Mk 11,17: A učil je: "Což není psáno: »Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy«? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů."
Mk 11,18: Velekněží a zákoníci to uslyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením.
Mk 11,19: A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.
Mk 11,20: Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů.
Mk 11,21: Petr se rozpomenul a řekl: "Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl."
Mk 11,22: Ježíš jim odpověděl: "Mějte víru v Boha!
Mk 11,23: Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: »Zdvihni se a vrhni se do moře« - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.
Mk 11,24: Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.
Mk 11,25: A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení."
Mk 11,27: Znovu přišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší
Mk 11,28: a řekli mu: "Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal tuto moc, abys to činil?"
Mk 11,29: Ježíš jim řekl: "I já vám položím jednu otázku; odpovězte mně, a já vám povím, jakou mocí to činím!
Mk 11,30: Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí? Odpovězte mi!"
Mk 11,31: I dohadovali se mezi sebou: "Řekneme-li »z nebe«, namítne nám: »Proč jste mu tedy neuvěřili?«
Mk 11,32: Řekneme-li však »od lidí«?" - to se zas báli zástupu; neboť všichni měli za to, že Jan byl opravdu prorok.
Mk 11,33: Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím."