Př 10,1: Přísloví Šalomounova. Syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý působí žal matce.
Př 10,2: Neprávem nabyté poklady neprospějí, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
Př 10,3: Hospodin nedopustí, aby hladověl spravedlivý, kdežto choutkám svévolníků činí přítrž.
Př 10,4: Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí.
Př 10,5: Kdo v létě sklízí, je syn prozíravý, kdo prospí žně, je pro ostudu.
Př 10,6: Mnohé požehnání spočine na hlavě spravedlivého, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
Př 10,7: Památka spravedlivého bude k požehnání, kdežto jméno svévolníků zpráchniví.
Př 10,8: Kdo je moudrého srdce, přijímá příkazy, kdežto kdo je pošetilých rtů, ten padne.
Př 10,9: Kdo žije bezúhonně, žije bezpečně, kdežto kdo chodí křivolakými cestami, bude odhalen.
Př 10,10: Kdo mrká okem, působí trápení, a kdo je pošetilých rtů, ten padne.
Př 10,11: Ústa spravedlivého jsou zdrojem života, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí.
Př 10,12: Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení.
Př 10,13: Na rtech rozumného se nalézá moudrost, kdežto hůl dopadne na hřbet toho, kdo je bez rozumu.
Př 10,14: Moudří uchovávají poznání, kdežto ústa pošetilce přinášejí zkázu.
Př 10,15: Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, chudoba nuzných je jejich zkázou.
Př 10,16: Výdělek spravedlivého slouží k životu, výtěžek svévolníkův k hříchu.
Př 10,17: Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí.
Př 10,18: Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák.
Př 10,19: Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.
Př 10,20: Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic.
Př 10,21: Rty spravedlivého připravují pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozumu.
Př 10,22: Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší.
Př 10,23: Radostnou hrou je pro hlupáka mrzké jednání, kdežto pro rozumného muže moudrost.
Př 10,24: Čeho se leká svévolník, to na něj přijde, kdežto touha spravedlivých se splní.
Př 10,25: Když se přižene vichřice, je po svévolníkovi, kdežto spravedlivý má základ věčný.
Př 10,26: Jako ocet zubům a kouř očím, tak je lenoch těm, kteří ho posílají.
Př 10,27: Bázeň před Hospodinem přidává dnů, kdežto svévolníkům se léta zkrátí.
Př 10,28: Očekávání spravedlivých je radostné, kdežto naděje svévolníků přijde vniveč.
Př 10,29: Cesta Hospodinova je záštitou bezúhonnému, kdežto zkázou pro ty, kdo páchají ničemnosti.
Př 10,30: Spravedlivý se nikdy nezhroutí, kdežto svévolníci zemi nezabydlí.
Př 10,31: Ústa spravedlivého plodí moudrost, kdežto jazyk proradný bude vyťat.
Př 10,32: Rty spravedlivého vědí, v čem má Bůh zalíbení, kdežto ústa svévolníků znají jen proradnost.
Př 11,1: Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení.
Př 11,2: Za zpupností přichází hanba, kdežto s umírněnými je moudrost.
Př 11,3: Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost.
Př 11,4: V den prchlivosti neprospěje majetek, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
Př 11,5: Spravedlnost napřimuje bezúhonnému cestu, kdežto svévolník svou svévolí padne.
Př 11,6: Spravedlnost přímé vysvobodí, kdežto věrolomní se lapí do svých choutek.
Př 11,7: Když zemře člověk svévolný, naděje přijde vniveč, vniveč přijde očekávání ničemníků.
Př 11,8: Spravedlivý bývá zachován, je-li v soužení, kdežto svévolník se dostane na jeho místo.
Př 11,9: Rouhač ústy uvádí druha do zkázy, kdežto spravedliví budou zachováni věděním.
Př 11,10: Když je dobře spravedlivým, město jásá, když zhynou svévolníci, plesá.
Př 11,11: Žehnáním přímých se město pozvedá, kdežto ústy svévolníků se boří.
Př 11,12: Kdo je bez rozumu, pohrdá svým druhem, kdežto muž rozumný mlčí.
Př 11,13: Utrhač, kudy chodí, roznáší důvěrnosti, kdežto kdo je duchem věrný, ukryje to.
Př 11,14: Pro nerozvážné vedení padá lid, kdežto v množství rádců je záchrana.
Př 11,15: Velmi zle dopadne ten, kdo se zaručil za cizího, kdežto kdo zaručování nenávidí, je v bezpečí.
