Př 1,1: Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele,
Př 1,2: jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti,
Př 1,3: jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost,
Př 1,4: aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem.
Př 1,5: Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost
Př 1,6: porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám.
Př 1,7: Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.
Př 1,8: Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj.
Př 1,9: Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle.
Př 1,10: Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj!
Př 1,11: Kdyby tě přemlouvali: "Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu,
Př 1,12: pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy,
Př 1,13: přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme,
Př 1,14: spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec" -
Př 1,15: můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky,
Př 1,16: neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.
Př 1,17: Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí.
Př 1,18: Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši.
Př 1,19: Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.
Př 1,20: Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.
Př 1,21: Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:
Př 1,22: "Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?
Př 1,23: Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:
Př 1,24: Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,
Př 1,25: každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,
Př 1,26: i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,
Př 1,27: až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.
Př 1,28: Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,
Př 1,29: protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,
Př 1,30: nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.
Př 1,31: Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.
Př 1,32: Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.
Př 1,33: Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého."
Př 2,1: Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru,
Př 2,2: abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti,
Př 2,3: jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost,
Př 2,4: budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech,
Př 2,5: tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.
Př 2,6: Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.
Př 2,7: Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně,
Př 2,8: chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.
Př 2,9: Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.
Př 2,10: Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši.
Př 2,11: Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.
Př 2,12: Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví,
Př 2,13: před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách,
Př 2,14: kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi,
Př 2,15: jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku.
Př 2,16: Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi,
Př 2,17: která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná.
Př 2,18: Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů.
Př 2,19: Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne.
Př 2,20: Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.
Př 2,21: Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní.
Př 2,22: Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.
Př 3,1: Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje.
Př 3,2: Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj.
Př 3,3: Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce.
Př 3,4: Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských.
Př 3,5: Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.
Př 3,6: Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.
Př 3,7: Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.
Př 3,8: To dá tvému tělu zdraví a svěžest tvým kostem.
Př 3,9: Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody!
Př 3,10: Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě.
Př 3,11: Neodvrhuj, můj synu, Hospodinovo kárání, neprotiv se jeho domlouvání.
Př 3,12: Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení.
Př 3,13: Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti.
Př 3,14: Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato.
Př 3,15: Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty.
Př 3,16: V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest.
Př 3,17: Její cesty vedou k blaženosti, všechny její stezky ku pokoji.
Př 3,18: Stromem života je těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo se jí drží.
Př 3,19: Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností,
Př 3,20: propastné tůně se jeho věděním rozpoltily a mraky vydaly krůpěje rosy.
Př 3,21: Můj synu, ať toto ti nesejde z očí. Zachovej si pohotovost a důvtip.
Př 3,22: To dá tvé duši život a milost tvému hrdlu.
Př 3,23: Tehdy půjdeš bezpečně svou cestou, tvá noha se neporaní.
Př 3,24: Ulehneš-li, nebudeš se strachovat, ulehneš a příjemný bude tvůj spánek.
Př 3,25: Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky.
Př 3,26: Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu.
Př 3,27: Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat.
Př 3,28: Neříkej svému bližnímu: "Jdi a přijď zase a dám ti to zítra," když to máš s sebou.
Př 3,29: Nechystej nic zlého na svého bližního, který s tebou důvěřivě bydlí.
Př 3,30: S nikým neměj spory bez důvodu, jestliže se proti tobě nedopustil zlého.
Př 3,31: Nezáviď násilníkovi, žádnou z jeho cest si nezvol.
Př 3,32: Neboť Hospodin má neupřímného v ohavnosti, s přímými však je v důvěrném obecenství.
Př 3,33: Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka, jeho požehnání na obydlí spravedlivých.
Př 3,34: Vysmívá se posměvačům, pokorným však dává milost.
Př 3,35: Čest připadne moudrým do dědictví, hlupáci si však odnesou hanbu.
Př 4,1: Synové, slyšte otcovské kárání, pozornost věnujte poznávání rozumnosti.
Př 4,2: Vždyť jsem vám předal výborné znalosti, moje učení neopouštějte:
Př 4,3: Když jsem byl jako syn u svého otce, útlý jedináček při své matce,
Př 4,4: on mě vyučoval, říkával mi: "Drž se celým srdcem mých slov, dbej na mé příkazy a budeš živ.
