Sk 13,1: V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé: Barnabáš, Simeon, zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahem, který býval druhem tetrarchy Heroda, a Saul.
Sk 13,2: Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: "Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal."
Sk 13,3: A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu.
Sk 13,4: Posláni tedy Duchem svatým, odešli Barnabáš a Saul do Seleukie a odtud se plavili na Kypr.
Sk 13,5: Když dopluli do Salaminy, zvěstovali tu slovo Boží v židovských synagógách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka.
Sk 13,6: Pak prošli celým ostrovem až do Páfu. Tam se setkali s jakýmsi židovským kouzelníkem, který se vydával za proroka; říkali mu Barjezus.
Sk 13,7: Byl u dvora místodržitele Sergia Paula, muže vzdělaného. Ten k sobě povolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo.
Sk 13,8: Ale Elymas, ten kouzelník - tak se totiž vykládá jeho jméno - vystoupil proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry.
Sk 13,9: V tu chvíli Saul, kterému říkali také Pavel, byl naplněn Duchem svatým, upřel na Elymase zrak a řekl:
Sk 13,10: "Ty svůdce všeho schopný, synu ďáblův, nepříteli Boží spravedlnosti, kdy už přestaneš podvracet přímé cesty Páně?
Sk 13,11: Nyní na tebe dopadne Boží trest: Oslepneš a neuzříš sluneční světlo, dokud se nad tebou Bůh neslituje." Tu Elymase náhle obestřela mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.
Sk 13,12: Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln údivu nad učením Páně.
Sk 13,13: Z Páfu se Pavel se svými průvodci plavil do Perge v Pamfylii. Ale Jan se od nich oddělil a vrátil se do Jeruzaléma.
Sk 13,14: Přes Perge šli dál do Pisidské Antiochie. Když nastala sobota, vešli do synagógy a posadili se.
Sk 13,15: Po čtení ze Zákona a Proroků vybídli je představení synagógy: "Bratří, máte-li slovo povzbuzení, promluvte k lidu."
Sk 13,16: Tu povstal Pavel, pokynul rukou a řekl: "Muži izraelští a s nimi vy, kteří ctíte jediného Boha, slyšte mne!
Sk 13,17: Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše praotce, učinil z nich za jejich pobytu v Egyptě silný národ a vyvedl je odtud svou velkou mocí.
Sk 13,18: Celých čtyřicet let trpělivě snášel jejich chování na poušti,
Sk 13,19: a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal ji v úděl svému lidu.
Sk 13,20: To trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuela.
Sk 13,21: Pak chtěli krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, z pokolení Benjamínova, který jim vládl čtyřicet let.
Sk 13,22: Ale zbavil ho moci a povolal jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: »V Davidovi, synu Isajovu, jsem nalezl muže, jakého jsem měl na mysli. On splní vše, co chci.«
Sk 13,23: A z Davidova potomstva dal Bůh Izraeli podle svého slibu Spasitele Ježíše.
Sk 13,24: Před jeho vystoupením kázal Jan všemu izraelskému lidu, aby se odvrátili od svých hříchů a dali se pokřtít.
Sk 13,25: Když Jan končil své poslání, řekl: »Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Za mnou přichází někdo, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek na jeho nohou.«
Sk 13,26: Bratří z rodu Abrahamova i vy, kteří s nimi ctíte jediného Boha, nám bylo posláno toto slovo spásy.
Sk 13,27: Ale obyvatelé Jeruzaléma a jejich vůdcové Spasitele nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova proroků, která se čtou každou sobotu.
Sk 13,28: Ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, vymohli si na Pilátovi, aby ho dal popravit.
Sk 13,29: Když udělali všechno přesně tak, jak to bylo o něm v Písmu napsáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu.
Sk 13,30: Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých
Sk 13,31: a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem.
Sk 13,32: My vám přinášíme radostnou zprávu, že slib, daný našim praotcům,
Sk 13,33: splnil Bůh nám, jejich dětem, a vzkřísil Ježíše; vždyť je o něm psáno v druhém Žalmu: »Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.«
Sk 13,34: To, že jej vzkřísí z mrtvých, takže se už nepromění v prach, slíbil těmito slovy: »Věrně vám splním zaslíbení, která jsem dal Davidovi.«
Sk 13,35: A pak na jiném místě říká: »Nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.«
Sk 13,36: David sloužil Bohu za svého života, potom podle jeho vůle zemřel, byl uložen k svým předkům a rozpadl se v prach.
Sk 13,37: Ten však, kterého Bůh vzkřísil, se neobrátil v prach.
Sk 13,38: Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon.
Sk 13,39: Ale v něm je ospravedlněn každý, kdo věří.
Sk 13,40: Střezte se proto, aby vás nepostihlo, o čem se mluví v Prorocích:
Sk 13,41: »Vy, kteří mnou pohrdáte, otevřete oči, zděste se a dejte se na útěk, protože já učiním ve vašich dnech něco, čemu nikdy neuvěříte, když vám to bude někdo vypravovat.«"
Sk 13,42: Když Pavel a Barnabáš vycházeli ze synagógy, všichni je prosili, aby k nim o tom všem znovu promluvili příští sobotu.
Sk 13,43: Shromáždění se rozcházelo a mnoho židů i obrácených pohanů, kteří ctili jediného Boha, doprovázelo Pavla a Barnabáše; ti s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby se drželi Boží milosti.
Sk 13,44: Příští sobotu přišlo skoro celé město slyšet Boží slovo.
Sk 13,45: Když židé viděli tolik lidí, naplnila je závist a začali Pavlovým slovům odporovat a rouhat se.
Sk 13,46: Ale Pavel a Barnabáš směle prohlásili: "Vám židům mělo být slovo Boží zvěstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům.
Sk 13,47: Vždyť Pán nám přikázal: »Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země.«"
Sk 13,48: Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili.
Sk 13,49: A slovo Páně se šířilo po celé krajině.
Sk 13,50: Ale židé pobouřili vznešené ženy, které také ctily jediného Boha, pobouřili i přední muže toho města, podnítili tím proti Pavlovi a Barnabášovi nepřátelství a vyhnali je ze svého kraje.
Sk 13,51: Oni na svědectví proti nim setřásli prach s nohou a odešli do Ikonia.
Sk 13,52: Ale učedníci byli naplněni radostí a Duchem svatým.