Nu 21,1: Když uslyšel aradský král, Kenaanec sídlící v Negebu, že Izrael přichází cestou z Atárímu, dal se s Izraelem do boje a některé z nich zajal.
Nu 21,2: Tu se Izrael zavázal Hospodinu slibem: "Jestliže skutečně vydáš do mých rukou tento lid, zničím jejich města jako klatá."
Nu 21,3: Hospodin Izraele vyslyšel a Kenaance mu vydal. Vyhubil je i s jejich městy jako klaté a nazval to místo Chorma (to je Klatbě propadlé).
Nu 21,4: Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti
Nu 21,5: a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: "Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví."
Nu 21,6: I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo.
Nu 21,7: Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: "Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil." Mojžíš se tedy za lid modlil.
Nu 21,8: Hospodin Mojžíšovi řekl: "Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu."
Nu 21,9: Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.
Nu 21,10: Izraelci táhli dál a utábořili se v Obótu.
Nu 21,11: Pak vytáhli z Obótu a utábořili se v Ijé-abárímu, na poušti ležící na východ od Moábu.
Nu 21,12: Odtud táhli dál a utábořili se v úvalu Zeredu.
Nu 21,13: Odtud táhli dál a utábořili se na druhé straně Arnónu, na poušti vycházející z emorejského území; Arnón je totiž moábskou hranicí mezi Moábem a Emorejci.
Nu 21,14: Proto se říká v Knize Hospodinových bojů: "Přemohl Vahéba v bouři i úvaly, Arnón
Nu 21,15: a sráz úvalů, který spadá tam, co sídlí Ar, který se dotýká pomezí moábského."
Nu 21,16: Odtud táhli do Beéru. To je Beér (neboli Studna), kde řekl Hospodin Mojžíšovi: "Shromáždi lid a já jim dám vodu."
Nu 21,17: Tehdy zpíval Izrael tuto píseň: "Vytryskni, studnice! Zazpívejte o ní!
Nu 21,18: Studnici kopali velmožové, hloubili ji urození z lidu palcátem a svými holemi." A z pouště táhli do Matany,
Nu 21,19: z Matany do Nachalíelu, z Nachalíelu do Bamótu,
Nu 21,20: z Bamótu do údolí v poli Moábském při vrcholu Pisgy, který vyčnívá nad pustinou Ješímónem.
Nu 21,21: Izrael vyslal k emorejskému králi Síchonovi posly se vzkazem:
Nu 21,22: "Chtěl bych projít tvou zemí. Neodbočíme do polí ani do vinic a nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou, dokud neprojdeme tvým územím."
Nu 21,23: Síchon však Izraeli svým územím projít nedovolil, ale shromáždil všechen svůj lid a vytáhl proti Izraeli na poušť. Dorazil do Jahsy a bojoval s Izraelem.
Nu 21,24: Izrael ho však pobil ostřím meče a obsadil jeho zemi od Arnónu po Jabok až k Amónovcům; hranice Amónovců byla totiž pevná.
Nu 21,25: Izrael zabral všechna tato města. Tak se Izrael usadil ve všech emorejských městech i v Chešbónu a ve všech jeho vesnicích.
Nu 21,26: Chešbón byl totiž městem Síchona, krále emorejského. Ten bojoval proti někdejšímu moábskému králi a odňal z jeho rukou všechnu jeho zemi až k Arnónu.
Nu 21,27: Proto říkají průpovídkáři: "Vejděte do Chešbónu! Pěkně je vystavěno a opevněno Síchonovo město!
Nu 21,28: Avšak oheň vyšlehne z Chešbónu, plamen ze Síchonovy tvrze, pozře Ar Moábský, baaly posvátných návrší Arnónu.
Nu 21,29: Běda tobě, Moábe, jsi ztracen, lide Kemóšův! Učinil z jeho synů utečence, z jeho dcer zajatkyně Síchona, krále Emorejců.
Nu 21,30: Ale my jsme jim vrhli los. Zanikl Chešbón po Dibón, zpustošili jsme jej po Nófach, tam u Médeby."
Nu 21,31: Tak se Izrael usadil v emorejské zemi.
Nu 21,32: Mojžíš pak poslal zvědy, aby prošli Jaezer. Dobyli jeho vesnice a podrobili si Emorejce, kteří tam byli.
Nu 21,33: Nato se obrátili a vystoupili cestou k Bášanu. Bášanský král Óg vytáhl se vším svým lidem k boji proti nim do Edreí.
Nu 21,34: Hospodin však řekl Mojžíšovi: "Neboj se ho, neboť ho vydám do tvých rukou se vším jeho lidem i s jeho zemí. Naložíš s ním, jako jsi naložil se Síchonem, králem emorejským, sídlícím v Chešbónu."
Nu 21,35: A pobili ho i s jeho syny a všechen jeho lid, takže nikdo nevyvázl, a jeho zemi obsadili.
Nu 22,1: Izraelci táhli dál a utábořili se v Moábských pustinách v Zajordání naproti Jerichu.
Nu 22,2: Balák, syn Sipórův, viděl všechno, co učinil Izrael Emorejcům.
Nu 22,3: Moáb se velmi obával toho lidu, že je ho tak mnoho, Moáb měl z Izraelců hrůzu.
Nu 22,4: Proto řekl Moáb midjánským starším: "Teď toto společenství spase všechno kolem nás, jako spásá vůl zeleň na poli." Toho času byl Balák, syn Sipórův, moábským králem.
Nu 22,5: Ten vyslal posly k Bileámovi, synu Beórovu, do Petóru, který je nad Řekou, do země příslušníků jeho lidu, aby ho takto pozvali: "Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země; usazuje se naproti mně.