Př 4,5: Získej moudrost, získej rozumnost. Na výroky mých úst nezapomeň, neodchyl se od nich.
Př 4,6: Neopouštěj ji, bude tě střežit. Miluj ji, bude tě chránit.
Př 4,7: Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost, za všechno své jmění získej rozumnost.
Př 4,8: Obklop se jí, vyvýší tě; oslaví tě, když ji obejmeš.
Př 4,9: Vloží ti na hlavu půvabný věnec, ozdobnou korunu ti předá.
Př 4,10: Slyš, můj synu, přijmi mé výroky, živ budeš mnoho let.
Př 4,11: Cestě moudrosti jsem tě učil, vodil tě stopami přímosti.
Př 4,12: Půjdeš-li jimi, kroky tvé neuvíznou, jestliže poběžíš, neklopýtneš.
Př 4,13: Napomenutí se chop a neochabuj, dodržuj je, to je tvůj život.
Př 4,14: Nevcházej na stezku svévolníků, cestou zlých se neubírej.
Př 4,15: Vyhni se jí, nechoď po ní, odstup od ní a jdi dál.
Př 4,16: Neusnou, když nespáchají něco zlého, o spánek jsou připraveni, když někoho nepřivedou k pádu.
Př 4,17: Chlebem svévole se živí, vínem násilí se napájejí.
Př 4,18: Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den.
Př 4,19: Cesta svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.
Př 4,20: Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, k mým výrokům nakloň ucho.
Př 4,21: Ať nesejdou ti z očí, střez je v hloubi srdce.
Př 4,22: Dají život těm, kteří je nalézají, a zdraví celému jejich tělu.
Př 4,23: Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.
Př 4,24: Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost.
Př 4,25: Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej.
Př 4,26: Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné.
Př 4,27: Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu."
Př 5,1: Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,
Př 5,2: dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.
Př 5,3: Ze rtů cizí ženy sice kape med a její jazyk je hladší než olej,
Př 5,4: nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.
Př 5,5: Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.
Př 5,6: Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.
Př 5,7: Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.
Př 5,8: Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
Př 5,9: ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,
Př 5,10: ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.
Př 5,11: Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.
Př 5,12: Řekneš: "Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?
Př 5,13: Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.
Př 5,14: Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti."
Př 5,15: Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.
Př 5,16: Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?
Př 5,17: Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.
Př 5,18: Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,
Př 5,19: z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.
Př 5,20: Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?
Př 5,21: Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.
Př 5,22: Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.
Př 5,23: Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.
Př 6,1: Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal rukoudáním za cizáka
Př 6,2: a zapletl se výroky svých úst a výroky svých úst se chytil,
Př 6,3: udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha.
Př 6,4: Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům.
Př 6,5: Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových.
Př 6,6: Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.
Př 6,7: Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce,
Př 6,8: opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu.
Př 6,9: Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku?
Př 6,10: Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si
Př 6,11: a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.
Př 6,12: Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše,
Př 6,13: mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje.
Př 6,14: V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry.
Př 6,15: Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.
Př 6,16: Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností:
Př 6,17: přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev,
Př 6,18: srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem,
Př 6,19: křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.
Př 6,20: Dodržuj, můj synu, otcovy příkazy, a matčiným poučováním neopovrhuj.
Př 6,21: Přivaž si je natrvalo k srdci, oviň si je kolem hrdla.
Př 6,22: Povedou tě, kamkoli půjdeš, když budeš ležet, budou tě střežit, procitneš a budou s tebou rozmlouvat.
Př 6,23: Vždyť příkaz je světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a kárání jsou cesty k životu:
Př 6,24: Budou tě střežit před špatnou ženou, před úlisným jazykem cizinky.
Př 6,25: Nedychti v srdci po její kráse, ať tě svými řasami neuchvátí!
Př 6,26: Nevěstce zaplatíš bochníčkem chleba, žena jiného však loví drahou duši.
Př 6,27: Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty?
Př 6,28: Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy?
Př 6,29: Tak dopadne ten, kdo vchází k ženě svého druha; nezůstane bez trestu, kdo se jí dotkne.
