Protože učinil slib, dal si v Kenchrejích ostříhat vlasy.
Sk 18,19: Dostali se do Efezu, kde oba manželé už zůstali. Pavel tam šel do synagógy a hovořil se Židy.
Sk 18,20: Ačkoli ho žádali, aby s nimi zůstal delší dobu, on jejich pozvání nepřijal, rozloučil se s nimi a řekl:
Sk 18,21: "Já se k vám vrátím, bude-li Bůh chtít." Pak odplul z Efezu
Sk 18,22: do Cesareje a odtud se vydal do Jeruzaléma, aby pozdravil církev. Potom odešel do Syrské Antiochie.