Mk 5,21: Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu velký zástup.
Mk 5,22: Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám
Mk 5,23: a úpěnlivě ho prosil: "Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!"
Mk 5,24: Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj.
Mk 5,25: Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení.
Mk 5,26: Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.
Mk 5,27: Když se doslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.
Mk 5,28: Říkala si totiž: "Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!"
Mk 5,29: A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.
Mk 5,30: Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: "Kdo se to dotkl mého šatu?"
Mk 5,31: Jeho učedníci mu řekli: "Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: »Kdo se mne to dotkl?«"
Mk 5,32: On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila.
Mk 5,33: Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu.
Mk 5,34: A on jí řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!"
Mk 5,35: Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: "Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?"
Mk 5,36: Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!"
Mk 5,37: A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.
Mk 5,38: Když přišli do domu představeného synagógy, spatřil velký rozruch, pláč a kvílení.
Mk 5,39: Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí."
Mk 5,40: Oni se mu posmívali. Ale on všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam, kde dítě leželo.
Mk 5,41: Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum," což znamená: »Děvče, pravím ti, vstaň!«
Mk 5,42: Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.
Mk 5,43: Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.