Př 1,20: Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.
Př 1,21: Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:
Př 1,22: "Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?
Př 1,23: Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:
Př 1,24: Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,
Př 1,25: každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,
Př 1,26: i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,
Př 1,27: až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.
Př 1,28: Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,
Př 1,29: protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,
Př 1,30: nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.
Př 1,31: Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.
Př 1,32: Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.
Př 1,33: Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého."