Nu 20,1: Celá pospolitost Izraelců dorazila v prvním měsíci na poušť Sin. Lid se usadil v Kádeši. Tam zemřela Mirjam a byla tam i pochována.
Nu 20,2: Pospolitost neměla vody. Proto se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi.
Nu 20,3: Lid se dal s Mojžíšem do sváru. Naříkali: "Kéž bychom byli také zahynuli, když zahynuli naši bratří před Hospodinem!
Nu 20,4: Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění na tuto poušť? Abychom tu pomřeli, my i náš dobytek?
Nu 20,5: Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás uvedli na toto zlé místo? Na místo, kde nelze sít obilí ani pěstovat fíky nebo vinnou révu či granátová jablka, ba není tady ani voda k napití."
Nu 20,6: I odešli Mojžíš a Áron od shromáždění ke vchodu do stanu setkávání a padli na tvář. Tu se jim ukázala Hospodinova sláva.
Nu 20,7: Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
Nu 20,8: "Vezmi hůl, svolej spolu se svým bratrem Áronem pospolitost a před jejich očima promluvte ke skalisku, ať vydá vodu. Vyvedeš jim tak vodu ze skaliska a napojíš pospolitost i jejich dobytek."
Nu 20,9: Mojžíš tedy vzal hůl, která byla před Hospodinem, jak mu přikázal.
Nu 20,10: I svolal Mojžíš s Áronem shromáždění před skalisko. Řekl jim: "Poslyšte, odbojníci! To vám z tohoto skaliska máme vyvést vodu?"
Nu 20,11: Nato Mojžíš pozdvihl ruku, dvakrát udeřil svou holí do skaliska a vytryskl proud vody, takže se napila pospolitost i jejich dobytek.
Nu 20,12: Hospodin však Mojžíšovi a Áronovi řekl: "Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám."
Nu 20,13: To jsou Vody Meriba (to je Vody sváru), protože se Izraelci přeli s Hospodinem; on však mezi nimi prokázal svou svatost.