Př 11,16: Ušlechtilá žena se drží cti, kdežto ukrutníci se drží bohatství.
Př 11,17: Muž milosrdný činí dobře i sám sobě, kdežto nelítostný drásá i vlastní tělo.
Př 11,18: Svévolníka výdělek z jeho práce zklame, kdežto kdo rozsévá spravedlnost, má mzdu jistou.
Př 11,19: Tak spravedlnost vede k životu, kdežto kdo se žene za zlem, spěje k smrti.
Př 11,20: Hospodin má v ohavnosti lidi falešného srdce, kdežto zalíbení má v těch, jejichž cesta je bezúhonná.
Př 11,21: Zlý zaručeně nezůstane bez trestu, kdežto potomstvo spravedlivých bude ušetřeno.
Př 11,22: Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.
Př 11,23: Touhou spravedlivých je jen dobro, kdežto nadějí svévolníků je prosadit se zuřivostí.
Př 11,24: Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek.
Př 11,25: Duše štědrá bude nasycena tukem, a kdo občerstvuje, bude též občerstven.
Př 11,26: Na toho, kdo zadržuje obilí, láteří národ, kdežto žehnání se snáší na hlavu toho, kdo je prodává.
Př 11,27: Kdo usilovně hledá dobro, hledá Boží zalíbení, kdežto kdo se pídí po zlu, toho zlo postihne.
Př 11,28: Kdo doufá ve své bohatství, padne, kdežto spravedliví budou rašit jako listí.
Př 11,29: Kdo rozvrací svůj dům, zdědí vítr, a pošetilec bude otrokem toho, kdo je moudrého srdce.
Př 11,30: Ovoce spravedlivého je jako strom života, a kdo se ujímá duší, je moudrý.
Př 11,31: Hle, spravedlivý dochází na zemi odplaty, tím spíše svévolník a hříšník.
Př 12,1: Kdo miluje napomenutí, miluje poznání, kdežto kdo domluvy nenávidí, je tupec.
Př 12,2: Dobrý dochází u Hospodina zalíbení, kdežto pleticháře prohlašuje Hospodin za svévolníka.
Př 12,3: Svévolí se nikdo nezajistí, kořen spravedlivých se nezviklá.
Př 12,4: Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech.
Př 12,5: Spravedliví přemýšlejí o právu, svévolníci rozvažují o lsti.
Př 12,6: Slova svévolníků jsou vražedné úklady, kdežto přímé jejich ústa vysvobodí.
Př 12,7: Svévolníci budou podvráceni a nebudou již, kdežto dům spravedlivých obstojí.
Př 12,8: Muž bude chválen pro svá prozíravá ústa, kdežto ten, kdo má zvrácené srdce, upadne v pohrdání.
Př 12,9: Lépe je být zlehčován a mít otroka, než pokládat se za slavného a nemít chleba.
Př 12,10: Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné.
Př 12,11: Kdo obdělává svou půdu, nasytí se chlebem, kdežto kdo následuje povaleče, nemá rozum.
Př 12,12: Svévolník dychtivě loví kdejaké zlo, kdežto kořen spravedlivých vydává dobro.
Př 12,13: Zlovolník se chytí do přestupků svých rtů, kdežto spravedlivý vyvázne ze soužení.
Př 12,14: Ovocem svých úst se každý dobře nasytí, skutek rukou se člověku vrátí.
Př 12,15: Pošetilci zdá se, že je jeho cesta přímá, kdežto kdo poslouchá rady, je moudrý.
Př 12,16: U pošetilce se jeho hoře pozná týž den, kdežto chytrý přikryje hanbu.
Př 12,17: Kdo šíří pravdu, hlásá spravedlnost, kdežto křivý svědek lest.
Př 12,18: Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí.
Př 12,19: Pravdivé rty se zajistí navždy, kdežto jazyk zrádný na okamžik.
Př 12,20: Lest mají v srdci ti, kdo osnují zlo, kdežto radost ti, kdo radí ku pokoji.
Př 12,21: Žádná ničemnost nezasáhne spravedlivého, kdežto svévolníci okusí zlého vrchovatě.
Př 12,22: Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.
Př 12,23: Chytrý člověk poznání skrývá, kdežto srdce hlupáků pošetilosti provolává.
Př 12,24: Ruka pilných bude vládnout, kdežto zahálka vede do poroby.
Př 12,25: Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost.
Př 12,26: Spravedlivý prozkoumává svému příteli cestu, kdežto svévolníky jejich cesta zavede.
