Nu 11,1: Lid si začal Hospodinu stěžovat na těžkosti. Hospodin to slyšel a vzplanul hněvem. Tu vyšlehl mezi nimi Hospodinův oheň a pohltil okraj tábora.
Nu 11,2: Lid volal k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš k Hospodinu a oheň uhasl.
Nu 11,3: Proto pojmenovali ono místo Tabéra (to je Spáleniště), že mezi nimi vyšlehl Hospodinův oheň.
Nu 11,4: Chátru přimíšenou mezi nimi popadla žádostivost. Rovněž Izraelci začali znovu s pláčem volat: "Kdo nám dá najíst masa?
Nu 11,5: Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek.
Nu 11,6: Jsme už celí seschlí, nevidíme nic jiného než tu manu."
Nu 11,7: Mana byla jako koriandrové semeno a měla vzhled vonné pryskyřice.
Nu 11,8: Lid ji chodíval sbírat, pak ji mleli mlýnkem nebo drtili v hmoždíři, vařili v kotlíku nebo z ní připravovali podpopelné chleby; měla chuť jako pečivo zadělané olejem.
Nu 11,9: Když v noci padala na tábor rosa, padala na něj i mana.
Nu 11,10: Mojžíš slyšel, že lid pláče, každý u vchodu do svého stanu, čeleď vedle čeledi. Hospodin vzplanul velikým hněvem. I Mojžíš na to hleděl s nevolí
Nu 11,11: a vyčítal Hospodinu: "Proč zacházíš se svým služebníkem tak zle? Proč jsem u tebe nenalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě?
Nu 11,12: Copak jsem všechen tento lid počal já? Copak jsem ho porodil já, že mi říkáš: Nes jej v náručí, jako chůva nemluvňátko, do země, kterou jsi přisáhl dát jeho otcům?
Nu 11,13: Kde vezmu maso, abych je dal všemu tomuto lidu? Volají ke mně s pláčem: »Dej nám maso, chceme jíst.«
Nu 11,14: Nemohu sám unést všechen tento lid, je to nad mé síly.
Nu 11,15: Když už se mnou chceš takto jednat, raději mě zabij, jestliže jsem u tebe nalezl milost, abych se nemusel dívat na svoje trápení."
Nu 11,16: Hospodin Mojžíšovi odvětil: "Shromažď mi sedmdesát mužů z izraelských starších, o nichž víš, že jsou staršími a správci v lidu. Vezmi je ke stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou.
Nu 11,17: Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. A odeberu z ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně. Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je už sám.
Nu 11,18: A lidu řekneš: Posvěťte se pro zítřek. Budete jíst maso, protože jste s pláčem volali k Hospodinu: »Kdo nám dá najíst masa? Jak dobře nám bylo v Egyptě!« Hospodin vám dá maso a najíte se.
Nu 11,19: Nebudete je jíst jen jeden den, ani dva dny, ani pět dní, ani deset dní, ba ani dvacet dní,
Nu 11,20: ale po celý měsíc, až vám poleze z chřípí a zhnusí se vám. To proto, že jste zavrhli Hospodina, který je mezi vámi, když jste před ním s pláčem volali: »Proč jsme jen odešli z Egypta?«"
Nu 11,21: Mojžíš namítl: "Šest set tisíc pěších je v lidu, uprostřed něhož jsem, a ty řekneš: »Dám jim maso a budou jíst po celý měsíc!«
Nu 11,22: To se pro ně budou porážet ovce a skot, aby se na všechny dostalo? Nebo se pro ně vychytají všechny ryby v moři, aby se na všechny dostalo?"
Nu 11,23: Hospodin Mojžíšovi odvětil: "Což ruka Hospodinova je na to krátká? Hned uvidíš, uskuteční-li se mé slovo, nebo ne."
Nu 11,24: Mojžíš tedy vyšel ven a oznámil Hospodinova slova lidu. Shromáždil sedmdesát mužů ze starších lidu a rozestavil je kolem stanu.
Nu 11,25: Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a odebral z ducha, který byl na něm, a dal jej těm sedmdesáti starším. Sotva na nich duch spočinul, prorokovali, ale potom už nikdy.
