Př 10,1: Přísloví Šalomounova. Syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý působí žal matce.
Př 10,2: Neprávem nabyté poklady neprospějí, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
Př 10,3: Hospodin nedopustí, aby hladověl spravedlivý, kdežto choutkám svévolníků činí přítrž.
Př 10,4: Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí.
Př 10,5: Kdo v létě sklízí, je syn prozíravý, kdo prospí žně, je pro ostudu.
Př 10,6: Mnohé požehnání spočine na hlavě spravedlivého, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
Př 10,7: Památka spravedlivého bude k požehnání, kdežto jméno svévolníků zpráchniví.
Př 10,8: Kdo je moudrého srdce, přijímá příkazy, kdežto kdo je pošetilých rtů, ten padne.
Př 10,9: Kdo žije bezúhonně, žije bezpečně, kdežto kdo chodí křivolakými cestami, bude odhalen.
Př 10,10: Kdo mrká okem, působí trápení, a kdo je pošetilých rtů, ten padne.
Př 10,11: Ústa spravedlivého jsou zdrojem života, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
Př 10,12: Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení.
Př 10,13: Na rtech rozumného se nalézá moudrost, kdežto hůl dopadne na hřbet toho, kdo je bez rozumu.
Př 10,14: Moudří uchovávají poznání, kdežto ústa pošetilce přinášejí zkázu.
Př 10,15: Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, chudoba nuzných je jejich zkázou.
Př 10,16: Výdělek spravedlivého slouží k životu, výtěžek svévolníkův k hříchu.
Př 10,17: Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí.
Př 10,18: Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák.
Př 10,19: Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.
Př 10,20: Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic.
Př 10,21: Rty spravedlivého připravují pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozumu.
Př 10,22: Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší.
Př 10,23: Radostnou hrou je pro hlupáka mrzké jednání, kdežto pro rozumného muže moudrost.
Př 10,24: Čeho se leká svévolník, to na něj přijde, kdežto touha spravedlivých se splní.
Př 10,25: Když se přižene vichřice, je po svévolníkovi, kdežto spravedlivý má základ věčný.
Př 10,26: Jako ocet zubům a kouř očím, tak je lenoch těm, kteří ho posílají.
Př 10,27: Bázeň před Hospodinem přidává dnů, kdežto svévolníkům se léta zkrátí.
Př 10,28: Očekávání spravedlivých je radostné, kdežto naděje svévolníků přijde vniveč.
Př 10,29: Cesta Hospodinova je záštitou bezúhonnému, kdežto zkázou pro ty, kdo páchají ničemnosti.
Př 10,30: Spravedlivý se nikdy nezhroutí, kdežto svévolníci zemi nezabydlí.
Př 10,31: Ústa spravedlivého plodí moudrost, kdežto jazyk proradný bude vyťat.
Př 10,32: Rty spravedlivého vědí, v čem má Bůh zalíbení, kdežto ústa svévolníků znají jen proradnost.
Př 11,1: Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení.
Př 11,2: Za zpupností přichází hanba, kdežto s umírněnými je moudrost.
Př 11,3: Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost.
Př 11,4: V den prchlivosti neprospěje majetek, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
Př 11,5: Spravedlnost napřimuje bezúhonnému cestu, kdežto svévolník svou svévolí padne.
Př 11,6: Spravedlnost přímé vysvobodí, kdežto věrolomní se lapí do svých choutek.
Př 11,7: Když zemře člověk svévolný, naděje přijde vniveč, vniveč přijde očekávání ničemníků.
Př 11,8: Spravedlivý bývá zachován, je-li v soužení, kdežto svévolník se dostane na jeho místo.
Př 11,9: Rouhač ústy uvádí druha do zkázy, kdežto spravedliví budou zachováni věděním.
Př 11,10: Když je dobře spravedlivým, město jásá, když zhynou svévolníci, plesá.
Př 11,11: Žehnáním přímých se město pozvedá, kdežto ústy svévolníků se boří.
Př 11,12: Kdo je bez rozumu, pohrdá svým druhem, kdežto muž rozumný mlčí.
Př 11,13: Utrhač, kudy chodí, roznáší důvěrnosti, kdežto kdo je duchem věrný, ukryje to.