Př 12,27: Zahálčivý nebude si péci úlovek, kdežto vzácným jměním pro člověka je píle.
Př 12,28: Na stezce spravedlnosti je život, tato cesta nesměřuje k smrti.
Př 13,1: Syn otcovským káráním zmoudří, kdežto posměvač pohrůžky neposlouchá.
Př 13,2: Ovoce svých úst se každý dobře nají, duše věrolomných okusí násilí.
Př 13,3: Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza.
Př 13,4: Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem.
Př 13,5: Spravedlivý nenávidí jakýkoli klam, kdežto svévolník vzbuzuje nelibost a hnus.
Př 13,6: Spravedlnost chrání toho, kdo žije bezúhonně, kdežto svévole vyvrací hříšníka.
Př 13,7: Leckdo se vydává za bohatého, ačkoli nic nemá, někdo se vydává za chudého, a má velké jmění.
Př 13,8: Bohatstvím se člověk může vyplatit, kdežto chudý vyhrožování neslýchá.
Př 13,9: Světlo spravedlivých radostně září, kdežto svévolníkům svítilna hasne.
Př 13,10: Ze zpupnosti vzniká jen hádka, kdežto u těch, kdo si dají poradit, je moudrost.
Př 13,11: Jmění snadno nabyté se zmenšuje, kdežto kdo shromažďuje vlastní prací, tomu přibývá.
Př 13,12: Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života.
Př 13,13: Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby, kdežto kdo se bojí přikázání, dochází odplaty.
Př 13,14: Učení moudrého je zdrojem života, pomůže uniknout léčkám smrti.
Př 13,15: Prozíravost zjednává přízeň, kdežto věrolomní vytrvávají na své cestě.
Př 13,16: Kdo je chytrý, počíná si podle poznání, kdežto hlupák roztrušuje pošetilost.
Př 13,17: Svévolný posel propadne zkáze, kdežto věrný vyslanec přináší zdraví.
Př 13,18: Chudoba a hanba stihnou toho, kdo se vyhýbá trestu, kdežto kdo dbá na domluvu, bude vážený.
Př 13,19: Když se naplní touha, je sladko v duši, kdežto hlupákům se hnusí odvrátit se od zlého.
Př 13,20: Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle.
Př 13,21: Hříšníky stíhá zlo, kdežto spravedlivým je odplatou dobro.
Př 13,22: Dobrý zanechá dědictví vnukům, kdežto jmění hříšníka bývá uchováno pro spravedlivého.
Př 13,23: Úhor dává chudým mnoho pokrmu, ale bývá ničen bezprávím.
Př 13,24: Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.
Př 13,25: Spravedlivý se nají dosyta, kdežto břicho svévolníků trpí nedostatkem.
Př 14,1: Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří.
Př 14,2: Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti.
Př 14,3: Z úst pošetilce vyrůstá povýšenost, kdežto moudré jejich rty střeží.
Př 14,4: Kde není skot, je čistý žlab, kdežto hojná úroda bývá, kde jsou silní býci.
Př 14,5: Spolehlivý svědek nelže, kdežto křivý svědek šíří lži.
Př 14,6: Posměvač hledá moudrost, ale marně, kdežto rozumný má poznání usnadněné.
Př 14,7: Jdi z cesty muži hloupému, neboť na jeho rtech poznání nenalezneš.
Př 14,8: Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti.
Př 14,9: Oběť za vinu je pošetilcům směšná, kdežto u přímých nalézá zalíbení.
Př 14,10: Jen srdce zná hořkost vlastní duše, ani do jeho radosti se nikdo cizí nemůže vmísit.
Př 14,11: Dům svévolníků bude vyhlazen, kdežto stánek přímých bude vzkvétat.
Př 14,12: Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.
Př 14,13: Také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal.
Př 14,14: Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno.
Př 14,15: Prostoduchý kdečemu důvěřuje, kdežto chytrý promýšlí své kroky.
Př 14,16: Moudrý se bojí a odvrací se od zlého, kdežto hlupák se vypíná a cítí se v bezpečí.
Př 14,17: Nedočkavý se dopouští pošetilosti a pletichář je nenáviděn.
Př 14,18: Prostoduší dědí pošetilost, kdežto chytří jsou korunováni poznáním.
Př 14,19: Zlí se skloní před dobrými a svévolníci u bran spravedlivého.
Př 14,20: Chudého nemá rád ani jeho druh, kdežto mnoho je těch, kdo milují bohatého.