Nu 11,26: Dva muži však zůstali v táboře, jeden se jmenoval Eldad a druhý Médad. I na nich spočinul duch, ačkoliv nepřišli ke stanu; byli totiž mezi zapsanými. Ti prorokovali v táboře.
Nu 11,27: Tu přiběhl mládenec a oznámil Mojžíšovi: "Eldad a Médad v táboře prorokují."
Nu 11,28: Nato se ozval Jozue, syn Núnův, který už jako jinoch přisluhoval Mojžíšovi, a zvolal: "Mojžíši, můj pane, zabraň jim v tom!"
Nu 11,29: Ale Mojžíš mu řekl: "Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!"
Nu 11,30: Potom se Mojžíš odebral s izraelskými staršími do tábora.
Nu 11,31: Vtom se zvedl vítr seslaný Hospodinem, přihnal od moře křepelky a rozhodil je po táboře, asi do vzdálenosti jednodenní cesty na tu i na onu stranu kolem tábora, do výše kolem dvou loket nad zemí.
Nu 11,32: Lid se hned pustil do sbírání křepelek a sbíral je po celý den i po celou noc a po celý příští den; i ten, kdo nasbíral málo, měl deset chómerů. Rozložili si je okolo tábora.
Nu 11,33: Ještě měli v zubech maso, ještě nebylo ani rozžvýkáno, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a počal lid bít převelikou ranou.
Nu 11,34: Proto dali tomu místu jméno Kibrót-taava (to je Hroby žádostivosti), že tam pohřbili z lidu ty, kdo propadli žádostivosti.
Nu 11,35: Z Kibrót-taavy táhl lid do Chaserótu. A v Chaserótu zůstali.
Nu 12,1: Mirjam s Áronem mluvila proti Mojžíšovi kvůli kúšské ženě, kterou si vzal; pojal totiž za ženu Kúšanku.
Nu 12,2: Říkali: "Což Hospodin mluví jenom prostřednictvím Mojžíše? Což nemluví i naším prostřednictvím?" Hospodin to slyšel.
Nu 12,3: Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi.
Nu 12,4: Hned nato řekl Hospodin Mojžíšovi i Áronovi a Mirjamě: "Vy tři vyjděte ke stanu setkávání!" Všichni tři tedy vyšli
Nu 12,5: a Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu a stanul u vchodu do stanu. Zavolal Árona a Mirjam a oba předstoupili.
Nu 12,6: Řekl: "Poslyšte má slova: Bude-li mezi vámi prorok, já Hospodin se mu dám poznat ve vidění, mluvit s ním budu ve snu.
Nu 12,7: Ne tak je tomu s mým služebníkem Mojžíšem. Má trvalé místo v celém mém domě.
Nu 12,8: S ním mluvím od úst k ústům ve viděních, ne v hádankách; smí patřit na zjev Hospodinův. Jak to, že se tedy nebojíte mluvit proti mému služebníku Mojžíšovi?"
Nu 12,9: Hospodin vzplanul proti nim hněvem a odešel.
Nu 12,10: Když oblak od stanu odstoupil, hle, Mirjam byla malomocná, bílá jako sníh. Áron se obrátil k Mirjamě, a hle, byla malomocná.
Nu 12,11: Tu řekl Áron Mojžíšovi: "Dovol, můj pane, nenech nás pykat za hřích, jehož jsme se ve své pošetilosti dopustili.
Nu 12,12: Ať není Mirjam jako mrtvě narozené děcko, jehož tělo je z poloviny stráveno, hned jak vyšlo z matčina lůna."
Nu 12,13: I volal Mojžíš k Hospodinu: "Bože, prosím uzdrav ji, prosím!"
Nu 12,14: Hospodin Mojžíšovi odvětil: "Kdyby jí otec naplil do tváře, nenesla by hanbu po sedm dní? Sedm dní bude vyloučena z tábora, potom se zase připojí."
Nu 12,15: Tak byla Mirjam sedm dní vyloučena z tábora a lid netáhl dál, dokud se Mirjam nepřipojila.
Nu 12,16: Potom táhl lid z Chaserótu a utábořili se na poušti Páranské.