Mdr 2,12: "Počíhejme si na spravedlivého, k ničemu nám není, jen se protiví našim činům a vytýká nám prohřešky proti Zákonu, viní nás ze zrady na našem vychování.
Mdr 2,13: Honosí se, že došel poznání Boha, a sám sebe nazývá Hospodinovým služebníkem.
Mdr 2,14: Stal se obžalobou našeho smýšlení, je nám na obtíž i jenom na něj pohledět,
Mdr 2,15: protože jeho život se nepodobá životu druhých a jeho chování je úplně odlišné.
Mdr 2,16: Má nás za zvrhlé a vyhýbá se našim cestám jako nečistým. Blahoslaví smrt jako konečný úděl spravedlivých a vychloubá se, že jeho otcem je Bůh.
Mdr 2,17: Pohleďme, zda jsou jeho řeči pravdivé, a přezkoumejme, jak to s ním nakonec dopadne.
Mdr 2,18: Jestliže spravedlivý je Božím synem, Bůh se ho ujme a vytrhne ho z rukou protivníků.
Mdr 2,19: Vyzkoušejme ho tupením a mučením, ať poznáme jeho mírnost a přesvědčíme se o jeho trpělivosti.
Mdr 2,20: Odsuďme ho k potupné smrti, zda dojde zastání, jak říká."