Př 11,14: Pro nerozvážné vedení padá lid, kdežto v množství rádců je záchrana.
Př 11,15: Velmi zle dopadne ten, kdo se zaručil za cizího, kdežto kdo zaručování nenávidí, je v bezpečí.
Př 11,16: Ušlechtilá žena se drží cti, kdežto ukrutníci se drží bohatství.
Př 11,17: Muž milosrdný činí dobře i sám sobě, kdežto nelítostný drásá i vlastní tělo.
Př 11,18: Svévolníka výdělek z jeho práce zklame, kdežto kdo rozsévá spravedlnost, má mzdu jistou.
Př 11,19: Tak spravedlnost vede k životu, kdežto kdo se žene za zlem, spěje k smrti.
Př 11,20: Hospodin má v ohavnosti lidi falešného srdce, kdežto zalíbení má v těch, jejichž cesta je bezúhonná.
Př 11,21: Zlý zaručeně nezůstane bez trestu, kdežto potomstvo spravedlivých bude ušetřeno.
Př 11,22: Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.
Př 11,23: Touhou spravedlivých je jen dobro, kdežto nadějí svévolníků je prosadit se zuřivostí.
Př 11,24: Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek.
Př 11,25: Duše štědrá bude nasycena tukem, a kdo občerstvuje, bude též občerstven.
Př 11,26: Na toho, kdo zadržuje obilí, láteří národ, kdežto žehnání se snáší na hlavu toho, kdo je prodává.
Př 11,27: Kdo usilovně hledá dobro, hledá Boží zalíbení, kdežto kdo se pídí po zlu, toho zlo postihne.
Př 11,28: Kdo doufá ve své bohatství, padne, kdežto spravedliví budou rašit jako listí.
Př 11,29: Kdo rozvrací svůj dům, zdědí vítr, a pošetilec bude otrokem toho, kdo je moudrého srdce.
Př 11,30: Ovoce spravedlivého je jako strom života, a kdo se ujímá duší, je moudrý.
Př 11,31: Hle, spravedlivý dochází na zemi odplaty, tím spíše svévolník a hříšník.
Př 12,1: Kdo miluje napomenutí, miluje poznání, kdežto kdo domluvy nenávidí, je tupec.
Př 12,2: Dobrý dochází u Hospodina zalíbení, kdežto pleticháře prohlašuje Hospodin za svévolníka.
Př 12,3: Svévolí se nikdo nezajistí, kořen spravedlivých se nezviklá.
Př 12,4: Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech.
Př 12,5: Spravedliví přemýšlejí o právu, svévolníci rozvažují o lsti.
Př 12,6: Slova svévolníků jsou vražedné úklady, kdežto přímé jejich ústa vysvobodí.
Př 12,7: Svévolníci budou podvráceni a nebudou již, kdežto dům spravedlivých obstojí.
Př 12,8: Muž bude chválen pro svá prozíravá ústa, kdežto ten, kdo má zvrácené srdce, upadne v pohrdání.
Př 12,9: Lépe je být zlehčován a mít otroka, než pokládat se za slavného a nemít chleba.
Př 12,10: Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné.
Př 12,11: Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nemá rozum.
Př 12,12: Svévolník dychtivě loví kdejaké zlo, kdežto kořen spravedlivých vydává dobro.
Př 12,13: Zlovolník se chytí do přestupků svých rtů, kdežto spravedlivý vyvázne ze soužení.
Př 12,14: Ovocem svých úst se každý dobře nasytí, skutek rukou se člověku vrátí.
Př 12,15: Pošetilci zdá se, že je jeho cesta přímá, kdežto kdo poslouchá rady, je moudrý.
Př 12,16: U pošetilce se jeho hoře pozná týž den, kdežto chytrý přikryje hanbu.
Př 12,17: Kdo šíří pravdu, hlásá spravedlnost, kdežto křivý svědek lest.
Př 12,18: Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí.
Př 12,19: Pravdivé rty se zajistí navždy, kdežto jazyk zrádný na okamžik.
Př 12,20: Lest mají v srdci ti, kdo osnují zlo, kdežto radost ti, kdo radí ku pokoji.
Př 12,21: Žádná ničemnost nezasáhne spravedlivého, kdežto svévolníci okusí zlého vrchovatě.
Př 12,22: Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.
Př 12,23: Chytrý člověk poznání skrývá, kdežto srdce hlupáků pošetilosti provolává.
Př 12,24: Ruka pilných bude vládnout, kdežto zahálka vede do poroby.
Př 12,25: Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost.
Př 12,26: Spravedlivý prozkoumává svému příteli cestu, kdežto svévolníky jejich cesta zavede.
Př 12,27: Zahálčivý nebude si péci úlovek, kdežto vzácným jměním pro člověka je píle.
Př 12,28: Na stezce spravedlnosti je život, tato cesta nesměřuje k smrti.
Př 13,1: Syn otcovským káráním zmoudří, kdežto posměvač pohrůžky neposlouchá.
Př 13,2: Ovoce svých úst se každý dobře nají, duše věrolomných okusí násilí.
Př 13,3: Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza.
Př 13,4: Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem.
Př 13,5: Spravedlivý nenávidí jakýkoli klam, kdežto svévolník vzbuzuje nelibost a hnus.
Př 13,6: Spravedlnost chrání toho, kdo žije bezúhonně, kdežto svévole vyvrací hříšníka.
Př 13,7: Leckdo se vydává za bohatého, ačkoli nic nemá, někdo se vydává za chudého, a má velké jmění.
Př 13,8: Bohatstvím se člověk může vyplatit, kdežto chudý vyhrožování neslýchá.
Př 13,9: Světlo spravedlivých radostně září, kdežto svévolníkům svítilna hasne.
Př 13,10: Ze zpupnosti vzniká jen hádka, kdežto u těch, kdo si dají poradit, je moudrost.
Př 13,11: Jmění snadno nabyté se zmenšuje, kdežto kdo shromažďuje vlastní prací, tomu přibývá.
Př 13,12: Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života.
Př 13,13: Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby, kdežto kdo se bojí přikázání, dochází odplaty.
Př 13,14: Učení moudrého je zdrojem života, pomůže uniknout léčkám smrti.
Př 13,15: Prozíravost zjednává přízeň, kdežto věrolomní vytrvávají na své cestě.
Př 13,16: Kdo je chytrý, počíná si podle poznání, kdežto hlupák roztrušuje pošetilost.
Př 13,17: Svévolný posel propadne zkáze, kdežto věrný vyslanec přináší zdraví.
Př 13,18: Chudoba a hanba stihnou toho, kdo se vyhýbá trestu, kdežto kdo dbá na domluvu, bude vážený.
Př 13,19: Když se naplní touha, je sladko v duši, kdežto hlupákům se hnusí odvrátit se od zlého.
Př 13,20: Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle.
Př 13,21: Hříšníky stíhá zlo, kdežto spravedlivým je odplatou dobro.
Př 13,22: Dobrý zanechá dědictví vnukům, kdežto jmění hříšníka bývá uchováno pro spravedlivého.
Př 13,23: Úhor dává chudým mnoho pokrmu, ale bývá ničen bezprávím.
Př 13,24: Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.
Př 13,25: Spravedlivý se nají dosyta, kdežto břicho svévolníků trpí nedostatkem.
Př 14,1: Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří.
Př 14,2: Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti.
Př 14,3: Z úst pošetilce vyrůstá povýšenost, kdežto moudré jejich rty střeží.
Př 14,4: Kde není skot, je čistý žlab, kdežto hojná úroda bývá, kde jsou silní býci.
Př 14,5: Spolehlivý svědek nelže, kdežto křivý svědek šíří lži.
Př 14,6: Posměvač hledá moudrost, ale marně, kdežto rozumný má poznání usnadněné.
Př 14,7: Jdi z cesty muži hloupému, neboť na jeho rtech poznání nenalezneš.
Př 14,8: Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti.
Př 14,9: Oběť za vinu je pošetilcům směšná, kdežto u přímých nalézá zalíbení.
Př 14,10: Jen srdce zná hořkost vlastní duše, ani do jeho radosti se nikdo cizí nemůže vmísit.
Př 14,11: Dům svévolníků bude vyhlazen, kdežto stánek přímých bude vzkvétat.
Př 14,12: Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.
Př 14,13: Také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal.
Př 14,14: Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno.
Př 14,15: Prostoduchý kdečemu důvěřuje, kdežto chytrý promýšlí své kroky.
Př 14,16: Moudrý se bojí a odvrací se od zlého, kdežto hlupák se vypíná a cítí se v bezpečí.
Př 14,17: Nedočkavý se dopouští pošetilosti a pletichář je nenáviděn.
Př 14,18: Prostoduší dědí pošetilost, kdežto chytří jsou korunováni poznáním.
Př 14,19: Zlí se skloní před dobrými a svévolníci u bran spravedlivého.
Př 14,20: Chudého nemá rád ani jeho druh, kdežto mnoho je těch, kdo milují bohatého.
Př 14,21: Kdo pohrdá svým druhem, hřeší, kdežto blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými.
Př 14,22: Což nebloudí ti, kdo osnují zlé věci? Kdežto milosrdenství a věrnost provází ty, kdo chystají dobro.
Př 14,23: Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku.
Př 14,24: Korunou moudrých je jejich bohatství, ale pošetilost hlupáků zůstává pošetilostí.
Př 14,25: Pravdivý svědek druhé vysvobodí, kdežto lstivý šíří lži.
Př 14,26: V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny.
Př 14,27: Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti.
Př 14,28: V množství lidu spočívá důstojnost krále, kdežto úbytek národa je zkáza pro vládce.
Př 14,29: Shovívavý oplývá rozumností, kdežto ukvapený vystavuje na odiv pošetilost.
Př 14,30: Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer.
Př 14,31: Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil, kdežto ctí ho ten, kdo se nad ubožákem slitovává.
Př 14,32: Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti.
Př 14,33: V srdci rozumného spočívá moudrost, kdežto co je v nitru hlupáků, se pozná.
Př 14,34: Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu.
Př 14,35: Král má zalíbení v prozíravém služebníku, kdežto jeho prchlivost dolehne na toho, kdo jedná ostudně.
Př 15,1: Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu.
Př 15,2: Jazyk moudrých přináší dobré poznání, kdežto ústa hlupáků chrlí pošetilost.
Př 15,3: Oči Hospodinovy jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré.
Př 15,4: Mírný jazyk je stromem života, kdežto pokřivený rozkládá ducha.
Př 15,5: Pošetilec znevažuje otcovské kárání, kdežto kdo na domluvy dbá, jedná chytře.
Př 15,6: Dům spravedlivého je rozsáhlou klenotnicí, kdežto z výtěžku svévolníkova vzejde rozvrat.
Př 15,7: Rty moudrých rozsívají poznání, ale ne tak srdce hlupáků.
Př 15,8: Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení.
Př 15,9: Hospodinu je ohavností cesta svévolníka, ale miluje toho, kdo následuje spravedlnost.
Př 15,10: Tvrdý trest postihne toho, kdo opouští stezku, kdo domluvy nenávidí, zemře.
Př 15,11: I podsvětí, říše zkázy, je na očích Hospodinu, tím spíše srdce synů lidských.
Př 15,12: Posměvač nemiluje toho, kdo mu domlouvá, k moudrým nechodí.
Př 15,13: Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha.
Př 15,14: Rozumné srdce hledá poznání, kdežto ústa hlupáků se honí za pošetilostí.
Př 15,15: Všechny dny utištěného jsou zlé, kdežto kdo je dobré mysli, má hody každodenně.
Př 15,16: Je lépe mít málo a bát se Hospodina, než mít velký poklad a s ním neklid.
Př 15,17: Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.
Př 15,18: Vznětlivý muž rozněcuje sváry, kdežto shovívavý spory uklidňuje.
Př 15,19: Cesta lenocha je zarostlá trním, kdežto stezka přímých je upravená.
Př 15,20: Syn moudrý dělá radost otci, kdežto člověk hloupý pohrdá svou matkou.
Př 15,21: Z pošetilosti se raduje, kdo nemá rozum, kdežto rozumný muž chodí přímo.
Př 15,22: Plány selžou bez společné porady, kdežto při množství rádců se uskuteční.
Př 15,23: Člověk má radost, když může dát odpověď, jak je dobré slovo v pravý čas!
Př 15,24: Stezka života vede prozíravého vzhůru, aby unikl podsvětí dole.
Př 15,25: Hospodin strhne dům pyšných, kdežto mezníky vdovy vytyčuje.
Př 15,26: Zlé plány jsou Hospodinu ohavností, kdežto vlídná řeč je čistá.
Př 15,27: Kdo se žene za ziskem, rozvrací svůj dům, kdežto kdo o dary nestojí, bude živ.
Př 15,28: Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět, kdežto ústa svévolníků chrlí samou zlobu.
Př 15,29: Hospodin je daleko od svévolníků, kdežto modlitbu spravedlivých vyslýchá.
Př 15,30: Zářivý pohled vlévá do srdce radost, dobrá zpráva vzpružuje kosti.
Př 15,31: Ucho, které poslouchá životodárné domluvy, bude přebývat mezi moudrými.
Př 15,32: Kdo se vyhýbá trestu, neváží si vlastního života, kdežto kdo domluvy poslouchá, získává rozum.
Př 15,33: Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti, slávu předchází pokora.
Př 16,1: Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk.
Př 16,2: Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin.
Př 16,3: Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.
Př 16,4: Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.
Př 16,5: Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu.
Př 16,6: Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění a bázeň před Hospodinem odvrací od zlého.
Př 16,7: Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele.
Př 16,8: Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím.
Př 16,9: Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.
Př 16,10: Na rtech králových je božský výrok, při soudu se jeho ústa nezpronevěří.
Př 16,11: Vahadla i správné misky patří Hospodinu, všechna závaží jsou jeho dílem.
Př 16,12: Králům se hnusí svévolně jednat, vždyť spravedlnost upevňuje trůn.
Př 16,13: Králové mají zalíbení ve spravedlivých rtech, a toho, kdo mluví přímo, milují.
Př 16,14: Královo rozhořčení je poselstvo smrti, ale moudrý muž je usmíří.
Př 16,15: V jasné tváři králově je život, jeho přízeň je jak oblak s jarním deštěm.
Př 16,16: Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro.
Př 16,17: Přímí se na své dráze odvracejí od zlého; střeží svůj život, kdo hlídá svou cestu.
Př 16,18: Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí.
Př 16,19: Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými.
Př 16,20: Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro, blaze tomu, kdo doufá v Hospodina.
Př 16,21: Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným; lahodná řeč přidává znalostí.
Př 16,22: Prozíravost je zdrojem života těm, kdo ji mají, ale kárat pošetilce je pošetilost.
Př 16,23: Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost a na jeho rty přidává znalosti.
Př 16,24: Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem.
Př 16,25: Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.
Př 16,26: Ten, kdo se plahočí, plahočí se pro sebe, popohánějí ho vlastní ústa.
Př 16,27: Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň.
Př 16,28: Proradný člověk vyvolává sváry a klevetník rozlučuje důvěrné přátele.
Př 16,29: Násilník svého bližního láká a svádí ho na nedobrou cestu.
Př 16,30: Kdo přimhuřuje oči, myslí na proradnost, kdo svírá rty, už dokonal zlo.
Př 16,31: Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti.
Př 16,32: Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.
Př 16,33: Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina.
Př 17,1: Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory.
Př 17,2: Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu, a mezi bratry mu připadne dědictví.
Př 17,3: Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává.
Př 17,4: Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům, klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku.
Př 17,5: Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.
Př 17,6: Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové.
Př 17,7: Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé.
Př 17,8: Jako vzácný kámen je úplatek v očích dárce, kamkoli se obrátí, má úspěch.
Př 17,9: Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení, ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele.
Př 17,10: Pohrůžka zapůsobí na rozumného víc než na hlupáka sto ran.
Př 17,11: Jen o vzpouru usiluje zlý, ale bude proti němu vyslán nelítostný posel.
Př 17,12: Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí.
Př 17,13: Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu.
Př 17,14: Protrhne vodní hráz, kdo začne svár, přestaň dřív, než propukne spor.
Př 17,15: Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností.
Př 17,16: K čemu peníze v rukou hlupáka? Chce koupit moudrost? Vždyť nemá rozum!
Př 17,17: V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.
Př 17,18: Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje.
Př 17,19: Má rád přestoupení, kdo má rád hádky, kdo si zvyšuje vchod, říká si o zkázu.
