Mk 12,13: Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
Mk 12,14: Ti šli a řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?"
Mk 12,15: On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: "Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!"
Mk 12,16: Když mu jej podali, zeptal se jich: "Čí je tento obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
Mk 12,17: Ježíš jim řekl: "Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu." Velice se nad tím podivili.
Mk 12,18: Přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:
Mk 12,19: "Mistře, Mojžíš nám ustanovil: »Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.«
Mk 12,20: Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka.
Mk 12,21: Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí.
Mk 12,22: A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena.
Mk 12,23: Komu z nich bude patřit, až při vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku."
Mk 12,24: Ježíš jim řekl: "Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží!
Mk 12,25: Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
Mk 12,26: A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: »Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův«?
Mk 12,27: On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!"
Mk 12,28: Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
Mk 12,29: Ježíš odpověděl: "První je toto: »Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
Mk 12,30: miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!«
Mk 12,31: Druhé je toto: »Miluj svého bližního jako sám sebe!« Většího přikázání nad tato dvě není."
Mk 12,32: I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
Mk 12,33: a milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc než přinášet Bohu oběti a dary."
Mk 12,34: Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.
Mk 12,35: Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: "Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův?
Mk 12,36: Sám David řekl v Duchu svatém: »Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.«
Mk 12,37: Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?" Početný zástup rád mu naslouchal.
Mk 12,38: Když učil, řekl: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,
Mk 12,39: o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
Mk 12,40: Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud."
Mk 12,41: Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.
Mk 12,42: Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.
Mk 12,43: Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.
Mk 12,44: Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa."