Mt 22,1: A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:
Mt 22,2: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.
Mt 22,3: Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.
Mt 22,4: Poslal znovu jiné služebníky se slovy: »Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!«
Mt 22,5: Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.
Mt 22,6: Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.
Mt 22,7: Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.
Mt 22,8: Potom řekl svým služebníkům: »Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;
Mt 22,9: jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.«
Mt 22,10: Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.
Mt 22,11: Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.
Mt 22,12: Řekl mu: »Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?« On se nezmohl ani na slovo.
Mt 22,13: Tu řekl král sloužícím: »Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.«
Mt 22,14: Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán."
Mt 22,15: Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.
Mt 22,16: Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.
Mt 22,17: Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?"
Mt 22,18: Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: "Co mě pokoušíte, pokrytci?
Mt 22,19: Ukažte mi peníz daně!" Podali mu denár.
Mt 22,20: On jim řekl: "Čí je tento obraz a nápis?"
Mt 22,21: Odpověděli: "Císařův." Tu jim řekl: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."
Mt 22,22: Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.
Mt 22,23: V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:
Mt 22,24: "Mistře, Mojžíš řekl: »Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.«
Mt 22,25: U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.
Mt 22,26: Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.
Mt 22,27: Naposledy ze všech zemřela ta žena.
Mt 22,28: Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!"
Mt 22,29: Ježíš jim však odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.
Mt 22,30: Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
Mt 22,31: A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:
Mt 22,32: »Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův«? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých."
Mt 22,33: Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.
Mt 22,34: Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se
Mt 22,35: a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:
Mt 22,36: "Mistře, které přikázání je v zákoně největší?"
Mt 22,37: On mu řekl: "»Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.«
Mt 22,38: To je největší a první přikázání.
Mt 22,39: Druhé je mu podobné: »Miluj svého bližního jako sám sebe.«
Mt 22,40: Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."
Mt 22,41: Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:
Mt 22,42: "Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?" Odpověděli mu: "Davidův."
Mt 22,43: Řekl jim: "Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví:
Mt 22,44: »Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.«
Mt 22,45: Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?"
Mt 22,46: A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.