Mt 13,1: Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře.
Mt 13,2: Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu.
Mt 13,3: I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: "Vyšel rozsévač rozsívat.
Mt 13,4: Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je.
Mt 13,5: Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi.
Mt 13,6: Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.
Mt 13,7: Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.
Mt 13,8: A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.
Mt 13,9: Kdo má uši, slyš!"
Mt 13,10: Učedníci k němu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"
Mt 13,11: On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.
Mt 13,12: Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
Mt 13,13: Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou.
Mt 13,14: A plní se na nich proroctví Izaiášovo: »Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
Mt 13,15: Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.«
Mt 13,16: Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.
Mt 13,17: Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
Mt 13,18: Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači.
Mt 13,19: Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
Mt 13,20: U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá;
Mt 13,21: ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.
Mt 13,22: U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.
Mt 13,23: U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou."
Mt 13,24: Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
Mt 13,25: Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.
Mt 13,26: Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel.
Mt 13,27: Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: »Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?«
Mt 13,28: On jim odpověděl: »To udělal nepřítel.« Sluhové mu řeknou: »Máme jít a plevel vytrhat?«
Mt 13,29: On však odpoví: »Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
Mt 13,30: Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.«"
Mt 13,31: Ještě jiné podobenství jim předložil: "Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli;
Mt 13,32: je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích."
Mt 13,33: Pověděl jim i toto podobenství: "Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí."
Mt 13,34: Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil,
Mt 13,35: aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: »Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.«
Mt 13,36: Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: "Vylož nám to podobenství o pleveli na poli!"
Mt 13,37: On jim odpověděl: "Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka
Mt 13,38: a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého;
Mt 13,39: nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.
Mt 13,40: Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku.
Mt 13,41: Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,
Mt 13,42: a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.
Mt 13,43: Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!"
Mt 13,44: "Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.
Mt 13,45: Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly,
Mt 13,46: objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.
Mt 13,47: Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné;
Mt 13,48: když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven.
Mt 13,49: Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých
Mt 13,50: a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů."
Mt 13,51: "Pochopili jste to všecko?" Odpověděli: "Ano."
Mt 13,52: A on jim řekl: "Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré."
Mt 13,53: Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud.
Mt 13,54: Přišel do svého domova a učil je v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: "Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy?
Mt 13,55: Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?
Mt 13,56: A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?"
Mt 13,57: A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě."
Mt 13,58: A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.