Mk 14,1: Bylo dva dny před Velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho.
Mk 14,2: Říkali: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil."
Mk 14,3: Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu.
Mk 14,4: Někteří se hněvali: "Nač ta ztráta oleje?
Mk 14,5: Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým." A osopili se na ni.
Mk 14,6: Ježíš však řekl: "Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mně dobrý skutek.
Mk 14,7: Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále.
Mk 14,8: Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu.
Mk 14,9: Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila."
Mk 14,10: Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil.
Mk 14,11: Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.
Mk 14,12: Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?"
Mk 14,13: Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním,
Mk 14,14: a kam vejde, řekněte hospodáři: »Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?«
Mk 14,15: A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!"
Mk 14,16: Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.
Mk 14,17: Večer přišel Ježíš s Dvanácti.
Mk 14,18: A když byli u stolu a jedli, řekl: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí."
Mk 14,19: Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad ne já?"
Mk 14,20: Řekl jim: "Jeden ze Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse.
Mk 14,21: Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil."
Mk 14,22: Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: "Vezměte, toto jest mé tělo."
Mk 14,23: Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni.
Mk 14,24: A řekl jim: "Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé.
Mk 14,25: Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu pít nový kalich v Božím království."
Mk 14,26: Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu.
Mk 14,27: Ježíš jim řekl: "Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: »Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.«
Mk 14,28: Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje."
Mk 14,29: Tu mu Petr řekl: "I kdyby všichni odpadli, já ne."
Mk 14,30: Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš."
Mk 14,31: On však ještě horlivěji prohlašoval: "I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě." Tak mluvili všichni.
Mk 14,32: Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím."
Mk 14,33: Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost.
Mk 14,34: A řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!"
Mk 14,35: Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina.
Mk 14,36: Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš."
Mk 14,37: Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: "Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít?
Mk 14,38: Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé."
Mk 14,39: Znovu odešel a modlil se stejnými slovy.
Mk 14,40: A když se vrátil, opět je zastihl spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli.
Mk 14,41: Přišel potřetí a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
Mk 14,42: Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje."
Mk 14,43: Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.
Mk 14,44: Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl: "Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte."
Mk 14,45: Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: "Mistře!" a políbil ho.
Mk 14,46: Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.
Mk 14,47: Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.
Mk 14,48: Ale Ježíš jim řekl: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali.
Mk 14,49: Denně jsem učíval u vás v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!"
Mk 14,50: Všichni ho opustili a utekli.
Mk 14,51: Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili.
Mk 14,52: On jim však nechal plátno v rukou a utekl.
Mk 14,53: Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci.
Mk 14,54: Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně.
Mk 14,55: Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali.
Mk 14,56: Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala.
Mk 14,57: Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili:
Mk 14,58: "Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný."
Mk 14,59: Ale ani zde se jejich svědectví neshodovala.
Mk 14,60: Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?"
Mk 14,61: On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: "Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?"
Mk 14,62: Ježíš řekl: "Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
Mk 14,63: Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Nač ještě potřebujeme svědky?
Mk 14,64: Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?" Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti.
Mk 14,65: Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: "Prorokuj!" A sluhové ho tloukli do tváře.
Mk 14,66: Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek,
Mk 14,67: a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: "I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!"
Mk 14,68: On však zapřel: "O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš." A vyšel ven do předního dvora. Vtom zakokrhal kohout.
Mk 14,69: Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kdo stáli poblíž: "Ten člověk je z nich!"
Mk 14,70: On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: "Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!"
Mk 14,71: On se však začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka, o němž mluvíte."
Mk 14,72: Vtom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: "Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A dal se do pláče.