Př 14,21: Kdo pohrdá svým druhem, hřeší, kdežto blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými.
Př 14,22: Což nebloudí ti, kdo osnují zlé věci? Kdežto milosrdenství a věrnost provází ty, kdo chystají dobro.
Př 14,23: Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku.
Př 14,24: Korunou moudrých je jejich bohatství, ale pošetilost hlupáků zůstává pošetilostí.
Př 14,25: Pravdivý svědek druhé vysvobodí, kdežto lstivý šíří lži.
Př 14,26: V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny.
Př 14,27: Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti.
Př 14,28: V množství lidu spočívá důstojnost krále, kdežto úbytek národa je zkáza pro vládce.
Př 14,29: Shovívavý oplývá rozumností, kdežto ukvapený vystavuje na odiv pošetilost.
Př 14,30: Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer.
Př 14,31: Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil, kdežto ctí ho ten, kdo se nad ubožákem slitovává.
Př 14,32: Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti.
Př 14,33: V srdci rozumného spočívá moudrost, kdežto co je v nitru hlupáků, se pozná.
Př 14,34: Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu.
Př 14,35: Král má zalíbení v prozíravém služebníku, kdežto jeho prchlivost dolehne na toho, kdo jedná ostudně.
Př 15,1: Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu.
Př 15,2: Jazyk moudrých přináší dobré poznání, kdežto ústa hlupáků chrlí pošetilost.
Př 15,3: Oči Hospodinovy jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré.
Př 15,4: Mírný jazyk je stromem života, kdežto pokřivený rozkládá ducha.
Př 15,5: Pošetilec znevažuje otcovské kárání, kdežto kdo na domluvy dbá, jedná chytře.
Př 15,6: Dům spravedlivého je rozsáhlou klenotnicí, kdežto z výtěžku svévolníkova vzejde rozvrat.
Př 15,7: Rty moudrých rozsívají poznání, ale ne tak srdce hlupáků.
Př 15,8: Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení.
Př 15,9: Hospodinu je ohavností cesta svévolníka, ale miluje toho, kdo následuje spravedlnost.
Př 15,10: Tvrdý trest postihne toho, kdo opouští stezku, kdo domluvy nenávidí, zemře.
Př 15,11: I podsvětí, říše zkázy, je na očích Hospodinu, tím spíše srdce synů lidských.
Př 15,12: Posměvač nemiluje toho, kdo mu domlouvá, k moudrým nechodí.
Př 15,13: Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha.
Př 15,14: Rozumné srdce hledá poznání, kdežto ústa hlupáků se honí za pošetilostí.
Př 15,15: Všechny dny utištěného jsou zlé, kdežto kdo je dobré mysli, má hody každodenně.
Př 15,16: Je lépe mít málo a bát se Hospodina, než mít velký poklad a s ním neklid.
Př 15,17: Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.
Př 15,18: Vznětlivý muž rozněcuje sváry, kdežto shovívavý spory uklidňuje.
Př 15,19: Cesta lenocha je zarostlá trním, kdežto stezka přímých je upravená.
Př 15,20: Syn moudrý dělá radost otci, kdežto člověk hloupý pohrdá svou matkou.
Př 15,21: Z pošetilosti se raduje, kdo nemá rozum, kdežto rozumný muž chodí přímo.
Př 15,22: Plány selžou bez společné porady, kdežto při množství rádců se uskuteční.
Př 15,23: Člověk má radost, když může dát odpověď, jak je dobré slovo v pravý čas!
Př 15,24: Stezka života vede prozíravého vzhůru, aby unikl podsvětí dole.
Př 15,25: Hospodin strhne dům pyšných, kdežto mezníky vdovy vytyčuje.
Př 15,26: Zlé plány jsou Hospodinu ohavností, kdežto vlídná řeč je čistá.
Př 15,27: Kdo se žene za ziskem, rozvrací svůj dům, kdežto kdo o dary nestojí, bude živ.
Př 15,28: Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět, kdežto ústa svévolníků chrlí samou zlobu.
Př 15,29: Hospodin je daleko od svévolníků, kdežto modlitbu spravedlivých vyslýchá.
Př 15,30: Zářivý pohled vlévá do srdce radost, dobrá zpráva vzpružuje kosti.
Př 15,31: Ucho, které poslouchá životodárné domluvy, bude přebývat mezi moudrými.
Př 15,32: Kdo se vyhýbá trestu, neváží si vlastního života, kdežto kdo domluvy poslouchá, získává rozum.