Na 3,1: Běda městu, jež se brodí v krvi! Je samá přetvářka, je plné loupeží, kořistění nebere konce.
Na 3,2: Slyš! Bičů svist, dunění kol! Dusot koní, hřmot vozby!
Na 3,3: Útok jezdců, zášlehy mečů, blýskání kopí! Přemnoho skolených, hromady mrtvých těl, bezpočet mrtvol, až přes ně klopýtají!
Na 3,4: To všechno pro mnohá smilstva Nevěstky, přesvůdné mistryně kouzel. Svým smilstvem kupčí s pronárody, svými kouzly kupčí s čeleděmi.
Na 3,5: Chystám se však na tebe, je výrok Hospodina zástupů. Až přes tvář ti vyhrnu sukni a ukáži tvou nahotu pronárodům, královstvím tvou hanbu.
Na 3,6: Nakydám na tebe neřád, potupím tě, postavím na pranýř.
Na 3,7: Kdokoli tě spatří, prchne od tebe. Řekne: "Ninive propadlo záhubě, kdo se nad ním ustrne?" Kde vyhledám ty, kdo by tě potěšili?
Na 3,8: Jsi snad lepší, než byly Théby Amónovy, trůnící mezi proudy, obklopeny vodami? Moře jim bylo valem, jejich hradby se zdvihaly z moře.
Na 3,9: Kúš tak mocný, Egypt nekonečný, Pút i Lúbim byly tvými pomocníky.
Na 3,10: I Théby byly přesídleny, odešly do zajetí. Jejich nemluvňata byla drcena na rozích všech ulic; o jejich slavné se losovalo, všichni jejich velmožové byli spoutáni řetězy.
Na 3,11: I ty se opojíš a budeš omámeno. I ty budeš hledat záštitu před nepřítelem.
Na 3,12: Všechny tvé pevnosti však budou jako fíkovníky s ranými plody: až se jimi zatřese, spadnou do úst tomu, kdo je chce jíst.
Na 3,13: Tvůj lid uprostřed tebe jsou baby. Brány tvé země se dokořán otevřou tvým nepřátelům, tvé závory pozře oheň.
Na 3,14: Navaž si vodu, než budeš obleženo! Zpevni svá opevnění! Šlapej jíl, hněť hlínu, chop se formy na cihly!
Na 3,15: Oheň tě tam pozře, vytne meč, pozře tě jako brouci. Byť vás bylo spousta jako brouků, byť vás bylo spousta jako kobylek,
Na 3,16: byť tvých překupníků bylo víc než nebeských hvězd, brouci se vykuklí a odlétnou.
Na 3,17: Tvoji strážci jsou jak kobylky, tvoji úředníci jak hejna sarančat: v zimním čase zalezou do škvír zídek, ale jak vysvitne slunce, ulétnou a nevíš, kam se poděly.
Na 3,18: Již dřímou tvoji pastýři, asyrský králi, ulehli tvoji vznešení. Tvůj lid je rozehnán po horách, nikdo jej neshromáždí.
Na 3,19: Nikdo neošetří tvé těžké poranění, bolestná zůstane tvá rána. Všichni, kdo o tobě uslyší, zatleskají nad tebou v dlaně. Vždyť na koho nedoléhala bez přestání tvá zloba?