Př 7,1: Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru.
Př 7,2: Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka.
Př 7,3: Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce.
Př 7,4: Moudrosti řekni: "Jsi moje sestra," rozumnost nazvi svou příbuznou,
Př 7,5: aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.
Př 7,6: Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu
Př 7,7: a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum.
Př 7,8: Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu
Př 7,9: na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.
Př 7,10: A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.
Př 7,11: Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání.
Př 7,12: Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.
Př 7,13: Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne:
Př 7,14: "Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby.
Př 7,15: Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.
Př 7,16: Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla.
Př 7,17: Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.
Př 7,18: Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním.
Př 7,19: Muž není doma, odešel na dalekou cestu.
Př 7,20: Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku."
Př 7,21: Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla.
Př 7,22: Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání,
Př 7,23: než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.
Př 7,24: Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst.
Př 7,25: Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.
Př 7,26: Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni.
Př 7,27: Její dům - toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.