Př 17,20: Kdo má falešné srdce, nenajde dobro, kdo má proradný jazyk, upadne do zla.
Př 17,21: Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil, otec blouda nemůže mít radost.
Př 17,22: Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.
Př 17,23: Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva.
Př 17,24: Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po končinách země.
Př 17,25: Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost.
Př 17,26: Pokutovat spravedlivého není dobré, natož urozené bít pro přímost.
Př 17,27: Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk.
Př 17,28: I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.
Př 18,1: Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých, pohotově rozpoutává sváry.
Př 18,2: Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce.
Př 18,3: Kam vejde svévolník, vchází opovržení a potupa s hanbou.
Př 18,4: Hluboké vody jsou slova z úst muže, potok plný vody, zdroj moudrosti.
Př 18,5: Není dobré nadržovat svévolníkovi a odstrčit na soudu spravedlivého.
Př 18,6: Hlupáka zavedou jeho rty do sporu, jeho ústa volají po výprasku.
Př 18,7: Ústa přinesou hlupákovi zkázu, jeho rty jsou léčkou jeho duši.
Př 18,8: Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
Př 18,9: Ten, kdo při své práci otálí, je bratrem zhoubce.
Př 18,10: Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu.
Př 18,11: Pevnou tvrzí je boháčovi jeho majetek, jeví se mu jako nedostupná hradba.
Př 18,12: Srdce člověka bývá před pádem zpupné, kdežto slávu předchází pokora.
Př 18,13: Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj.
Př 18,14: Mužný duch snáší nemoc, ale ducha ubitého kdo unese?
Př 18,15: Rozumné srdce získává poznání, ucho moudrých je vyhledává.
Př 18,16: Dar otvírá člověku dveře, uvádí ho i k velmožům.
Př 18,17: Kdo při sporu mluví první, jeví se spravedlivý, pak přijde druhá strana a podrobí ho zkoušce.
Př 18,18: Losování činí přítrž svárům, odtrhne od sebe i zarputilce.
Př 18,19: Zhrzený bratr je nepřístupnější než pevná tvrz a sváry jsou jako závora paláce.
Př 18,20: Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů.
Př 18,21: V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.
Př 18,22: Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení.
Př 18,23: Chudák prosí o smilování, ale boháč odpovídá tvrdě.
Př 18,24: Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr.
Př 19,1: Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešník a k tomu hlupák.
Př 19,2: Bez poznání nemůže být nikdo dobrý, kdo je zbrklý, hřeší.
Př 19,3: Pošetilostí si člověk podvrací cestu, ale jeho srdce má zlost na Hospodina.
Př 19,4: Majetek zjednává víc a víc přátel, nuzáka se i přítel zřekne.
Př 19,5: Křivý svědek nezůstane bez trestu, neunikne ten, kdo šíří lži.
Př 19,6: Urozenému pochlebují mnozí, se štědrým mužem se přátelí kdekdo.
Př 19,7: Chudáka nenávidí všichni jeho bratři, tím spíš se mu vzdalují jeho přátelé. Kdo se honí za slovy, nemá z toho nic.
Př 19,8: Kdo získal rozum, má rád svůj život, kdo dbá na rozumnost, najde dobro.
Př 19,9: Křivý svědek nezůstane bez trestu, zahyne ten, kdo šíří lži.
Př 19,10: Nepřísluší blahobyt hlupákovi, natož otroku vláda nad knížaty.
Př 19,11: Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou.
Př 19,12: Jak řev mladého lva je králova zlost, jak rosa na bylinu jeho přízeň.
Př 19,13: Neštěstím pro otce je syn hlupák; svárlivá žena jak neustálé zatékání vody.
Př 19,14: Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina.
Př 19,15: Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět.
Př 19,16: Kdo zachovává přikázání, střeží svůj život, zemře, kdo jeho cestami zhrdá.
Př 19,17: Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dobročinnost.
Př 19,18: Trestej syna, dokud je naděje, a nechtěj mu přivodit smrt!
Př 19,19: Velká vznětlivost volá po pokutě, odpustíš-li, budeš muset přidat.
Př 19,20: Poslechni radu, přijmi i trest, abys byl napříště moudrý.