Nu 22,6: Pojď nyní prosím a proklej mi tento lid, neboť je zdatnější nežli já. Snad ho pak porazím a vyženu ze země. Vím, že komu ty požehnáš, je požehnán, a koho ty prokleješ, je proklet."
Nu 22,7: Moábští a midjánští starší šli s odměnou pro věštce v rukou. Přišli k Bileámovi a vyřídili mu Balákova slova.
Nu 22,8: Vybídl je: "Tuto noc přenocujte zde; dám vám odpověď, až ke mně promluví Hospodin." Moábští velmožové zůstali tedy u Bileáma.
Nu 22,9: Bůh přišel k Bileámovi a řekl: "Kdo jsou ti muži u tebe?"
Nu 22,10: Bileám odpověděl Bohu: "Poslal je ke mně moábský král Balák, syn Sipórův, se vzkazem:
Nu 22,11: »Hle, z Egypta vyšel lid a pokryl povrch země. Pojď nyní a zatrať mi jej, snad ho v boji přemohu a vyženu ho.«"
Nu 22,12: Bůh však Bileámovi poručil: "Nepůjdeš s nimi a neprokleješ ten lid, neboť je požehnaný!"
Nu 22,13: Ráno Bileám vstal a řekl Balákovým velmožům: "Jděte do své země. Hospodin odmítl pustit mě s vámi."
Nu 22,14: Moábští velmožové se vydali na cestu, přišli k Balákovi a řekli: "Bileám odmítl s námi jít."
Nu 22,15: Balák tedy poslal znovu velmože, ve větším počtu a váženější než předchozí.
Nu 22,16: Přišli k Bileámovi a řekli mu: "Toto praví Balák, syn Sipórův: Nijak se nerozpakuj ke mně přijít.
Nu 22,17: Převelice tě poctím a učiním vše, co mi řekneš. Jen pojď a zatrať mi ten lid!"
Nu 22,18: Bileám však Balákovým služebníkům odpověděl: "I kdyby mi Balák dal dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a učinit cokoli, ať malého nebo velkého.
Nu 22,19: Přesto prosím zůstaňte zde i této noci, ať zvím, co bude Hospodin dále se mnou mluvit."
Nu 22,20: V noci přišel Bůh k Bileámovi a řekl mu: "Když ti muži tě přišli pozvat, jdi s nimi. Ale budeš dělat jenom to, co ti poručím."
Nu 22,21: Bileám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a jel s moábskými velmoži.
Nu 22,22: I vzplanul Bůh hněvem, že jede, a Hospodinův posel se mu postavil do cesty jako protivník. On pak jel na své oslici a byli s ním dva jeho mládenci.
Nu 22,23: Oslice spatřila Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Bileám oslici bil, aby ji zase zavedl na cestu.
Nu 22,24: Tu se postavil Hospodinův posel na pěšinu mezi vinicemi, kde byly zídky z obou stran.
Nu 22,25: Oslice spatřila Hospodinova posla, přitiskla se ke zdi, přitiskla ke zdi i Bileámovu nohu a on ji znovu bil.
Nu 22,26: Hospodinův posel opět přešel a postavil se v soutěsce, kde nebylo možno uhnout napravo ani nalevo.
Nu 22,27: Oslice spatřila Hospodinova posla a klesla pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí.
Nu 22,28: Tu otevřel Hospodin oslici ústa a ona řekla Bileámovi: "Co jsem ti udělala, že mě již potřetí biješ?"
Nu 22,29: Bileám oslici odpověděl: "Protože si ze mne děláš blázny! Mít v ruce meč, byl bych tě už zabil."
Nu 22,30: Oslice Bileámovi odpověděla: "Což nejsem tvá oslice, na níž jezdíš odjakživa až do dneška? Udělala jsem ti někdy něco takového?" Řekl: "Ne."
Nu 22,31: I sňal Hospodin clonu z Bileámových očí a on spatřil Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce. Poklonil se a padl na tvář.
Nu 22,32: Hospodinův posel mu řekl: "Proč jsi svou oslici už třikrát bil? Hle, to já jsem vyšel jako tvůj protivník, protože mám tu cestu za pochybenou.
Nu 22,33: Oslice mě spatřila a vyhnula se mi, teď už potřetí. Kdyby se mi nevyhnula, byl bych tě věru zabil a ji nechal naživu."
Nu 22,34: Bileám odvětil Hospodinovu poslu: "Zhřešil jsem. Nevěděl jsem, že ty ses mi postavil do cesty. Avšak jestliže se ti to nelíbí, vrátím se zpátky."
Nu 22,35: Hospodinův posel odpověděl Bileámovi: "Jdi s těmi muži, ale nebudeš mluvit nic než to, co já budu mluvit k tobě." Bileám tedy šel s Balákovými velmoži.
Nu 22,36: Sotva Balák uslyšel, že Bileám přichází, vyšel mu vstříc do moábského města, které leží při Arnónu na samých hranicích.
Nu 22,37: Balák řekl Bileámovi: "Copak jsem pro tebe neposílal naléhavě a nezval tě? Proč jsi ke mně nepřišel? Což tě nejsem s to náležitě uctít?"
Nu 22,38: Bileám odpověděl Balákovi: "Teď jsem k tobě přišel. Budu však vůbec s to něco promluvit? Budu moci mluvit jen to, co mi vloží do úst Bůh."
Nu 22,39: Pak šel Bileám s Balákem a přišli do Kirjat-chusótu.
Nu 22,40: Balák dal připravit k obětním hodům skot a brav a poslal pro Bileáma i pro velmože, kteří byli s ním.
Nu 22,41: Za jitra pak vzal Balák Bileáma a vyvedl ho na Baalova posvátná návrší. Odtamtud bylo vidět zadní voj lidu.