Př 6,30: Nepohrdá se zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když měl hlad.
Př 6,31: Je-li však přistižen, nahradí to sedmeronásobně, dá všechen majetek svého domu.
Př 6,32: Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí.
Př 6,33: Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána.
Př 6,34: Neboť žárlivost rozpálí muže, ten bude v den pomsty nelítostný.
Př 6,35: Nepřijme žádný dar na usmířenou, nepovolí, i kdybys sebevíc úplatků dával.
Př 7,1: Můj synu, dbej na mé výroky, chovej mé příkazy ve svém nitru.
Př 7,2: Dbej na mé příkazy a budeš živ, střez moje učení jak zřítelnici oka.
Př 7,3: Přivaž si je k prstům, napiš je na tabulku svého srdce.
Př 7,4: Moudrosti řekni: "Jsi moje sestra," rozumnost nazvi svou příbuznou,
Př 7,5: aby tě střežila před cizí ženou, před cizinkou, která lichotí svými řečmi.
Př 7,6: Jednou jsem vyhlížel mříží z okna svého domu
Př 7,7: a díval jsem se na prostoduché; pozoroval jsem mezi těmi synky mladíka, který neměl rozum.
Př 7,8: Přecházel ulici kolem jejího nároží, vykročil směrem k jejímu domu
Př 7,9: na sklonku dne, za soumraku, pod záštitou temnoty noční.
Př 7,10: A hle, žena mu jde vstříc v nevěstčím úboru se záludným srdcem.
Př 7,11: Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání.
Př 7,12: Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí.
Př 7,13: Uchopí jej, políbí ho, s nestoudnou tváří mu řekne:
Př 7,14: "Vystrojila jsem pokojné obětní hody, vyplnila jsem dnes svoje sliby.
Př 7,15: Proto jsem ti vyšla vstříc a za úsvitu jsem tě hledala, až jsem tě našla.
Př 7,16: Prostřela jsem na své lehátko přehozy, pestrá egyptská prostěradla.
Př 7,17: Navoněla jsem své lůžko myrhou, aloe a skořicí.
Př 7,18: Pojď, opájejme se laskáním až do jitra, potěšme se milováním.
Př 7,19: Muž není doma, odešel na dalekou cestu.
Př 7,20: Váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku."
Př 7,21: Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla.
Př 7,22: Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání,
Př 7,23: než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.
Př 7,24: Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst.
Př 7,25: Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést.
Př 7,26: Mnohé už sklála, přivedla k pádu, všichni, i ti nejzdatnější, byli od ní zavražděni.
Př 7,27: Její dům - toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.
Př 8,1: Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas?
Př 8,2: Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí.
Př 8,3: Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá:
Př 8,4: "Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským.
Př 8,5: Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum!"
Př 8,6: Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost.
Př 8,7: O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí.
Př 8,8: Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného.
Př 8,9: Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání.
Př 8,10: Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato.
Př 8,11: Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.
Př 8,12: Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání.
Př 8,13: Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.
Př 8,14: U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.
Př 8,15: Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci,
Př 8,16: skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě.
Př 8,17: Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne.
Př 8,18: Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost.
Př 8,19: Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro.
Př 8,20: Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva,
Př 8,21: abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.
Př 8,22: Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna.
Př 8,23: Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.
Př 8,24: Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány.
Př 8,25: Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila.
Př 8,26: Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny,
Př 8,27: když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní,
Př 8,28: když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně,
Př 8,29: když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země,
Př 8,30: byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas.
Př 8,31: Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.
Př 8,32: Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty.
Př 8,33: Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu!
Př 8,34: Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.
Př 8,35: Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení.
Př 8,36: Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.
Př 9,1: Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů.
Př 9,2: Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl.
Př 9,3: Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin:
Př 9,4: "Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
Př 9,5: "Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila,
Př 9,6: nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!"
Př 9,7: Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se!
Př 9,8: Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat.
Př 9,9: Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.
Př 9,10: Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.
Př 9,11: Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života.
Př 9,12: Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.
Př 9,13: Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná.
Př 9,14: Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách,
Př 9,15: a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách:
Př 9,16: "Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!" Toho, kdo nemá rozum, zve:
Př 9,17: "Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží."
Př 9,18: Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.