Př 19,21: Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí.
Př 19,22: Na člověku se žádá, aby byl milosrdný; chudák je na tom lépe než lhář.
Př 19,23: Bázeň před Hospodinem vede k životu; nasycen přečkáš noc a nic zlého tě nepostihne.
Př 19,24: Lenoch sáhne rukou do mísy, ale k ústům už ji nevrátí.
Př 19,25: Bij posměvače a prostoduchý se stane chytřejším, domluv rozumnému a porozumí poznání.
Př 19,26: Kdo týrá otce a vyhání matku, je syn hanebný a hnusný.
Př 19,27: Přestaneš-li, synu, poslouchat kárání, od výroků poznání zbloudíš.
Př 19,28: Ničemný svědek se posmívá právu a ústa svévolníků hltají ničemnosti.
Př 19,29: Na posměvače jsou schystány soudy, na hřbet hlupáků výprask.
Př 20,1: Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není.
Př 20,2: Král budí hrůzu, jako když zařve mladý lev; kdo ho rozlítí, hřeší sám proti sobě.
Př 20,3: Je ctí pro muže upustit od sporu, kdejaký pošetilec jej však rozpoutává.
Př 20,4: Na podzim lenoch neorá, o žních bude žebrat, ale nic nebude.
Př 20,5: Jak hluboké vody je rada v srdci muže, muž rozumný z ní čerpá.
Př 20,6: Mnoho lidí rozhlašuje své milosrdenství, ale muže spolehlivého kdo najde?
Př 20,7: Spravedlivý žije bezúhonně; blaze bude po něm jeho synům!
Př 20,8: Král sedí na soudném stolci a očima převívá vše, co je zlé.
Př 20,9: Kdo může říci: "Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu?"
Př 20,10: Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností.
Př 20,11: Už na chlapci se z jeho způsobů pozná, zda bude v jednání ryzí a přímý.
Př 20,12: Ucho, které slyší, a oko, které vidí, obojí učinil Hospodin.
Př 20,13: Nemiluj spánek, ať nezchudneš, nech oči otevřené a nasytíš se chlebem.
Př 20,14: "Špatné, špatné," říká kupující, ale jen poodejde, už se tím chlubí.
Př 20,15: Někdo má zlato a množství perel, ale nejdrahocennější skvost jsou rty plné poznání.
Př 20,16: Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu.
Př 20,17: Někomu je lahodný chléb klamu, ale nakonec má plná ústa štěrku.
Př 20,18: Úmysly se zajišťují poradou, boj veď s rozvahou.
Př 20,19: Utrhač, kudy chodí, vynáší důvěrnosti, nezaplétej se tedy s mluvkou.
Př 20,20: Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě.
Př 20,21: Dědictví, na jehož počátku je nečestnost, nebývá nakonec požehnané.
Př 20,22: Neříkej: "Odplatím za zlo!" Čekej na Hospodina a on tě zachrání.
Př 20,23: Dvojí závaží je Hospodinu ohavností, falešné váhy nejsou nic dobrého.
Př 20,24: Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě?
Př 20,25: Člověku je léčkou nerozvážně říci: "Je to zasvěceno," a po slibu si to rozmýšlet.
Př 20,26: Moudrý král převívá svévolníky, dá je přejet koly mlátícího vozu.
Př 20,27: Lidský duch je světlo od Hospodina; to propátrá všechny nejvnitřnější útroby.
Př 20,28: Milosrdenství a věrnost chrání krále, milosrdenstvím podepře svůj trůn.
Př 20,29: Ozdobou jinochů je jejich síla, důstojností starců jsou šediny.
Př 20,30: Jizvy a modřiny vydrhnou špatnost a rány pročistí nejvnitřnější útroby.
Př 21,1: Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.
Př 21,2: Člověku se všechny jeho cesty zdají přímé, ale srdce zpytuje Hospodin.
Př 21,3: Prosazovat spravedlnost a právo je před Hospodinem výbornější než oběť.
Př 21,4: Pýcha očí a nadutost srdce, ač jsou svévolníkům světlem, jsou hříchem.
Př 21,5: Plány jsou pilnému k užitku, ale každý, kdo se ukvapuje, bude mít nedostatek.
