Mk 6,1: Vyšel odtamtud a šel do svého domova; učedníci šli s ním.
Mk 6,2: Když přišla sobota, počal učit v synagóze. Mnoho lidí ho poslouchalo a v úžasu říkali: "Odkud to ten člověk má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A jak mocné činy se dějí jeho rukama!
Mk 6,3: Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?" A byl jim kamenem úrazu.
Mk 6,4: Tu jim Ježíš řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě."
Mk 6,5: A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je.
Mk 6,6: A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.
Mk 6,7: Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy.
Mk 6,8: Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;
Mk 6,9: aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.
Mk 6,10: A řekl jim: "Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete.
Mk 6,11: A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim."
Mk 6,12: I vyšli a volali k pokání;
Mk 6,13: vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
Mk 6,14: Uslyšel o tom král Herodes, neboť jméno Ježíšovo se stalo známým; říkalo se: "Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly."
Mk 6,15: Jiní říkali: "Je to Eliáš!" A zase jiní: "Je to prorok - jeden z proroků."
Mk 6,16: Když to Herodes uslyšel, řekl: "To vstal Jan, kterého jsem dal stít."
Mk 6,17: Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa,
Mk 6,18: a Jan mu vytýkal: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!"
Mk 6,19: Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.
Mk 6,20: Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.
Mk 6,21: Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.
Mk 6,22: Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: "Požádej mě, oč chceš, a já ti to dám."
Mk 6,23: Zavázal se jí přísahou: "Dám ti, co si budeš přát, až do polovice svého království."
Mk 6,24: Ona vyšla a zeptala se matky: "Oč mám požádat?" Ta odpověděla: "O hlavu Jana Křtitele."
Mk 6,25: Dcera spěchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: "Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele."
Mk 6,26: Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.
Mk 6,27: Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal Jana v žaláři
Mk 6,28: a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.
Mk 6,29: Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tělo a uložili je do hrobu.
Mk 6,30: Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.
Mk 6,31: Řekl jim: "Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!" Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.
Mk 6,32: Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.
Mk 6,33: Mnozí spatřili, jak odjíždějí, a poznali je; pěšky se tam ze všech měst sběhli a byli tam před nimi.
Mk 6,34: Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.
Mk 6,35: Když už čas pokročil, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je pusté a je už pozdě.
Mk 6,36: Propusť je, ať si jdou do okolních dvorů a vesnic nakoupit něco k jídlu."
Mk 6,37: Odpověděl jim: "Dejte vy jim jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?"
Mk 6,38: Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když to zjistili, řekli: "Pět, a dvě ryby."
Mk 6,39: Přikázal jim, aby všecky rozsadili po skupinách na zelený trávník.
Mk 6,40: Rozložili se tam oddíl za oddílem stokrát po padesáti.
Mk 6,41: Potom vzal Ježíš těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům, aby je lidu předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.
Mk 6,42: A jedli všichni a nasytili se;
Mk 6,43: a ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb.
Mk 6,44: Těch, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.
Mk 6,45: Hned nato přiměl Ježíš své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup.
Mk 6,46: Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil.
Mk 6,47: A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi.
Mk 6,48: Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich.
Mk 6,49: Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak;
Mk 6,50: všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!"
Mk 6,51: Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem.
Mk 6,52: Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl nebyla vnímavá.
Mk 6,53: Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu.
Mk 6,54: Jakmile vystoupili z lodi, hned lidé Ježíše poznali,
Mk 6,55: zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, o kterém slyšeli, že tam právě je.
Mk 6,56: A kamkoli vcházel do vesnic, měst i dvorců, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout byť jen třásně jeho roucha. A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.