Př 21,6: Poklady dobývané zrádným jazykem jsou jen odvátý přelud těch, kdo vyhledávají smrt.
Př 21,7: Svévolníky zachvátí zhouba, kterou rozpoutali, neboť odmítali zjednat právo.
Př 21,8: Klikatá je cesta muže proradného, ryzí člověk v jednání je přímý.
Př 21,9: Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě.
Př 21,10: Svévolník je chtivý zlého, v jeho očích nenalezne slitování ani přítel.
Př 21,11: Když pokutují posměvače, prostoduchý zmoudří, když je k prozíravosti veden moudrý, nabývá poznání.
Př 21,12: Spravedlivý prozíravě vede v patrnosti dům svévolníka; svévolníky vyvrací pro jejich zlobu.
Př 21,13: Kdo před křikem nuzného si zacpe uši, bude také volat, a odpověď nedostane.
Př 21,14: Tajný dar tlumí hněv a postranní úplatek prudké rozhořčení.
Př 21,15: Prosazovat právo je radostí spravedlivému, ale zkázou pachatelům ničemnosti.
Př 21,16: Člověk zbloudivší z cesty prozíravosti spočine v shromáždění říše stínů.
Př 21,17: Nedostatek pozná, kdo miluje radovánky, kdo miluje víno a olej, nezbohatne.
Př 21,18: Výkupným za spravedlivého bude svévolník, za přímé lidi věrolomník.
Př 21,19: Lépe je bydlet v zemi pusté než se ženou svárlivou a zlostnou.
Př 21,20: Žádoucí poklad a olej jsou v obydlí moudrého, kdežto hloupý člověk je prohýří.
Př 21,21: Kdo jde za spravedlností a milosrdenstvím, najde život, spravedlnost a slávu.
Př 21,22: Moudrý vstoupí do města bohatýrů a srazí baštu, na niž spoléhali.
Př 21,23: Kdo střeží svá ústa a jazyk, střeží svou duši před soužením.
Př 21,24: Pyšný opovážlivec jménem posměvač jedná bezmezně zpupně.
Př 21,25: Lenocha usmrtí choutky, neboť jeho ruce odmítají práci;
Př 21,26: choutky ho stravují neustále, ale spravedlivý dává a nešetří.
Př 21,27: Oběť svévolníků je ohavností, tím spíše, když se přináší s mrzkým záměrem.
Př 21,28: Lživý svědek zahyne, ale muž, který vypoví, co slyšel, bude mít poslední slovo.
Př 21,29: Svévolník vystupuje s nestoudnou tváří, přímý jde však rovnou cestou.
Př 21,30: Žádná moudrost, žádná rozumnost, žádný úradek nic nesvedou proti Hospodinu.
Př 21,31: Kůň je strojen pro den boje, ale vítězství je u Hospodina.
Př 22,1: Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň.
Př 22,2: Boháč a chudák se střetávají, Hospodin učinil oba.
Př 22,3: Chytrý vidí nebezpečí a ukryje se, kdežto prostoduší půjdou dál a doplatí na to.
Př 22,4: Pokoru doprovází bázeň před Hospodinem, bohatství, sláva a život.
Př 22,5: Háky a osidla jsou na cestě falešníka; kdo střeží svůj život, vzdaluje se od nich.
Př 22,6: Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.
Př 22,7: Boháč panuje nad chudáky, dlužník se stává otrokem věřitele.
Př 22,8: Kdo rozsévá bezpráví, sklidí ničemnost, hůl jeho prchlivosti vezme za své.
Př 22,9: Kdo hledí vlídným okem, bude požehnán, neboť dal ze svého chleba nuznému.
Př 22,10: Vyžeň posměvače a odejde i svár, ustane pře i hanba.
Př 22,11: Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král.
Př 22,12: Hospodin dohlíží na pravé poznání, ale slova věrolomného vyvrací.
Př 22,13: Lenoch říká: "Venku je lev! Na náměstí by mě zadávil."
Př 22,14: Ústa cizaček jsou hluboká jáma; na koho se Hospodin rozhněvá, ten tam spadne.
Př 22,15: Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí.
Př 22,16: Kdo utiskuje nuzného, aby mu přibylo, nebo kdo dává bohatému, bude mít nedostatek.